Regulace cen je v 99,9 procenta neúčinná, špatná, chybná z principu a ekonomicky škodlivá. Výjimečně nastane „stav 0,01 procenta“. Což je případ chystaných změn v životních pojištěních. Kdo má takovou pojistku, měl by je znát.
V parlamentu je v jednání zákon, který omezí možnosti vyplácení provizí zprostředkovatelům při prodeji životního pojištění. Plánované změny jsou podstatné a budou mít jistě řadu dopadů, pro mnohé lidí nepříjemných. Ale celkově je to rozumné opatření a mělo by projít. Je to těch 0,01 procenta.
Jde především o několik změn. Prvním je regulace ceny za zprostředkování. Dosud mohla být provize třeba i dvojnásobek roční platby získaného klienta. Nyní je cena omezena na 1,5 násobek. Tedy u pojistky s ročním plněním 20 tisíc korun může být provize zprostředkovatele (například finančního poradce) nanejvýše 30 tisíc korun.
Ještě významnější regulací je ale prodloužení tak zvaného „storno období“. Dosud platilo, že po dvou letech od založení životní pojistky mohl být zprostředkovatel v klidu – pokud klient smlouvu vypověděl, už nemusel nic ze své provize vracet. Takže – v extrémním případě – mohl do pojišťovny přivést klienta, který si udělal pojistku za 40 tisíc ročně, zprostředkovatel získal 80 tisíc korun na provizi a po dvou letech přemluvil onoho klienta na „nový, lepší produkt“ a hru zopakoval. Tato doba se prodlužuje na pět let, provizi nesmí prodejce dostat vyplacenou celou, v prvním roce jenom 100 procent ročního objemu pojistného, zbytek je pak rozdělen na další čtyři roky.
I když to tak na první pohled nevypadá, budou mít nová opatření vliv na pojistný trh. Povedou k jeho určitému „zakonzervování“. Každé prodloužení lhůt vždy znamená menší pružnost – otázkou je, zda právě u životních pojistek jde o něco nepříjemného nebo spíše o rozumné opatření. A pojištění opravdu nejsou rohlíky. Tedy je to spíše rozumné a vhodné. Podobně zapůsobí „zastropování“ odměny, tedy „cenová regulace“ práce zprostředkovatelů. Tady je třeba uznat, že jde o ztížení konkurenčního boje zvláště pro menší pojišťovny. Dosud platilo, že pokud chtěly prosadit na trh nový produkt (ať kvalitní nebo mizerný), pro vybuzení prodejní sítě stačilo nastavit zvláště výhodná pravidla a prodejci měli ekonomickou pobídku vnucovat novinku všem potenciálním zákazníkům. Tato možnost končí, v tomto směru bude konkurence omezena.
Jelikož to ale nebude na úkor konečných zákazníků, není to asi nijak velký problém. Nyní mají lidé vyšší pravděpodobnost, že jim prodejce opravdu nabídne portfolio pro klienta vhodných produktů bez toho, že by mu vzadu v hlavě běžela kalkulačka, z které pojistky „vyvaří“ více.
Někteří finanční zprostředkovatelé a prodejci pojistek možná sbalí krám. To je smutné, ale tučná léta vždycky někdy jsou a někdy nejsou. Změny nejsou tak obrovské, aby to znamenalo revoluci v systému prodejů. Koneční zákazníci na tom ale ušetří – za prvé rozdíl ve vyplácených provizích může znamenat snížení pojistného nebo zvýšení plnění, za druhé pojišťovny začnou kalkulovat produkty s tím, že se zvýší pravděpodobnost jejich dlouhodobého běhu, což zase znamená buď zlevnění nebo zlepšení podmínek.
Konkurenční boj mezi pojišťovnami se přenese z prodejní sítě na klienty. Nyní jde více o to, aby byly podmínky pojistky lukrativní pro prodejní síť, klient je v postavení finálního hejla. Cenová regulace zprostředkování přenese konkurenční boj ke klientovi. Pokud odměny za prodeje budou shodné, pak pojišťovny přijdou s novými a lepšími produkty.
