Horníci-dříve hrdinové, dnes vyvrženci

„MYSLÍME NA VÁS, HORNÍCI ZE ŠACHET!!“ Tuhle větu z úst pražského studenta na tehdejším Náměstí lidových milicí v posledních listopadových dnech roku 1989 mám dodnes v paměti. 

. Stáli jsme tam a ledy se hýbaly, jen tehdy nebylo jasné, na jakou stranu.  O pár dní později se po druhé hodině odpoledne na demonstraci čekalo na horníky a ti nešli. Demonstranti a taky zakuklení estebáci začali být nervózní, bez havířů to nebylo ono. Ti přišli pozdě, zato s hromovým křikem: „NECHALI NÁS V ĎUŘE!! NECHALI NÁS V ĎUŘE!!“ Tehdejší komunističtí bossové se báli, že horníci na demonstraci půjdou a nechali je po šichtě v dole. Jenže ti se nedali, začali řvát a pak někdo rozumný zavelel, těžní klece se rozjely a oni vyfárali. A zachránili Ostravu. Rok se s rokem sešel a doly v Ostravě byly zavřené. Poslední vozík s uhlím vyjel z dolu Odra 30. června 1994. Postupně jich v Ostravě skončilo osmapadesát. Od roku 1994 se Ostrava stala jinou metropolí, doly se přestěhovaly na Karvinsko. Sametová revoluce mnohým horníkům poněkud zhořkla, protože přišli o těžkou a mimořádnou práci a jinou nemohli najít. Podnikové ředitelství Ostravsko-karvinských dolů se přestěhovalo z čestného místa naproti Nové radnici do Karviné. Dnes je OKD tam, kde je. Daleko menší a v útlumu. Palmu vítězství převzali nejrůznější zelení a pseudozelení, mají různé pořady v televizi i rádiu. Horníci nic. A dnes se ti, kteří koncem roku 1989 stáli na Náměstí lidových milicí, musí nedůstojně hrdlit s ministrem financí Babišem, který hornictví nerozumí, o dřívější odchody do důchodu.