Každý podzim přibývají mnoha muzikantům šediny. Alespoň těm, kteří se snaží zajistit pro následující léto vystoupení na hudebních festivalech. Festivalů je mnoho.
Naše soukromá festivalová databáze čítá přes 300 položek. Tuto databázi je třeba každým rokem aktualizovat – čili vyházet festivaly zkrachovalé, doplnit festivaly vzniknuvší a opravit již neplatné kontakty.
Pokud si chce muzikant na nějakých festivalech zahrát, má několik možností. Zalepit 300ks svých CD do obálek a rozeslat příslušným promotérům. Toto je ale dnes trochu oldschoolové řešení, navíc nákladné a velmi pracné. Spousta CD vinou pošty adresátům vůbec nedorazí. Druhou, efektivnější, možností je poslat pořadateli email s odkazy na vlastní webovou prezentaci, klipy a empétrojky.
Obě popsaná řešení mají ale jednu společnou nevýhodu. Pořadatele prakticky vůbec nezajímají. Cédéček i emailů se jim sejdou pravděpodobně stovky, povětšinou od kapel, které nezaručují nijak masivní výdělek. To znamená, že na ně nepřijde tolik lidí, jako na ty, které pravidelně rotují česká média. Z toho důvodu má také drtivá většina festivalů prakticky totožný lineup, alespoň co do českých interpretů.
Muzikant však neskládá zbraně předem, tak to alespoň s korespondencí zkusí. Pak počká několik dní a začne obeslané pořadatele obvolávat. Ani tohle není nijak levná a časově nenáročná činnost. S tím je ale hudebník smířen. Hůře se však smiřuje s tím, co na druhém konci telefonu slyší:
„Už mi nic neposílejte, my si stejně vybíráme sami.“
„Asi jsem to neslyšel, ale kdyžtak se ozvu.“
„Nejspíš mi to leží tady, kdyžtak se ozvu.“
Tyto odpovědi mají jednoho společného jmenovatele. Pořadatel se vás chce co nejrychleji zbavit. Zavěsit a už s vámi nemít nikdy nic společného.
Jiný typ odpovědí zahrnuje promotéry, kterým je trapné muzikanta na první pokus odpálkovat. Většinou jde o pořadatele menších festivalů. Ti pak kličkují:
„Teď je ještě brzo, zavolejte v únoru, to budeme dělat lineup.“
Hudebník si udělá do databáze poznámku „ZAVOLAT V ÚNORU.“ Ti poctivější si dají upomínku do kalendáře. Pro jistotu zavolá hned 1. února, aby se dozvěděl, že:
„Lineup jsme minulý měsíc už uzavřeli, tak to zkuste za rok.“
Naopak producenti větších festivalů používají jinou kouzelnou formulku:
„Přihlašte se do festivalové soutěže.“
Nebohá kapela se přihlásí do festivalové soutěže, což znamená, že někde na stránkách festivalu vytvoříte šedesátýosmý profil své kapely, kam umístíte fotky a mp3. Kouzlo těchto soutěží pak spočívá v tom, že kapela přes všechny dostupné prostředky (SMS, facebook, email…) otravuje všechny své fanoušky o hlasy. V praxi to znamená, že 500 přihlášených kapel takto osloví desetitisíce svých fanoušků, kamarádů a rodin, kteří buď hlasují zdarma na internetu nebo za peníze přes SMS. Festival si tak přijde na nějaké korunky a hlavně má vynikajícím způsobem postaráno o PR. Mnohokrát jsem zažil soutěž, která byla v den plánovaného ukončení o týden, dva protažena. Nebo se uspořádalo druhé kolo, byť mělo být původně jen jedno. Sice je to vůči kapelám unfér, ale pořadatel si vždy předem vyhradí právo na libovolnou změnu pravidel. Ze soutěže samozřejmě na festivalu zahrají maximálně dvě kapely. V poledne na béčkovém pódiu. Pro pořadatele výborný obchod.
Krom soutěží, obvolávání a obepisování má muzikant ještě několik dalších možností, jak si na festivalu zahrát. Např. sehnat sponzora, případně festival zasponzorovat ze svých zdrojů. Slyšel jsem o kapelách, které jsou schopny sehnat až desetitisíce.
Znám také několik případů, kdy se hudebník rozhodl uspořádat vlastní festival, aby si s kapelou mohl někde zahrát v dobrém čase. Ať tak nebo tak, vždy nakonec o všem rozhodnou peníze.
Bohužel už musím končit. Jdu psát marketingový dopis festivalovým pořadatelům. Nečeká mě lehká práce. Ale ze zkušenosti vím, že naší kapele jich každý rok třeba 10 vyjde. A to je docela dobré procento…
