Když řeknu, že jsem miloval.. nebude to nikomu nové, když popíši své roky na seznamce, o tom už něco napsat mohu, alespoň pro ty, kteří tu "čest" neměli..
Už je to za chvíli dvacet let, co jsem si založil účet na nějaké seznamce. Tenkrát to byl docela hit, poněvadž nabídek bylo mnoho. Zda-li tomu bylo kvůli omezenému trhu nevím, mě osobně stačila jen jedna registrace. Vzhledem k tomu, že jsem už v té době věděl o svém střevě navíc, snažil jsem se jej vkládat do své inzerce. Postupem času se objevovaly odpovědi různého typu.. počínaje zvědavými, váhavými či legračnimi a konče těmi, kde nebylo zapotřebí seznámení, ale jen trocha pochopení.
Občas jsem byl skoro netrpělivý, když jsem čekal na odpověď. Byl to jiný svět, člověk se nemusel přetvařovat vůči svému okolí a soustředit se na protějšek. Nebyli jste limitováni časem a na plnohodnotnou odpověď Vám stačila klávesnice a kmitající monitor. Člověk k odpovědi zasedl špinavý od uvařeného oběda nebo ochrápaný z postele, ale ten komu jste psali to vědět nemusel, Vaše řádky mu byly většinou vším a jedinou společností co měl. Po nějaké době jsem se odvážil k osobnímu setkání.
Fotografie se tehdá nelámaly tolik přes koleno jako dnes, a tak tedy rande na slepo. No, byl jsem vlastně ukázkou toho, jak se člověk zachová, když nepříjde topmodelka.. Je pravda, že jsem tenkrát měl své představy o ideální ženě, a jsem rád, že už jsem z toho vyrostl. Postupem času jsem si dopisoval s mnohými, a zjišťoval, že nezvládám tolik různých podnětů zpracovat od tolika odesílatelů.
Nakonec jsem si vždy dopisoval jen s jedním člověkem, tím, který mi napíše na můj inzerát jako první. Jak čas plynul, setkání na slepo bylo častým důvodem mé nervozity z dalších setkání. Většinou jsem takto schůzoval ve svém městě, později rozšířil pole setkání i na několik desítek kilometrů. V pozdějším věku, jsem si uvědomil, že už na tu seznamku patřím, že jsem se stal součástí, těch, kteří jsou ostýchaví se seznámit na veřejnosti. Každé setkáni bylo pro mne vyjímečné, každá tvář nová a to jak, kdo vypadá najednou šlo stranou. Já teda žádný krasavec nejsem a tak jsem si nemohl vybirat, ale byl jsem rád za jakoukoliv společnost, která stojí o tu moji. Ano, občas jsem měl tolik sebedůvěry, abych oslovil dívku za pultem baru, pošťačku, kolemdoucí.. nějakým způsobem na mě udělali dojem, nikoliv fyzickým, ale třeba pohledem, hlasem nebo úsměvem. Bohužel, odpovědí mi byl buď propalující pohled nebo chatrná výmluva proto, aby se mne mohli zbavit. A tak jsem byl opět na seznamce, ale jen zde jsem potkal pár krásných lásek. Krásnou Kristýnu, usměvavou Šárku či svoji poslední lásku Kláru.
Myslím si, že dnes seznamka aspoň ta moje, už není tím co bývala. Inzerentů je již o dost méně, rande na slepo je téměř nemožné a pokuď nesplňujete dnešní podmínky doby, tak mnohdy pozvání do pěkného podniku je skoro zakázané ovoce. Věřím, že někteří i zde našli svoji vyvolenou a těm co stále hledají přeji štěstí a víru v člověka.
Ještě na závěr bych rád podotkl, že z kávy ať je jakkoliv sladká se dítě nerodí :)
