... a pak boreióza

V dubnu zánět mozkových blan. Pak jsem neměl a v červnu měl boreliózu. Byl jsem slabý a na kolo, které mi tolik dalo, jsem se mohl jen dívat.   

Počátkem července mi doktorka z infekčního oddělení napsala antibiotika na měsíc a vycházky od jedné do sedmi. Neměl jsem se opalovat, nesměl jsem k jídlu - no nic jsem nesměl! Červenec na prd. V dáli odjíždělo Estonsko, které jsme s Pajou v lednu potvrdili. Měsíc veder a koupání se pro mě změnil na  pokoj, zatažené žaluzie a ventilátor do noci. Byl jsem stále slabý a navíc jsem v rozrušení pletl slova. Jen jsem vyšel - samozřejmě s čepicí a slunečními brýlemi -  už jsem pílil zpátky, protože bych jinak nedošel. Antibiotika jsem bral ráno a večer v osm. Nic moc. Spíš nic než moc. A bolela mě kolena. Ke konci antibiotické léčby jsem zkolaboval, trvalo to pět dní. Tělo bylo kvůli antibiotikům totálně zbavené bakterií. Byl jsem někdo jiný a nepříliš sympatický. Na rukou se mi vyhodily červené tečky, i když jsem se chránil před sluncem. 

Na začátku srpna jsem byl znovu na infekčním. Doktorka mi řekla, že léčba je skončena  a borelie jsou pryč. Jsem stále slabý, ale sílím. A hlavně jsem šťastný. Zdravím ty, kteří se nakazili a vyléčili. Je to nakonec fajn :-)