Bylo to neobvyklé rozhodnutí. Skoro rouhačské. Zůstat na stejném místě i nadále. Neměli s tím zkušenosti. Jejich paměť obsahovala mnoho přesunů.
Dělili dobu na období přesunů, byly to přirozené milníky, i když ne vždy časově stejné. Záleželo na systému, kam se přesunuli. Některé byly nestabilní už, když do nich přišli, jiné se těžko ovládaly a vůbec přežít v nich zabralo mnoho času, natož expandovat.
Vždy je území mírně pozměnilo. Snažili se změny potírat a vracet se ke svému původu.
Ale podchytit všechny změny tak, aby mohli v daném prostředí přežít, bylo nemožné. Tentokrát někteří dokonce tvrdili, že změny jsou dobré. Že jim pomohou se vyvinout.
Vyvinout v co? Což nebyli tím nejvyšším organizmem? A nápad stabilizovat území za cenu expanze byl další šílený nápad. Je pravda, že někteří z nich ve starých systémech zůstávali. Ti, co už nebyli schopni přesunu, nebo byli natolik změněni, že je ani nepovažovali za svou součást.
Ale tentokrát těch, jež chtěli změny, chtěli se „přizpůsobit“, bylo mnoho. Přizpůsobit, už to znělo příšerně. Nikdy se nepřizpůsobovali, bylo to dáno jejich podstatou. Na tom stála jejich stabilita, jejich velice dlouhá existence, jejich jedinečnost a velkolepost.
Bylo to poprvé, co jejich předávaná paměť sahá, kdy zvítězila menšina. Ano bylo to tak. I když většina byla pro expanzi, přece jen jich bylo příliš málo, aby přežili přesun do jiného systému.
A tak začalo přizpůsobování. A náprava systému.
Nikdo nevěděl, zda nepřekročili mez, za kterou by se systém zhroutil. Nikdo s tím neměl zkušenosti. Jen doufali, že to tak není.
Ozdravování a kultivace byla zdlouhavá. Mnohokrát se jejich generace vyměnily. Už se nedělili na menšinu a většinu, Už byli všichni za jedno. Změny přijali za vlastní a měnili se dále.
Systém se nejprve nepochopitelně bránil stabilizaci, pak však přišel zlom.
Vše se přibližovalo stabilizaci. Jejich civilizace, zcela pozměněná slavila další milník. Novodobý. Jejich stabilní systém nebude trvat věčně, ale budou mít víc času, než jejich předávaná paměť sahá na to, aby zjistili, jaké mají další možnosti.
---
Ta nemoc byla zlá, mnoho lidí zemřelo, a ostatní se z ní vzpamatovávali velice dlouho. Jen malé procento lidí bylo imunních.
Myslel si, že je jeden z nich. Než také ulehl. Doktor v nemocnici se na něj díval skepticky - nesportovní typ, který zdravotnímu stylu moc nedával.
Na infekčním pokoji se spolupacienti měnili po několika dnech. Jen on zůstával. Už mohl odhadnout, kdo to přežije a kdo ne. Jen o sobě mě pochybnosti, i když se začal cítit lépe.
Doktor už se netvářil skepticky. Spíš bezradně. Nakonec jej propustili, že není infekční.
Nemyslel si, že je vyléčený. Ano, cítil se lépe, ale měl podivné touhy, které nikdy nemíval. Cvičit, jíst zeleninu, toulat se v přírodě.
