Každý si jednou škrtl sirkou a vyletěla jiskra nebo zažil praskot dřeva u táboráku, ale já tu dnes nebudu psát o zapalující jiskře, nýbrž o té, která nás v seznamování může rozpálit nebo dopálit...
Kdysi jsem žil v domnění, že při první schůzce pokuď je dívka hezká, proběhne ona jiskra a druhý den již započne vztahové období. Bohužel, je to zcela jinak. V postupujícím čase dospívání se mění nejen styl hudby, kterou posloucháme, módní doplňky či životní postoj, ale i své potřeby a tužby. Proto neexistuje jednoduchý postup, jak nalézt toho pravého či jaký by měl být. Může nás okouzlit krása, ale přitahuje nás to ke kamarádovi /ce, protože je nám s ním hezky. Někteří mají své představy o bohatém partnerovi, někdo si říká, že naše láska všechny problémy vyřeší. A jsou i tací, kteří věří, že jejich štěstí se projeví na první schůzce, ve formě oné jiskry. Z mých zkušeností mohu říci, že jsem si prošel všemi možnostmi, samozřejmě jsou zde i další způsoby jak jeden potká druhého, o kterých si většinou přečteme v knihách nebo vysněných příbězích, ale ty nezmiňuji. Nedávno jsem se sešel s ženou, která mi byla sympatická v mnoha ohledech, ale zda-li se znovu uvidíme a co z toho vznikne jsem chtěl věnovat času. Poznat jeden druhého, a postupně své bubliny osobnosti spojit v jednu větší, protože kdo se ve vztahu nemění.. takové spojení bych uvedl v jednu ze tří možností, a to: "My, Kamarádi či postupné odcizení." V mém případě jsem se bohužel, ještě tentýž den schůzky dozvěděl, že ona jiskra neproběhla, a ačkoliv jsem ji byl sympatickým společníkem u kávy, ráda by ve své upřímnosti řekla, že představu "jiskrného člověka" nesplňuji a tak, ať případně neočekávám něco víc než přátelství. Samozřejmě mne to mrzelo, ale nutno dodat, že jsem byl rád za takovou upřímnost, která se dnes nenosí. A tak, když jsem pár dní poté usedl opět k prázdnému stolu, proběla mi hlavou otázka: "co vlastně je ta Jiskra ?" Na to jak dlouho se seznamuji, a párkrát i pozitivně, to vlastně nevím.
Protože, každý to má jiné, což může znít roztomile, ale v seznámení je to docela velká překážka.
Mě osobně se na ženě líbí smích, barva hlasu, pohled či výběr slov. A je toho víc, o dost víc.. ale pokaždé je to jinak. Někdo by řekl, že srdce má poslední slovo se rozhodnout, ale já už dnes říkám sympatie, protože nikoho v této době nezajímá slovní význam pocitů k srdci.
Žijeme v době, kdy bojujeme za svůj životní prostor, někdo střádáním financí jiní zase za svoji rodinu,
kdo není v řadě, jde proti proudu nebo je trnem v oku. A tak psát poezii o světě, kde bychom chtěli žít pospolu je spíše koníčkem, než-li vyhledávaným oborem. Ale ať tomu říká, kdo chce a co chce.. srdce, sympatie, charisma apod. většinou všichni víme, o čem ten druhý vlastně mluví.
Na celé té věci mne mrzí asi nejvíce to, že co se neukáže dnes, může se ukázat později, jen tomu nikdo onen čas nedává. Tak já doufám, že jednou, budu jedním z těch šťastlivců, kteří svoji Jiskru poznají.
