Stavba českých dálnic? Zlatý důl!

Auto řídím rád. Navzdory výmolům na našich cestách, agresivním řidičům nebo také třeba těm, kteří jezdí osmdesátkou na přehledných úsecích a jsou tak ještě nebezpečnějí než ti agresivní, protože jich je víc a někteří netrpěliví šoféři příliš riskují jejich předjížděním, aby náhodou nedojeli někam o dvě minuty později.

Stav našich silnic a dálnic je ale tristní, pokud jej porovnám s ostatními evropskými státy. O to více mě zaráží, že za kilometr dálnice platíme víc než například v sousedním Německu nebo dokonce o čtvrtinu více než v Dánsku, kde je pracovní síla určitě dražší než u nás. Původně jsem chtěl psát o zdražení dálničních známek, ale navýšení o 300,- Kč neznamená pro někoho, kdo má auto, zase takové zatížení.

Spíš mě víc trápí a štve, jak se u nás staví či opravují dálnice a silnice. Například na dálnici blízko Plzně směrem na Rozvadov se už minimálně 2 měsíce svádí doprava do 2 protisměrných pruhů a na druhé straně se nic neděje. O kousek dál se zase před rokem vyfrézoval bezproblémový úsek, aby byl nahrazen drsnějším povrchem, při jehož přejezdu vibruje celé auto (pokud nemáte auto za milion) a jehož konce jsou ohraničeny výrazným hupem.

Zajímavý je i příběh opravy zvlněného úseku dálnice D11 u Hradce Králové. Jedná se o necelých 5 let starý úsek, který se zvlnil před 2 roky a od té doby vede Řiditelství silnic a dálnic (ŘSD) se Skanskou reklamační řízení. Ani studie ČVUT přesného viníka nedokázala určit, i když její přesný obsah Skanska i ŘSD úzkostlivě tají. Zajímavostí jistě je, že uznávaný odborník na dopravní stavitelství František Lehovec z ČVUT byl dotazem na probíhající studii notně překvapen, stejně jako děkan dopravní fakulty Miroslav Svítek (odkaz). Odborníci pod vedením vedoucího katedry silničních staveb Ludvíka Vébra dokončili studii před konce dubna, i když měla být hotová do konce března, kdy se také řešila aféra kolem Bárty, který možná začal hrát příliš vysokou hru a tak se na něj něco vytáhlo, aby nerušil zavedené pořádky. Nechci nikoho obviňovat, ale skutečnost, že o několikaměsíční studii, která byla zpracována s měsíčním zpožděním, ještě v březnu nevěděli Vébrovi spolupracovníci, je více než podezřelá.

Obecně se má za to, že zvlnění způsobil silný pramen pod dálnicí. Na spodní vodu upozorňoval geology provádějící průzkum místostarosta nedalekých Dobřenic Vlastimil Málek, ale dostalo se mu úsměvné odpovědi: "Otče, dnes už jsou na to technologie."

Na poškozeném úseku se na jaře objevily na příkaz bývalého ministra dopravy Víta Bárty cedule s oznámením, kdo stavbu prováděl, ale Skanska proti umístění cedulí protestovala a požadovala 50-milionové odškodné za poškození dobrého jména. Náhoda? Zajímalo by mě, zda by se ohradila i proti instalaci takových cedulí u bezproblémových úseků. Autor má být za své dílo zodpovědný, ať je dobré nebo špatné. Nebo to byla jen záminka pro následující události?

V květnu ředitel divize Silniční stavitelství Skanska Michal Reiter velkoryse prohlašoval, že jeho společnost vše zafinancuje a teprve poté se bude ptát, kdo má vlastně co a kolik platit. Dementoval Bártovo prohlášení, že oprava se vyšplhá do stovek milionů, protože 250-metrový úsek vyjde maximálně na 50 milionů (odkaz). To už ale možná věděl, že se náš stát se Skanskou a jejími subdodavateli podělí rovným dílem, což už je samo o sobě udivující, když Skanska o spodní vodě musela vědět již před zahájením stavby a měla tak tuto skutečnost zohlednit při výstavbě.

Ještě podivuhodnější ale je, že nakonec oprava skutečně vyjde na 100 milionů a jako součást dohody stáhla Skanska svou žalobu na 50-milionové odškodnění (odkaz). Není se co divit, když 50-milionovou opravu vlastně zaplatí stát!

Nedávno jsem četl článek pana Okamury o odpovědnosti. Zde by neměl být problém dohledat odpovědné osoby a je více než zřejmý viník. Geologové na existenci spodní vody museli před zahájením stavby upozorňovat. Někdo pak tuto skutečnost nebral vážně a stavebnímu dozoru to asi taky nevadilo. Viník tak velmi pravděpodobně zůstane nepostižen a oprava se zafinancuje z našich peněz. Bártu nahradil na ministerstvu Pavel Dobeš, takže máme dalšího ministra, který nemá o dopravě ani ponětí a pojede se vesele dál. Proto u nás stojí kilometr dálnice více než v Německu, přestože kvalita je nesrovnatelná. Proto stoupne cena dálničních známek, aby bylo z čeho platit podobné opravy, protože se jistě nejedná o ojedinělý problém.

Na závěr jsem si dovolil jednu historku z divokého západu :-) Možná to úplně nesedí, ale…

Autentický přepis vyprávění indiánského náčelníka (podobnost s reálnými postavami čistě náhodná).

Už když tu železnici začali stavět, varoval jsem je: Spodní voda vám tu železnici zvlní, ale oni na to, že mají nové technologie.

Čtyři roky poté šerif Pýt Karta zahlédl ze zápraží svého úřadu pana Ska. Bylo mu jasné, že se něco chystá. Pan Ska navštěvoval jeho městečko jen ve výjímečných případech a Pýt tušil, co ho přivádí tentokrát. „Hele Pýte, půjdu rovnou k věci“, spustil příchozí. „ Tentokrát jsi zašel moc daleko. Buď ty cedule - Zde stavěl pan Ska – od železnice okamžitě zmizí nebo toho budeš litovat“. Pýt však nedbal jeho varování. Netrvalo dlouho a po saloonech se roznesla novina, že Pýt doplatil na skandál, do kterého byl zapleten i jistý řidič dostavníku, a tak převzal hvězdu šerifa jeho mladý zástupce Bobeš.

Po krátké době se opět v městečku objevil pan Ska. „Paule víš, jak skončil Pýt, doufám, že budeš chytřejší.Vem pryč cedule a dej mi 5 tisíc dolarů za poškození dobrýho jména a železnici si opravte sami“. „To nejde pane Ska, musíme to nějak zaonačit. Slyšel jsem, že postavíte 250 yardů železnice za 5 tisíc dolarů. Materiál šel nahoru, opravíme to za 10. Dám vám na to 5 z obecní kasy, 5 dáte vy“ „Oukej Paule, to se mi celkem zamlouvá, opáčil pan Ska.“

A tak pan Ska obhájil své dobré jméno a o nic nezchudnul, Pýt dál tahal za nitky Paulova úřadu a bledé tváře jezdili rychlostí větru přes močály na železném oři za dražší jízdné. Howgh:-)