Svědění

"Poškrábala jsem se v ohbí lokte. Vedle vystouplé žíly, která se líbila sestřičce u doktora, vždy když jí odebírala krev. Naposledy to bylo před dovolenou. Ježíši, jak to svědilo. 

Pomyslela jsem si, že jsem tu prohlídku měla nechat po dovolené.

Stejně, co to bylo za dovolenou s příbuznými. Jako by se předváděli se svými nejhoršími vlastnostmi. Bráchova dvojčata se chovala jako reklama na hyperaktivitu a nevychovanost. Kluk si na oběd objednal zeleninovou tortillu a holka salát. Samozřejmě pod dohledem jejich mámy."

Nudáááá, pomyslel si a povzbudivě se usmál. 

"Nejedl to ani jeden. V tortille byly zelené fazolky a v salátu divný sýr a to oni NÉÉJÍÍ. Řekli to tandemově. Jeden z vzácných momentů, kdy se shodli. A řekli to tak že to rvalo uši všem v restauraci. Skončili se smažákem a hranolky, které objednala jejich zásadová matka. Ta která se před obědem pohoršovala, že jsem dceři povolila kopeček zmrzliny.

A pak zase to svědění. Vstávaly mi při něm vlasy na hlavě. Byl to podobný pocit odporu, jaký jsem zažila když jsem kdysi měla pijavici na noze. Ale tak nějak intenzivnější."

Zpozorněl... Že by to tu bylo znovu?

"Začala jsem být zmatená. Celá ta dovolená se mi začala zdát velice podivná. Proč bych kývla na dovolenou s tchýní? Co by tam vůbec dělala,vždyť TA nikam nejezdí! Kdyby ano, můj manžel by si ani sám nemohl dojít na záchod, aniž by ho obskakovala. Jen protože jsme se odstěhovali na druhý konec republiky může normálně existovat. I tam ho obskakovala. Když jsem se dívala jak kolem něj krouží jako stíhačka začala ta bradavice v ohbí loktu svědit a navíc jako by se zvětšovala, nebo natékala, když jsem ji škrábala."

Pomalu začal zhluboka dýchat, aby si nevšimla jak je rozrušený.

"Bylo to čím dál divnější.Nejprve jsme byli v malém hotýlku v horách, okolo byla spousta zeleně. A pak jakoby okolí neexistovalo.

"To se stává ve snech často." Utrousil aby také něco řekl.

"Všechno se to mlelo dohromady a valilo se to na mě. Hádající se dvojčata, co si co nevidět vjedou do vlasů, do toho moralizování jejich matky, brácha, její manžel ukrývající se za keřem, aby to nemusel řešit, hučení tchýně "Chudáčku ona se o tebe nedovede postarat, bobánečku." A všudypřítomné PROČ mé dcery."

"A to byl konec snu?" Zeptal se opatrně rozechvělý strachem. Nervózně přejel prsty po tlačítku vysílačky.

Pacientka se viditelně otřásla. Odporem? Strachem?

"Ne... V té chvíli jsem si rozškrábla bradavici na ruce. V tu samou chvíli jsem si uvědomila, že jsem tam nikdy žádnou neměla.

Roztáhla se a vypadala jako květ masožravé kytky, kolem sebe rozstříkla spoustu zelenožlutého páchnoucího slizu."

Pacientka vypadala zhnuseně a vyděšeně. 

Pomalu stiskl tlačítko. Říkali, že nakažení touto podivnou mimozemskou infekcí mají tyto sny. On a ostatní terapeuti se stali vojáky v první linii v boji proti ní. Sny musely vyvolávat opravdu strašné pocity. Chodili s nimi pro pomoc i lidé, které by do ordinace nedostal ani násilím. 

Raději se neptal co se stane s nakaženými, nechtěl to vědět. 

I dnes si bude muset vzít prášek na spaní, aby spal beze snů. Na to, že by se mu mohlo zdát to, co nakaženým, nechtěl ani pomyslet.