Lze věřit notorickému lháři v čele resortu školství?

Že ministru školství Josefu Dobešovi chybí sebereflexe a sebekritika, to víme již dlouho, ale že je na tom pan ministr tak špatně, to jsem netušil. Josef Dobeš totiž jako jeden ze svých úspěchů označil státní maturity. Tedy předražený administrativní moloch za stamiliony korun z peněz daňových poplatníků, proti kterému se staví jak odborníci, tak učitelé a v neposlední řadě i samotní maturanti, protože je prakticky k ničemu. Takto podle Josefa Dobeše vypadá úspěch. Nevím, koho se Josef Dobeš snaží svými výroky obelhat, zřejmě sám sebe. Pokud totiž označuje státní maturity za úspěch, je to podle mého názoru výsměch celému českému školství.

O státních maturitách toho bylo napsáno už mnoho. Od předraženosti celého projektu přes přebujelou administrativu, o zpackaných otázkách či o špatně nastavených pravidlech. Státní maturity v režii Josefa Dobeše v mých očích znamenají zpackanou předraženou akci za peníze daňových poplatníků, které tato legrace bude stát 250 milionů korun ročně. Prostě fiasko roku 2011. K tomu ale daňoví poplatníci vydají další stovky milionů korun na další podobný Dobešův výmysl s názvem testování žáků 5. a 9. tříd základních škol. Josef Dobeš se prostě v testech vidí a myslí si, že jsou všehospásné. Vůbec ale nevidí, že v zahraničí se tato praxe v žádném případě neosvědčila a že jsou testované předměty protěžovány na úkor těch, u kterých se znalost žáků testovými otázkami neměří.

A tak se tedy můžeme dočkat, že když se někdo za rok zeptá, jaký byl úspěch ministra školství v roce 2012, možná uslyšíme, že největší úspěch podle něj byla ztráta 53 miliard korun z fondů Evropské unie. Josef Dobeš sice tvrdí, že garantuje, že bude celá věc napravena, ale já se ptám: Lze věřit notorickému lháři? Když se v médiích objevila informace o tom, že ministerstvu byl zaslán dopis z Evropské komise ohledně hrozby zastavení celého operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, Josef Dobeš tvrdil, že žádný takový dopis neexistuje. Poté, co mu byl dopis ukázán, tvrdil, že dopis existuje, ale že není z Evropské komise. Po další konfrontaci dokonce řekl, že dopis existuje a že je opravdu z Evropské komise, ale že se v něm nic o zastavení operačního programu nepíše. Co si asi Josef Dobeš vymyslí příště? Že mu z Evropské komise přišla pochvala za příkladné čerpání peněz z evropských fondů?

Josef Dobeš však na kritiky nedá a raději pokračuje ve svém konání, aby se pak mohl i sám pochválit, zřejmě podle hesla „nepochválím-li se sám, nikdo jiný to za mě neudělá“.