O rybách a lidech v Opavě

  Tak jsem byl letos poprvé jako rybář na řece Opavě (Opava je od Krnova řeka Opava, předtím Opavice). 

 Předtím jsem chytal na Bečvě, Opava pro mě byla velkou neznámou a po dřívějších zkušenostech poněkud chudou, je totiž taková.. ehm..menší.. No nešť, žiju v Opavě (městě!!), tak teda ryby v Opavě (řece!). Paličák nepoučený jsem se nikoho na nic neptal a první zkušenosti-nic moc. Opava (řeka!!) je hezká, Moravice nádherná, od května jsem za celý měsíc chytil pouze štiku rovných padesát, jinak hrouzky, oukleje, plotice a malou ostroretku, nějakých dvacet cenťáků. Jenže tlaky na mě sílily. Pořád chodíš na ryby, ale nic nedoneseš na brutvan!! No jo, nerybáři. Pro ně rybář rovná se masař, ale pro mě je důležité chytat, ne chytit.

Jeden známý byl dříve rybář, od toho jsem v hospodě pochytil nějaká rybářská místa, kde by se daly chytat ostroretky. Jel jsem na Moravici do Kylešovic. Nádherná čistá řeka, staré stromy kolem ní, paráda! Od soutoku s Opavou (řekou!!!) po nový splav v Kylešovicích mimopstruhovka. A přinesl jsem domů ostroretky kolem pětatřiceti, konečně rybář, ojoj..  Nejdříve dvě, pak tři, pak pět. Ale Opava (řeka kruci!!!) mě lákala, protože to k ní mám čtvrthoďku pěšky. O téhle řece mám zprávy od místních rybářů z internetu. Rybáři si na ni vesměs  stěžují, protože je tam málo ryb a vůbec, radši chodí na Stříbrné jezero alias Sádrák. Jsou z nich kapraři, k vodě je to autem jen pár metrů, nahodí těžké pruty na těžké kapry a leháro odpočívka. Ostatní ryby nějak neumí a ani je to nezajímá. Rozumím jim, pro ně je rybařina hlavně útěk od ženy. Ale rybařina je pro mě aktivní chytačka na řece, ne pasivní povalování na Sádráku s lahváčem.

Takže jsem z Moravice přešel zpátky na Opavu, už poučený od kámoše z hospody, který má kámoše rybáře, který je na tom podobně jako já. O rybách přemýšlí. Patnáctka silon, lehká čtyřmetrová teleskopka a jde se na to. Výsledky na Opavě (!!! J) se dostavily. Cejni, kapři, karasi, parmy, okouni, štiky, ostroretky… V úterý jsem chytil mimořádně velkou ostroretku, celých třiačtyřicet cenťáků, skvělá  ryba. Co s ní? Pustit? Ech.. Přemek by si ji vzal. Tak jsem se hnul od vody s panímámou ostrou a doma jsem ji uvrhl do bezživotí, pak jsem jí jen vyndal vnitřnosti, šupiny a hlava taky byly na svém místě, na víc nebyl čas, honem k Přemkovi. Předal jsem mu ji mezi dveřmi a fičel dál. Přešla středa, přišel čtvrtek a taky Přemek, potkali jsme se na vernisáži. „Ty, já jsem ji ještě nesnědl, je veliká a nádherná. Zkouším ji oživovat,“ uvítal mě. Strnul jsem. „Ale… ta ryba… nemá vnitřnosti!!“  Chviličku se na mě díval a pak odtušil: „To nevadí.“