Milý Honzíku! Vím, že si rád čteš dědečkovy dopisy psané rukou a posílané poštou. Doufám, že si je stále schováváš, protože za pár let už nebudou.
Papír, známka a obálka nadobro zmizí z tohoto světa. Budou plně nahrazeny elektronickou komunikací. Stejně, jako se to stalo s fyzickými nosiči s hudbou.
Že nevíš, co je fyzický nosič? Inu, před mnoha lety se hudba prodávala v krámě, podobně jako třeba housky. Existovaly magnetofonové pásky, cédéčka, kazety a gramofonové desky. Na nich byla zaznamenána hudba a ta se dala přehrát na specifických přehrávačích. Když jsem si pak nějaký takový nosič s hudbou koupil, velmi jsem si ho vážil. Stál totiž hodně peněz. Přinesl jsem si ho domů, obřadně vložil do přehrávače a začal poslouchat. Napoprvé se mi třeba ani většina písniček nelíbila. Ale protože jsem měl tu kapelu rád, věnoval jsem jí čas a album (tak se tomu tehdy říkávalo) poslechl i několikrát dokola. Říkalo se tomu naposlouchávání. A vida, po pátém, šestém poslechu se mi většina písniček začala líbit. Pak se mi dokonce některé písničky líbily víc než ty dva hity, které jsem původně znal z rádia nebo televize.
Tím to ovšem nekončilo. Každé album mělo pěkně zpracovaný, papírový obal. Kapely si na obalech dávaly záležet a alba tak dostávala další umělecký rozměr. Také jsem si tam mohl přečíst texty, zjistit informace o kapele a o tom, jak bylo album natáčeno.
Asi se ptáš, co to všechno mělo za smysl. Informace o kapele dnes vyhledáš za pár vteřin na internetu, k tomu fotky, texty a termíny koncertů. Písničky si stáhneš zadarmo a pokud chceš být poctivý, tak za pár korun.
Já ti, Honzíku, odpovím. Veškeré to naposlouchávání, utrácení peněz a vděk za jakékoliv informace (třeba z tištěných časopisů), utvářelo mezi kapelou a posluchačem silné pouto. V podstatě šlo o vzájemný vztah a lásku. To, co dnes člověk téměř nemá šanci poznat. Kolik se ti, Honzíku, povaluje v počítači písniček? Kolik času věnuješ jejich naposlouchávání? Posloucháš vůbec celá alba nebo si děláš vlastní výběry? A zkusils někdy poslouchat hudbu tak, že u ní vůbec nic neděláš? Tak, že to nebude pouze kulisa k jiné činnosti?
Zkus to někdy! Třeba budeš překvapený, kolik hezkých písniček v počítači máš. Dej jim šanci. Snad jsi všechno, krom vlastních výběrů, nevymazal.
Zdraví děda.
