Netuším, jestli v zahraničí milují hlášky z filmů stejně jako Češi. Ale vím, že my je milujeme hodně a náš hovorový slovník je do určité míry postaven i na filmových replikách.
V tomhle samozřejmě nepatřím k výjimkám. A nejen to. Rád přirovnávám situace z reálného života k filmovým scénám nebo některé charaktery k postavám ze stříbrného plátna.
Kdybych měl vykládat, co všechno obnáší vydání knížky, připadal bych si jako pan Kos z klasiky Na samotě u lesa. To je ten chlápek, jak neustále vyjmenovává, co všechno je potřeba. To máte: obal, korektura, sazba, zalamování panchartů, druhá korektura, výběr fontu, výběr formátu… Spisovatelé říkají, že je to stejně pracné jako vlastní psaní. S tím sice úplně nesouhlasím, ale moje představa, že někam pošlu word a pak to posviští samospádem byla každopádně hodně pomýlená.
Nesvištělo. Všechno, co by pan Kos vyjmenoval, kdyby nebyl zedník, ale spisovatel, stálo půl roku poměrně intenzivní práce. Ale pak! Pak!!! Pak konečně přišla odměna v podobě voňavé knihy! Mojí knihy! Po 23 letech od vyťukání prvního písmene! Ten pocit se dá těžko popsat. Teď už zbývá jediná „drobnost“. Těch 1000 kousků dostat mezi čtenáře. Ale to už je další příběh. Ten aktuálně prožívám. Jednou dám vědět, jak to dopadlo…
První díl: https://marekmuller.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=808525
