Čtveřice hrdinů pomalu kráčí potemnělou chodbou. Pochodeň skomírá a její mihotavé stíny toho víc skrývají, než odhalují.
Krok za krokem, místnost za místností se skupina přesouvá ponurým podzemím, nervózně se otáčejíc za každým zvukem, za každým, byť jen domnělým, náznakem pohybu. A mají proto dobrý důvod. O několik chodeb dřív je zaskočila banda nemrtvých a naši rekové vyvázli jen za cenu nepříjemných zranění.
Nakonec se přeci jen trochu uklidní. Chodby se zdají být prázdné, žádní další kostliví bojovníci se na skupinu už dlouho nevrhli a navíc se jim podařilo najít nepoužitou louč, takže se nemusí plahočit v šeru. Jenže se tmou ustoupila i jejich ostražitost. Jedno přehlédnutí, krok na špatnou dlaždici a žoldák se svíjí v bolestech poté, co mu žebra pohladila jako břitva ostrá čepel, která se vynořila ze zdi.
Měl štěstí, rána nešla moc hluboko, ale skupině už došly obvazy a krvácení tak tlumí jen pár cárů látky. Chvíli trvá než je schopen pohybu, ale nakonec se i s ostatními vydá znovu na cestu. Podle mapy, kterou našli u mrtvoly, už prošli většinu podzemí. Zbývá jen pár místností, a v jedné z nich artefakt, pro který sem přišli. Vidina brzkého návratu na povrch je to jediné, co jim dodává sílu pokračovat. Ještě jedny poslední dveře, jedna poslední místnost a můžou se vrátit.
Kněžka umřela jako první, zasažená šípkou z kuše nemrtvého vojáka. Hned po ní šel k zemi žoldák, lebka rozpolcená po úderu sekery. Třetí zemřel křižák, v křečích a zvracející krev, poté co mu jiná mrtvola prohnala kopí žaludkem. A lovec odměn? Přežil. Utekl hned, jak uslyšel zadrnčení tětivy.
Našli ho o den později, na hřbitově, zády opřeného o náhrobní kámen. Seděl, tlumeně se pohihňával a mumlal nesrozumitelné věty.
A já jen nevěřícně zíral, jak mi právě pomřely moje nejlepší postavy.Darkest Dungeon totiž chyby neodpouští.
Tahle hra vás postaví do role dědice malého panství, jehož předchozí majitel, váš předek, byl o nějaký ten chlup zvědavější, než bylo zdrávo a podařilo se mu probudit prastaré zlo, které se od té doby rozlézá po vašem bývalém sídle, pod ním a v jeho širokém okolí. A váš úkol? Jak jinak než ho zlikvidovat. Příběh nedá zapřít svojí inspiraci v dílech H.P.Lovecrafta a ačkoli není nijak složitý a ani originální, vůbec to nevadí. Na jeho základě je totiž vystavěná skvělá a mimořádně obtížná hra.
Jejím základem je právě průzkum podzemí. Jakožto novopečený majitel rodinného sídla a přilehlé vesnice, ale samozřejmě do tunelů nelezete osobně. Místo toho si najímáte všelijaké dobrodruhy a žoldáky, aby to dělali za vás. A už tady to začíná být náročné. K mání je totiž čtrnáct různých povolání, jenže na výpravu můžou jít jen čtyři. Každý dobrodruh má k dispozici sedm bojových dovedností, z nichž ale zároveň může používat pouze čtyři. A aby toho nebylo málo, každá dovednost má určité požadavky na umístění postavy. V podzemí totiž naše hrdiny vidíme z boku, jak si to hezky v řadě za sebou štrádují chodbami a jejich pořadí určuje, jaké může použít dovednosti.
Nic vám samozřejmě nebrání vzít první čtyři maníky, co vám přijdou pod ruku a poslat je na vandr, velice rychle ale zjistíte, že tudy cesta nevede. Bandě se třeba úkol splnit podaří, ale z podzemí místo čtyř odvážných (nebo neuvěřitelně blbých, volba je na vás) reků, vylezou jen blekotající trosky.
Hra totiž pracuje s velmi dobře pojatým systémem stresu, což je v podobných hrách novinkou. Každá postava totiž snese jen určité množství stresu, a když ho překročí, zpravidla se zcvokne. Pravda, někdy se zadaří a postava se naopak stane odvážnou, nebo odhodlanou, spoléhat se na to ale nedá.
Vystresovat dobrodruhy navíc není nijak těžké. Už jenom samotná jejich přítomnost ve starých kobkách jim příliš nepřidává. Boj, nedostatek světla, hlad, to všechno zvedá stres a krůček po krůčku přibližuje vaší družinu k šílenství.
Stres a monstra ale nejsou to jediné, co na družinu v podzemí číhá. Postavy musí také jíst, a když jim jídlo dojde (anebo jim ho zapomenete před výpravou koupit), ubývají životy a přibývá stres. Také je musíte vybavit potřebnými nástroji a zásobami, v podzemí jsou totiž často překážky a všemožné objekty, které mohou postavy prozkoumat, což je ovšem vždy riziko. A ignorovat je také dost dobře nejde, protože potřebujete z podzemí přinést kořist. Výbava totiž něco stojí.
Všechno tohle, spolu s dalšími drobnostmi a detaily tak z prolézaní podzemí činí veskrze napínavou a často doslova nervy drásající činnost. Jedna malá chyba totiž často vede k další, ta k další, a když si člověk nedá pozor, postavy z ničeho nic padají jako mouchy. A jednou mrtvá postava už mrtvá zůstane. Darkest Dungeon totiž téměř nepřetržitě ukládá hráčův postup a jediný možný postup je tak vpřed. Nahrání dříve uložené pozice? Kéž by.
Druhou důležitou částí hry je vesnice, jejímž majitelem hráč je. Jednotlivé její budovy totiž umožňují hrdiny najímat, vylepšovat, léčit, zbavovat stresu a vlastně vůbec všechno. Stejně jako postavy, i vesnice se dá vylepšovat, což ovšem stojí tzv. heirloomy, které postavy nacházejí v podzemí. Ty pak hráč investuje do budov, lepší budovy znamenají lepší výbavu a tréning, to zase umožní rekům získat víc heirloomů a tak dokola.
Tenhle cyklus by sám o sobě přestal brzo bavit, ve skutečnosti se tak ale neděje. Jednotlivá prostředí se od sebe značně liší, s rostoucí obtížností výprav se objevují nová a chytřejší monstra a hlavně, celé toto snažení má jasný cíl.
Darkest Dungeon.
Poslední a nejtužší lokace, ve které hrdinové bojují přímo se zdrojem všeho zla, s tím co váš předek probudil.
Krev, pot a slzy
Darkest Dungeon je hra, kterou po pár hodinách hraní budete nesnášet, nebo milovat. Není to totiž hra pro každého a spousta hráčů, zvyklých na poměrně snadné, za ručičku vás vodící moderní hry, tvrdě narazí. DD vás sice naučí jak ho ovládat, ale jak ho doopravdy hrát už se musíte naučit sami. A často za cenu mrtvé postavy. Nebo několika.
A jen tak mimochodem, celá tahle sranda je k mání i v češtině.
