Četl jsem nedávno rozhovor s Josefem Vojkem, kde vzpomíná na začátky skupiny Kabát: „V době, kdy jsme začínali, ještě nebyl ani internet. Takže jsem přepisoval texty pěkně na klasickém psacím stroji poválečné výroby.
A za fanoušky jsme jezdili. Dneska stačí pověsit video na YouTube a už se o vás ví. My jsme každý víkend sedli do autobusu i s aparaturou a vyrazili jsme.“ Obdobné názory slýchám poměrně často. Dnes je všechno díky internetu děsuplně jednoduché.
Trmácení v dodávce na koncert přes půl republiky není určitě bůhvíjaká selanka. Čekání, až dohraje předkapela, dohady s nechápavým zvukařem, odehrání vlastního setu a trmácení se za ranního zpěvu ptáků nazpět. A odměna za to? V současnosti mnohde dvacet přítomných diváků v sále. I méně. Kapely tuto skutečnost nerady přiznávají, protože jim to marketingově kazí jméno. Ale je to fakt. Před dvaceti lety byla výše popsaná muzikantská příkoří vykoupena i stovkami návštěvníků. Ještě v devadesátých letech stačilo vylepit pár plakátů a i úplně neznámá kapela měla záruku slušně zaplněného sálu (vlastní zkušenost). Dnes rockové koncerty příliš netáhnou. Odpověď na otázku PROČ vydá na samostatný článek, v tomto se chci věnovat jinému tématu.
Mediálně neprovařená kapela nemá moc alternativ, jak potencionálního fanouška oslovit, když to nejde na koncertě. Na festival ji nevezmou a do médií už vůbec ne.
Zbývá tedy internet. Jeví se to jednoduše a zdánlivě zdarma. Zdánlivě? Výroba empétrojky, kterou kapela chce vystavit, něco stojí a není to málo. Nahrávací studio a tak dále... Výroba videa stojí ještě víc, má-li k něčemu vypadat. Pro neznámou kapelu je pak téměř povinnost poskytnout videa a mp3 na internetu zdarma. To jí však nezaručí dostatečnou publicitu (viz. samostatný blog). Posluchač si na širém moři internetu nemá moc možností umělce všimnout. Kapela tak samozřejmě musí jít fanouškovi naproti. A jak?
Prvním krokem bývá vlastní webová prezentace, což je další věc, do které musí kapela investovat peníze. Něco stojí její výroba, něco stojí provoz. Samotný vlastní web kapelu samozřejmě nespasí, byť je sebelépe SEO optimalizován.
Nezbytnou nutností je vpád do sociálních sítí. Před pár lety stačil profil na MySpace, který dnes víceméně živoří. Přesto by jím kapela neměla pohrdat a umístit na něj svůj profil. K němu existuje český ekvivalent BandZone, který je pro českou kapelu téměř nutností. Stejnou nutností je v Čechách obrovsky populární Facebook. Ten navíc proti MySpace a Bandzone nabízí jiné, pro kapelu užitečné funkce. Další do party máme YouTube, kam kapela umisťuje videa a kde by měla mít svůj vlastní kanál. K němu existuje opět český ekvivalent Stream. V zahraničí je těchto ekvivalentů výrazně více. Neměli bychom zapomenout v Čechách zatím ne tolik rozšířený Twitter. A LastFM. A Wikipedii. Dalších, nepovinných, přesto užitečných webů existuje celá dlouhá řada. SoundCloud, BandPage, Vimeo, Stage.cz, FreeMusic a desítky dalších...
Na všech těchto webech by kapela měla existovat a snažit se oslovovat potencionální fanoušky. Existovat však neznamená jenom založit profil. Prezentace se musí aktualizovat, počínaje videem, mp3, pokračuje přes fotogalerii, čerstvé statusy, koncerty konče. Neaktualizovaná prezentace kapele spíše škodí. V praxi to znamená všechny zásadní události v životě kapely publikovat na téměř všechny uvedené webové profily. Čtenář se jistě dovtípí, že uploadovat na všechny zmíněné servery video o velikosti 300 MB není práce na 10 minut.
Webovými prezentacemi však zdaleka nekončíme. Tvorba a údržba mailing listů, zapisování koncertů do internetových databází, kterých jsou také desítky. V ideálním případě by kapela měla mít zajištěn prodej hudby přes internet (iTunes, Bandcamp, CDbaby). Atd, atd... Na tuto práci ideálně kapela potřebuje jednoho IT a jednoho PR specialistu. Zatímco před dvaceti lety stačil bedňák, řidič a zvukař. Bez nich se ovšem muzikant neobejde stále. Protože o víkendu usedá do dodávky trmácet se přes půl republiky na koncert. Zříci se živých vystoupení totiž nejde ani dnes. Ale jde to bez internetu?
