Jakožto milovníka fotbalu mě zpráva, že do Edenu přijede brazilský národní tým sehrát přátelák s našimi hochy, hrozně potěšila. Vynaložil jsem maximální úsilí a sehnal lístek. Tohle bude velký svátek kopané!
Celkem bez komplikací se mi povedlo na místo přijet autem. Možná i díky velkému časovému polštáři, ke kterému v tiskových zprávách pořadatelé nabádali a já uposlechl. Z vozu vystupuju v 18.40.
První co mě překvapuje, je udusaná hlína, která tvoří povrch parkoviště P2 moderního, vršovického svatostánku. Snad nepřijde slibovaný déšť, až se budu vracet. To tu bude bahna po kotníky, říkám si.
Ujdu pár metrů a přes nos mě praští známý odér spálené mastnoty. Ha, klobásy! Na klobásu ale dneska nemám chuť. Přece jen je to Brazílie a ne Příbram, dám si něco lepšího. Chyba lávky. Na výběr je jen mezi načernalou (a uvnitř syrovou) klobásou, hranolkama s kečupem, smažákem v housce a sladkým popcornem. Nakonec si tu klobásu dávám. Je pikantní. Kolik zklamaných dětských očí cestou vidím!
„Tati, kup mi klobásu, prosím tě.“
„Nene, ta je pálivá.“
Klobásu slupnu a přemýšlím, co dál. Má tu být bohatý doprovodný program, půjdu se porozhlédnout. Jé, hele! Tady je nějaká stage a na ní probíhá rozhovor Petra Švancary a Luďka Zelenky s Pavlem Nedvědem! Škoda, nikde jsem neviděl žádné upozornění, že tam naše největší žijící legenda a držitel Zlatého míče bude. Z rozhovoru vyplývá, že Grande Paola se povedlo k interview ukecat na poslední chvíli. Tak vidím aspoň tři minutky a pohotový čtverák Švancara se vzápětí s legendou loučí:
„Ták Pávle, dojdí někdy i s Ronáldém k nám do Brná. Dáme kafé, já vás zvů!“
Smích.
Pavel odchází a já čekám, jak bude program pokračovat dál. Na obří obrazovce se objevují záběry z posledního zápasu Čechů s Brazilci (Rijád, 1997) s předtočeným komentářem Vladimíra Šmicera. Švancara se Zelenkou usedají k moderátorskému stolku a chápou se svých mobilů. Nevím, jestli si čtou zprávy o schválení článku 13 Evropským parlamentem nebo u kámošů ve VIPce objednávají s předstihem drink. Ale video končí a populární Mercedes se Zelím datlují dál do mobilů. Pak beze slova mizí. Program zřejmě končí. Já chápu, že nejsou profesionální moderátoři. Ale v televizi už nějakou dobu oba pracují, zřejmě absolvovali i nějaké kurzy. A pokud se necítí v roli konferenciérů dobře, je takový problém do téhle role obsadit profíka?
Chvíli čekám, nic se neděje, tak se přesouvám do hlediště. Sedím na svém sedadle, trochu fouká a rozhlížím se, jestli zapnou topení, jak jsem zvyklý z Letné. Nezapnou, Eden topení nemá. Zřejmě kvůli dřevěným podhledům na střeše. No nic, vydržím to. Je ještě spousta času, který si krátím prohlížením telefonu. Jak se stadion plní lidmi, záhy přicházím o data a mobil se stává nepoužitelným.
Listuji tedy pěkně zpracovaným programem a ukřičený moderátor začíná vyvolávat sestavy. První jsou na řadě Brazilci. Zaráží mě, že u některých se na velkoplošných obrazovkách zobrazují fotky hráčů a u některých ne. Místo fotek jen jakési logo. Trochu trapas, říkám si. Ještě víc mě zaráží, když následně u našich hráčů nemáme fotky, ale pěkné videoanimace. Jako bychom říkali Brazilcům, kdo je tady doma. Největší překvapení ale je, že na domácím stadionu překřtili Jaromíra Zmrhala na Jaroslava. Abych byl přesný, moderátor to čte správně, jméno je špatně jen na velkoplošné obrazovce.
Začíná zápas. Zlověstné ticho přítomných fanoušků nevěstí dobrou kulisu. A nezlepší se to ani v následujících minutách. Je opravdu takový problém pro Fotbalovou asociaci vyčlenit jeden sektor pro fanoušky, kteří opravdu chtějí fandit, aby strhli i ostatní? Zaplatit někoho, kdo bude stát v hledišti a s megafonem burcovat je? Proč to nejde na repre, když si může Jablonec zaplatit pár žoldáků s řehtačkami? Na kterémkoliv ligovém zápase na Letné i v Edenu bývá lepší kulisa…
Pak to přijde. Střílíme první gól! Žel do brány, kterou mám daleko, takže ho vidím špatně. Koukám tedy na velkoplošnou obrazovku v naději, že mrknu na opakovačku. Kdeže! Opakovačka se nekoná. Brazilci se ve druhém poločase proberou z mrákot způsobených zřejmě všudypřítomným odérem spálené mastnoty a do stejné brány pak nasází další tři góly. Žádný jsem neviděl pořádně. Je možné, že na nejmodernějším stadionu v Čechách v roce 2019 neopakují góly?
Zápas končí, pádím vestibulem na parkoviště (naštěstí pršelo málo a bahno se nekoná) a odjíždím. Za 3 hodiny se autem prokousávám od stadionu na Bohdalec (1,3 km) a pak už bez komplikací frčím po D1 domů.
Vím, pro někoho jsou tohle banality. Ale právě tyhle banality ukazují na amatérismus pořadatelů z Fotbalové asociace. Můžeme nadávat českým fotbalistům, že zaostávají za zahraničními hráči v lehkosti, technice a působí neohrabaně. Jenže tohle se netýká jen fotbalistů. Amatérismus je prorostlý celým českým fotbalem. Pořadateli počínaje, tichými fanoušky pokračuje a Vlastimilem Vláškem na komentátorské sesli konče.
Nemůžu se zbavit dojmu, že dokud budou ve vedoucích funkcích estábáci, jejichž příjmení začínají písmenem B, nic se nezlepší. Bude nám koukat sláma z bot a západním sousedům se můžeme jenom zapškle posmívat z tisíce zástupných důvodů. Díky, pane Berbře.
