Tam, kde jsi stála

Mlčky vzpomínám na to co už není, ale není mi cílem o tom psát, nýbrž si ulevit od svých pocitů, že něco bylo opravdu krásné, i když se již sen rozplynul.

Možná, příjde doba, kdy mne slova opustí a já se naučím hrát, 

nemyslím si, že bude lepší než ta dosavadní, 

protože se nic nemění, 

na tom, 

že už tu nejsi. 

Využil jsem virtuální prostor pro výkřik do tmy, 

pro kousek světla a jen více lásky, 

a dostalo se mi tvé odpovědi. 

Když padlo tisíc slov a mnohé představy, 

rozhodli jsme se a v cíli se sešli, 

ty jenž jsi nervózně hleděla kolem sebe, 

a já hledal tě pomocí mapy, 

pak nakonec jsme se pozdravili a trapnou chvíli se slovy Ahoj, smetli. 

Jak plynul čas, a zamilovanost střídaly hádky, 

poznávali jsme jeden druhého nejen z řádků, 

ale i po slovech mezi pohledy. 

Krásné, ale i smutné konce příběhy mají, 

ani náš nebyl výjimkou, 

a já zůstanu tvým zamilovaným spisovatelem navždy, 

jako ty moji čtenářkou.