Všimli jste si, že se v Česku prosadí málo interpretů nebo kapel přirozenou cestou? Tedy cestou koncertování v klubech pro pár kamarádů, na které se postupně nabalují další kamarádi a kapela se posléze vydává hrát...
...i mimo svůj domovský region, vydává první nahrávky a postupně roste, zlepšuje se, až nakonec prorazí do širokého povědomí?
Zdá se to jasné - kde není talent, nepomůže nic. Ani tisíc koncertů a nahrávek. Zbytek by při troše štěstí měl mít šanci. Jenže talentovaných skupin jsou v Čechách stovky, ne-li tisíce. Mnohokrát jsme s naší kapelou měli společný koncert s někým, jehož set jsem s chutí shlédl a řekl si: Proč? Proč nemůžu takovou muziku slyšet z českých rádií, vidět v televizi nebo na festivalu?
Odpověď je jednoduchá. Protože se objevování talentovaných kapel prakticky nikdo nevěnuje. Televizní talentové soutěže nepočítám. Ty produkují možná dobré zpěváky, ale ne někoho, kdo by byl schopen složit kvalitní písničku s dobrým textem. A mnohým muzikantům je proti srsti se do takových soutěží vůbec hlásit. Nechtějí být nijak spojováni s nablýskanými pódii a povrchní televizní zábavou.
Muzikantovi, který se chce prosadit přirozenou cestou, nezbývá než psát emaily, telefonovat, prosit, ponižovat se, posílat CD nebo klipy. Potenciálních adresátů je mnoho:
- Festivaly
- Kluby
- Rádia
- Hudební časopisy
- Hudební weby
- Hudební agentury
- Hudební televize
- Nejrůznější slavnosti
Jak ale výše uvedená korespondence dopadne v praxi? Nikdo vám neodpoví. Adresáti jsou nabídkou přímo zavaleni. A pokud se náhodou odpověď dostaví, dozvíte se, že „…děláte zajímavou a pěknou muziku, ale nejste dostatečně slavní.“ Každý pořadatel, promotér nebo producent potřebuje jedinou záruku. Aby měl na festivalu plno. Aby měl hodně čtenářů. Hodně posluchačů. Hodně diváků. Zkrátka aby vydělal peníze.
Kde má ale muzikant brát motivaci a nekrást? Kde má brát sílu investovat vysoké částky do nástrojů, zkušeben, nahrávacích studií a spousty práce do skládání, cvičení a zkoušení? Když výsledkem snahy je, že kluby jsou plné revivalů (na ty lidi přijdou), média a festivaly stále stejných, léty prověřených tváří (lidi to chtějí slyšet) a na internetu se píše o Nicky Tučkové (lidi to baví)?
Pro neznámou kapelu je dokonce problém, aby jí někdo napsal byť jen recenzi na těžce a draze natočené CD! Neinzeruješ u nás? Pak o tobě nenapíšeme.
Kde tedy tento uzavřený kruh přerušit? Když si žádný ze zodpovědných lidí nemůže dovolit riskovat prodělek a dát šanci někomu beze jména? Je opravdu jediná cesta, že si nějakého zpěváka nebo zpěvačky (pozor, neplést s kapelou!) všimne zámožný agent, najme některého z tradičních textařů a producentů, nechá složit několik uniformních rádiových hitů, zaplatí nájemné muzikanty a obří PR? Schválně mi zkuste v diskuzi napsat, jestli vás napadne někdo ze současné „první ligy“, kdo se DO NÍ V POSLEDNÍCH PĚTI LETECH DOSTAL PŘIROZENOU CESTOU.
Možná namítnete, že i cesta může být cíl. Hraní pro zábavu, pěstování zajímavého koníčka, a když se sláva nedostaví, nic se neděje. Nechci mluvit za všechny muzikanty. Ale jsem přesvědčen, že prosadit se chce každý. Hraní ve zkušebně nikoho nebude bavit dlouho. Ocenění své práce očekává skoro každý. A u exhibicionistů muzikantů to platí dvojnásob.
