Kulhánek. Spisovatel některými zatracovaný a opovrhovaný, jinými vynášený do nebes. Čím to bude? Nejspíš asi tím, že Kulhánkův styl je dost specifický a ne každému se zalíbí. Jeho knihy jsou plné akce, brutality a krve. Ovšem vše je podáno typicky kulhánkovsky odlehčeným stylem, plným černého humoru a chytlavých hlášek.
Z jeho povídek i knih přímo tryská fascinace technikou, zbraněmi a nadlidskými schopnostmi. Vždy když dojde na popis zbraní, popíše jí Kulhánek do největších detailů, domyslí nějaké vychytávky (protože jeho knihy se bez výjimky odehrávají v budoucnosti, lhostnejno zda blízké či vzdálené) a ověsí svého hrdinu minimálně třemi kousky. A co se schopností týče... zatím v každé knize, či sérii knih se vyskytli upíři. Často je jím sám hlavní hrdina, a když ne, má i přes to něco nadlidského.
Dalším společným rysem Kulhánkových knih je postupné zesilování postav podle dost podobného schématu. Hrdina se s někým pomlátí, buď dostane nakládačku, nebo vyhraje jen velice těsně. Dá se dohromady, poněkud zesílí, pořídí si lepší výzbroj. Pak se znovu s někým seřeže, opět s dost podobným výsledkem akorát o něco vystupňovaném. Znovu se z toho vylíže, zesílí, pořídí si větší kvér a jedeme znovu. Na druhou stranu... Ještě nikdy v Kulhánkově knize nevyhrálo toto schéma nad příběhem. Ten je dle mého názoru v káždé z Kulhánkových knih výborný a neotřelý... no dobře, v každé ne. Poslední dva díly Divokých a zlých poněkud slevují z jinak vysokého standartu, ale pořád se dají dobře číst.
Zajímavostí na Kulhánkovi je, že když se mu nelíbí směr, kam se kniha ubírá, není spokojený s tím co napsal, tak prostě nedopíše knihu. Než aby bylo jeho jméno pod něčím, s čím on není spokojený, radši nechá knihu rozepsanou, i když to je třeba poslední díl série, přesně jak se stalo s třetím dílem Cesty Krve. A tím se dostáváme k dalšímu zvláštnímu jevu.
Přestože Kulhánek sám nikdy Cestu krve 3 nedopsal, tato kniha existuje. Napsal jí jeden z jeho napodobitelů, Martin Moudrý. A napsal jí dobře, po prvním přečtení, v době kdy jsem ještě nevěděl, že třetí Cesta není z Kulhánkova pera, mně ani nenapadlo, že by tuto knihu nenapsal. Až posléze, když už jsem věděl, jak se věci mají, jsem si všiml drobet odlišného stylu.
Co dodat? Asi jen to, že celkem chápu, proč se někomu nemusí Kulhánkovy knihy líbit. Přece jen, potoky krve a místy až přehnaná brutalita prostě nesvědčí každému. Ovšem pokud vám tahle kombinace nevadí, dostanete návdavkem hromadu výborného čtiva které několik dní (tedy v mém případě spíš nocí) vydrží.
