Šutr 28 - Pořádková služba

Na palubě lodi blížící se k planetě bylo živo. Generál Ordo pozoroval organizovaný ruch a byl spokojený. Byli na civilní misi. Měl pověření vládního vyjednavače z Domoviny, ale jeho instrukce byly jasné. 

Zničit život na planetě při jakémkoli náznaku nebezpečí.

„Vyslali jsme signál.“ Nahlásil jeden z mladých členů posádky. Houževnatý, pracovitý poslušný a ambiciózní. Takových v posádce byla většina.

„Máme tu další lodě.“ Křikla dívka v uniformě. Ordo měl rád dívky pod svým velením. Připadaly mu ještě více houževnaté a nadšené pro věc než muži.

„Co jsou zač? Navažte komunikaci.“ Nečekal, že tu někdo bude. Podle jeho informací planetu navštěvovali jen obchodní lodě jednou za několik let. Zanedbaná zemědělská planeta. Žádné nerostné bohatství, poloha mimo obchodní cesty. I obyvatelstvo bylo pěkně nudné, žádná hrozba, jen nějaká epidemie. Podle toho co o planetě věděli, vyloučili biologickou zbraň. Počítal s tím, že najdou obyvatele planety mrtvé. Tak jak lidi na Deltě v sanatoriu.

„Spojení s lodí.“ Křikla znovu dívka.

„Haló, kdo jste, co chcete?“ ozval se hlas z komunikátoru. Za chvíli se objevila i tvář. Ordo ji odněkud znal.

„Pořádková služba delta 335. Jsme tu na civilní misi. Generál Ordo.“ Oznámi příaným sebevědomým hlasem. Nebylo to jen naučené, měl to rád, bylo to prohlášení síly, kterou má v rukou.

„Na civilní misi?“ Muž na komunikátoru vypadal ustrašeně. Ale jen na chvíli. Pak se zatvářil povýšeně „Čeho se vaše mise týká?“

Ordo ho poznal. Byl to jeden z kandidátů ve volbách. Už si nepamatoval, jestli vyhrál nebo ne, ale určitě ne za tuto oblast. Z informačního balíčku o misi věděl, že senátorkou pro tuto oblast je Nena.

„Epidemická situace. Vaše jméno a identifikace. Co tu chcete? Pobýval jste na planetě? Jak dlouho a setkal jste se s obyvateli planety?“¨

„No dovolte? Jsem Lex kandidát za tento sektor Domoviny. To, že jsem nevyhrál volby, neznamená, že nechci tento region rozvíjet.“

„Byl jste nebo nebyl na planetě?“ Ordo byl netrpělivý a určitě nechtěl poslouchat agitační řeči.

„Jasně, že byl. Před volbami i teď. Poprvé, když jsem tu byl, jsem pak prošel karanténou. A na planetě o žádné epidemii nevím.“ Řekl Lex trochu zmateně, jako by nevěřil, že mu někdo odporuje.

„Co ta druhá loď. Neozvali se. Patří k vám?“

Lex sebou nespokojeně zavrtěl.

„Je stavební, stavitel je na planetě. Ještě s mým partnerem Gregem.“ Odmlčel se, znovu sebou zavrtěl „Vlastně se mi několik dní neozvali.“

„Dobře, zůstaňte, kde jste. Prověříme to.“

„Máme spojení s povrchem.“ Řekl mladý muž.

Na obrazovce uviděli skupinku lidí oděných v hnědých kabátech. Z hloučku vystoupila starší žena.

„Jmenuji se Jalna. Proč jste přiletěli na naší planetu?“

„Pořádková služba delta 335. Jsme tu na civilní misi. Generál Ordo.“ Znovu ho naplnil pocit síly.

„Jsme prostá zemědělská planeta. Obchodujeme s Domovinou po staletí. Nepotřebujeme tady vojáky.“

„Nejsme vojáci, jsme - pořádková služba. Udržujeme mír a pořádek v Domovině. Jeden z členů posádky lodi, která navštívila vaši planetu, na Deltu donesl nákazu. Podařilo se nákazu zlikvidovat až po několika dnech a tisících objetích na životech… Šířila se velice rychle. “

„U nás nákaza není. Říkal jsi několik dní? Pak to nedává smysl. Vymřela by posádka na lodi od nás než by se dostala na Deltu.“

„To nevím. Víme jen, že nákaza je z vaší planety a musíme ji zastavit.“ Pocit síly získával trhliny. Jak to, že mu odporují, jak to, že se nebojí?

„Pak máte špatné informace, tady žádná nákaza není.“

Ordo se znovu podíval do informačního balíku. Žena mluvila podivným přízvukem a tykala mu. Při jeho kariéře v pořádkové službě se mu stávalo málokdy, aby se k němu chovali neuctivě. Začínal mít vztek a to nesnášel. Když má člověk vztek, dělá chyby a nepřítel má snadnější pozici.

„První objetí se stal Roman. Mířil zpátky na planetu spolu s doktorkou Alnou.“

Žena na obrazovce se otočila na zbytek skupiny za ní. Chvíli se radili.

„Ano Roman i Alna jsou u nás, ale netrpí žádnou nemocí. Roman byl opravdu nemocný, ale jeho nemoc neodpovídá tomu, co jste říkal. A tak nemáte důvod taky být.“

„Podle Domovinského zákona musíme zabránit vzniku nákazy. Jestli se prokáže, že na planetě nákaza není, ihned odletíme.“

Na druhé straně byl chvíli klid. Žena tentokrát zmizela úplně z obrazovky i se skupinou se kterou se dříve radila.

Po hodině navázali z planety znovu spojení. Tentokrát to byl muž, kdo stál v popředí. Ordo nebyl schopen odhadnout jeho věk. Zdál se mu mladší než žena, která mluvila předtím. Měl však úplně bílé vlasy. Byla to móda? Nebo znamení nějaké příslušnosti? Bílé vlasy mu neseděly s jeho mladistvou tváří bez vrásek. Měl podivnou barvu kůže. I oblečení bylo jiné. Místo tlustého kabátu měl muž na sobě jemnou splývavou látku. Její čistá běloba kontrastovala se zlatou barvou kůže. Ordovi se to nelíbilo. U své posádky netrpěl ani malé odchylky od uniformy, natož módní výstřelky, nebo úpravu vzhledu.

„Jmenuji se Algemon.“ Řekl rozvážným hlasem. „Zastupuji zde radu starších. Jsem zástupce obyvatel této planety.“ Jeho řeč byla pomalá, rozhodná. To Orda uklidnilo, takto si Ordo představoval zástupce planety, rozvážného a klidného, ne jak toho nafintěného Lexe.

„Dohodli jsme se se zástupci Domoviny na pravidlech. Jedním z nich je nevměšování do záležitostí planety. Nikdo bez našeho povolení se nesmí zdržovat na naší oběžné dráze. Jestliže se obáváte nákazy, pak vyhlaste karanténu v naší sluneční soustavě. My necestujeme a bez obchodníků se obejdeme.“

To Orda překvapilo. Nečekal odpor. Primitivní zemědělské planety odpor nekladly. Jedinou jejich obživou byl obchod se zemědělskými produkty. Nikdy by se jej nevzdali. Jejich ekonomika by to nevydržela.

„Nemusíme dělat tak extrémní opatření. Stačí jen několik dní, pro šetření našeho epitýmu. Nabízíme vám pomoc.“

Epitým byla skupina odborníků, která se zabývala mírou nebezpečí různých nákaz. Ten jeho se skládal z těch nejlepších a nejodvážnějších.

Muž na obrazovce zavrtěl hlavou. „Nepotřebujeme tu váš tým, u nás epidemie není.“

K muži přistoupila žena a něco mu šeptala. Vypadala nějak jinak než domorodci. Měla na sobě oblečení z Domoviny – barevné a teplé. Ani splývavou lehkou látku, ani podivný neforemný kabát.

„Zjistěte, kdo to je.“ Poručil jednomu muži z posádky Ordo. Po chvíli se mu ukázaly informace. Alna, doktorka, která letěla s nakaženým Romanem zpět na planetu.

„Máme tu dva muže, porušili naše zákony a chceme, abyste si je odvezli do Domoviny.“ Has představitele rady starších zněl nějak tvrdě. „Nemají nic, co by mohlo být s vaší epidemií spojováno. Další spojení bude za hodinu.“ Spojení se přerušilo.

„Sakra co si o sobě myslí? Nemůže nám tu klást podmínky.“