Psal se rok 2000, duch devadesátých let pomalu začal mizet v nenávratnu a s ním i moje první punková kapela Eklhaft. Tehdy jsem přeškrtl všechny čárky prvního čtvrtstoletí svého života. Čas na bilancování? Nikoliv.
Člověk v tomhle věku přemýšlí jinak. Na ohlížení je ještě příliš brzy.
Zakrátko jsem tak začal stavět novou kapelu Pankix a také se trochu – zatím nepříliš úspěšně – usazovat v osobním životě. Aby ano. Aktivit jsem měl v té době mrak: posilovna, fotbal, kreslení komiksů, psaní textů pro kapelu, cvičení na bicí… A ještě ke všemu ve mně začal klíčit nápad, že konečně zrealizuji svůj dávný sen, který jsem nosil v hlavě už od základky.
Nevím proč, ale jakmile mě něco chytne, velice brzo to musím vyzkoušet na vlastní kůži. Když čtu komiks, záhy cítím nutkání namalovat svůj. Když koukám na fotbal, chci ho hrát také. Když poslouchám kapely, mám potřebu hrát vlastní muziku. Když koukám na lechtivé filmy… Ehm. A tehdy jsem po večerech hodně četl knížky.
Samozřejmě se mi při četbě hlavou honily myšlenky, že napíšu román. A ty postupem času krystalizovaly do konkrétní podoby. Bude to sci-fi román. Tak trochu brakový. A odlehčený. Z mojí stařičké Nokie jsem tak začal cestou do práce posílat sám sobě první SMS s nápady, o čem by měl být. Připadal jsem si trochu jako Belmondo v milovaném Muži z Acapulca.
Nápad mi přišel docela originální – příběh, který se bude odehrávat v Česku, v daleké budoucnosti. Příběh mladého kluka jako jsem já, jenž se shodou okolností ocitne ve futuristickém světě našeho pidistátu. Během pár týdnů byla hotová kostra příběhu a pustil jsem se do psaní. Jenže se začala rozjíždět kapela a já zjistil, že psaní je náročná věc. Že potřebuje čas. Hodně času. A tak v mém počítači zůstala hotová první kapitola, na které se brzy začal usazovat prach.
Čas plynul a já v průběhu měsíců a let zapomněl, že jsem nějaký román kdy rozepsal.
Druhý díl: https://marekmuller.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=808807
Více o knize na https://maramuller.cz/
