Zastávka v čase

Občas se musím zastavit, a ponořit se do vzpomínek minulých, i když jsou mnohdy bolestivé, rád si zavzpomínám na věci, které bych rád vrátil zpět.. V takové chvíli, se posadím a snažím se vše zapsat.

Zastavil jsem se v čase a otočil,
za sebou vidím nás dva jak se držíme za ruce,
putujeme spolu po chodníkách,
a jeden druhého pozorujeme, když se nikdo nedívá,
snad ze studu nebo paměti,
abych se chvíle zvěčnila,
a jeden na druhého mohl vzpomínat.
Pozoruji to z dálky, jako by se vše odehrálo nedávno,
tak silné vzpomínky mám a možná to jediné co mi zbylo,
z toho jaký jsme byli oba dva,
vítr se mi opírá o tvář, snad proto, aby mi řekl,
je čas jít dál.
Ale mám strach, že když se otočím na vše zapomenu,
vždyť já tě stále miluji, i když nasloucháš lásce někoho jiného,
budu stále věřit v tebe, ačkoliv jen na dálku.
Otáčím se a potlačuji slzy každým krokem co udělám..