Ministryně Maláčová stále nedá firmám pokoj, zaměstnanci mohou být ohroženi

Téma minimální mzdy je jistě stále aktuální, rozumím, že je třeba se mu stále věnovat. Přestože ministrině Maláčová v červnu na vládě neuspěla, stále nepřestala brojit proti firmám.

V České republice můžeme být svědky kontinuálního růstu minimální mzdy. Současná hranice minimální mzdy je stanovena na 15 200 korun. Růst minimální mzdy je u nás nevídaně rychlý v porovnáním s ostatními státy. Je dokonce pátý nejvyšší v porovnáním s ostatními zeměmi OECD – a to s celkem 54 % nárůstem minimální mzdy mezi lety 2010 a 2020. Před námi stojí pouze Litva Jižní Korea Maďarsko a Polsko. Jen letos minimální vzrostla o 600 Kč. Řekl bych tedy, že je zřetelné, že Česká republika není v pozici, kdy by otázku zvyšování minimálních mezd zanedbávala a zaostávala tak na mezinárodním poli za ostatními státy. 

Paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová ale zcela nerozumně chce minimální mzdu dále zvyšovat – a to o téměř tři tisíce korun na celkovou částku 18 000 Kč. Jednalo by se o nejvyšší zvýšení v české historii. V současné době u nás minimální mzdu pobírá zhruba 140 000 pracovníků, kteří tvoří až čtyři procenta všech zaměstnanců. Zvýšení minimální mzdy by tedy v součtu znamenalo zásah do rozpočtů zaměstnavatelů a také do státního rozpočtu, který by mohl dosahovat až 20 miliard korun. 

Mám za to, že takový návrh je zcela nerozumným krokem a zcela mimo realitu firem, které se stále vzpamatovávají z kovidových opatřeních. Obzvlášť v dnešní době se ekonomika musí vzpamatovat z následků koronavirové epidemie a je nutné v této oblasti postupovat velmi citlivě. Již dnes je český rozpočet ve schodku necelých 300 miliard korun. Peníze, které paní ministryně Maláčová slibuje použít na zvýšení minimální mzdy, reálně není odkud brát. Je potřeba, aby se naše ekonomika vzpamatovala. Nikoliv tedy před blížícími se volbami slibovat tak podstatný schodkový výdaj, který má zjevně sloužit pouze jako tahák na voliče. Ti by paradoxně v konečném důsledku mohli přijít o práci.

Další faktor, který si asi ministryně neuvědomila při svém návrhu, je to, jaký tak ohromný skok bude mít dopad na míru nezaměstnanosti. Paradoxně by také  minimální mzda rostla rychleji než mzda průměrná.

Jak je obecně známé při nastavení minimální mzdy příliš vysoko se bezesporu vystavujeme riziku snížení poptávky po práci na straně zaměstnavatelů, kteří budou mít méně prostředků k tomu platit mzdu svým zaměstnancům. Zároveň to dále povede k navýšení nabídky práce na straně uchazečů. Výrazné zvýšení minimální mzdy tedy sice zajistí zaměstnancům vyšší příjem, ale za cenu toho, že tyto vyšší mzdy dostane nižší počet zaměstnanců. Nevhodný návrh paní Maláčové by tak vytvořil vyšší nedobrovolnou nezaměstnanost, které se obávám a chci se jí vyvarovat. 

Vhodné by podle mého názoru tedy bylo minimální mzdu zvyšovat postupně, ne dělat nesmyslně vysoké skoky, jaké paní ministryně Maláčová navrhuje! Musíme se přizpůsobit naší konkrétní situaci a při zvyšování zvážit všechny dopady a rizika, které by v jeho důsledku mohly vzniknout. Nikoliv zvyšovat minimální mzdu o částku, které paní ministryni poradí PR oddělení. 

Do diskuze o zvýšení minimální mzdy se kromě zástupců firem zapojují i odbory. Tyto subjekty se pochopitelně na podobě budoucího zvýšení neshodnou. Sám však doufám a budu usilovat o to, aby konečné rozhodnutí bylo promyšlenější než tento zdánlivě líbivý návrh paní ministryně Maláčové, který může nízkopříjmové zaměstnance v konečném důsledku nepřijatelně ohrozit.