Nenápadný půvab demokracie Angely Merkelové

Na filmu Luise Buňuela je nejhezčí to, že téměř nikdo si nepamatuje děj filmu, ale kde kdo jeho název. Andaluský pes. Anděl zkázy. Nenápadný půvab buržoazie. 

Největší shromáždění Čechů v dějinách se konalo v roce 1942 po pohřbu Heydricha. Šlo o manifestaci, vůdci na pódiu hřímali, lidi na povel hajlovali. Demokracie se odebrala na nějaký ten rok do... No, prostě jinam. My  se shromažďujeme, když musíme, nebo když o něco opravdu jde. Ale až pak, když ti první razí cestu... V demokracii nemusíme, ale můžeme a o to jde. 

Na návštěvě německé kancléřky Angely Merkelové nejde zdaleka o největší shromáždění, zato se mohutně pískalo. Čeští politici byli z jejího projevu v Praze zklamaní. Ty tam jsou doby, kdy se nám EU ústy Německa pokusila vyhrožovat, že když neubytujeme příslušný počet uprchlíků, EU zkrátí dotace či co to. NEJNEBEZPEČNĚJŚÍ ŽENA SVÉTA MERKELOVÁ hlásá nápis, který třímal jeden z našich. Na kancléřku jedné z největších zemí na světě na ulicích pískáme a pak v klidu odejdeme domů na večeři. V tom je nenápadný půvab demokracie  A Angely Merkelové.