Stalking: Podceňovaný problém, který může i zabít

Nebezpečné pronásledování nebo stalking je problémem, se kterým se setkal už každý sedmý občan České republiky. Není přitom výjimkou, že jsou oběti stalkerů dohnáni až k sebevraždě. V dalších případech dochází k poškození profesní kariéry či rozvrácení rodinného a osobního života pronásledovaného. Drzost stalkerů nezná mezí, proto jsem se rozhodl přijít s právní úpravou, která zjednoduší postihování tohoto nebezpečné pronásledování.

Podle statistických údajů se se stalkingem setkalo 18% Čechů starších osmnácti let, tedy pětina populace. Alarmující je, že se to týká každé čtvrté ženy a každého sedmého muže. Oběti stalkingu si přitom většinou vůbec neuvědomují závažnost situace a nebezpečné pronásledování považují za pouhou zhrzenost, žárlivost či jiné projevy lidského chování v krizových životních situacích.
Základní změnou v navrhované novele by tak mělo být už samotné nahlížení na základní podmínku pro určení, zda jde o stalking, či nikoliv. V současnosti totiž musí jednání stalkera vzbuzovat důvodné obavy o život a zdraví oběti. V upravené verzi by měl být směrodatný i fakt, zda útoky stalkera omezují oběť v jejím obvyklém způsobu života. Už tato skutečnost by měla být dostatečným důvodem k zahájení trestního stíhání. Čím déle je totiž oběť stalkingu vystavena, tím více je zasažena její psychika, přičemž ohrožení života či zdraví – tedy projevy, za které je dnes stalking trestně postižitelný – přichází většinou až jako poslední fáze tohoto nebezpečného jednání.
Problematika stalkingu je velmi široká a je třeba ji v zákoně specifikovat. Ve svém návrhu tak definuji další dva typy jednání, které mohou být posuzovány jako trestný čin stalkingu. Ten se totiž netýká pouze osobního jednání mezi zúčastněnými, ale z velké části zasahuje také do profesní sféry oběti. Pronásledovatel totiž v některých případech zneužije osobních údajů oběti a objednává na jeho jméno zboží a služby, nebo vytrvale poškozuje jeho jméno a jméno společnosti, za kterou jedná. Stalking tedy může ve svém důsledku oběti přinést i finanční újmu. I takové jednání by proto mělo být podle novely posuzováno jako stalking.
Další výraznou změnou je pak zvýšení základní trestní sazby za stalking na dvojnásobek, tedy až na dva roky nepodmíněného vězení.
Když jsem v pondělí spolu se stínovou ministryní pro lidská práva a rovné příležitosti Michaelou Marksovou-Tominovou zveřejnil záměr zpřísnit zákon o stalkingu, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil označil tuto iniciativu za pouhý populismus. Ani slovo o tom, že by mohl být díky této novele zachráněn nejeden lidský život. Jeho vyjádření na mě působilo dojmem, že nemůže přenést přes srdce, že s takovým návrhem nepřišel on sám. Dále tvrdil, že jsme s jeho resortem návrh nekonzultovali, což není pravda. Když se totiž v minulosti tento návrh projednával, snesla se od odborné veřejnosti kritika, že neobsahuje všechny formy stalkingu a že je tedy příliš „měkký“. Tehdy však byli odborníci ministerstvem spravedlnosti ujišťováni, že po roce dojde k vyhodnocení zákona a navrhne se případná novela. Ani po roce a půl se však v tomto směru nic neudělalo, což byl jeden z důvodů, proč jsme s návrhem přišli.
Lidský život s sebou přináší různé situace, na které reaguje každý z nás jinak. Nikdo však nemá právo omezovat či ohrožovat zdraví nebo dokonce život někoho jiného, a to z jakéhokoliv důvodu. Pokud by novela zákona o stalkingu zachránila třeba jen jediný lidský život, má v českém justičním systému své místo. Na tom nevidím nic populistického, pane ministře.