Predátor

Loď přilétající do soustavy vypadala velice opotřebovaně. A její obyvatelé se tak cítili. Měla vydržet cestu sem. Byla tak postavená. Jen zpočátku doufali, že když zde nenajdou vhodnou planetu, mohli by pokračovat dál.

Teď se jen modlili, aby doletěli k jedinému možnému místu v této soustavě, kde by našli nový domov.

---

Uvědomovala si příjemné teplo, hebkost, měkkost, lahodný nektar, který poskytoval jejímu tělu vše potřebné. A ne jen to, dostávala vše i pro svou mysl. Zvuky, které ji uklidňovaly, znalosti jejího lidu. I přesto všechno se probouzela. Doposud ve svém spánku vstřebávala moudrost umění i historii prastaré decentní civilizace, jejíž moudrost dosáhla rozkvětu před nesčetnými generacemi.

---

Vypadalo to skoro ideálně. Měsíc plynného obra vypadal z dálky jako modrozelený drahokam. Oceány, velký kontinent plný života. Vše vypadalo na ideální místo k životu.

Po dlouhé cestě jim docházelo vše, jejich loď se rozpadala, nálada posádky se prudce zhoršovala. Přiletěli právě včas.

---

Podzemní města, jež skrývala bohatství zdejší civilizace, se chystala na nejdůležitější část cyklus měsíce. Nazývali jej Počátek.

Kdysi dávno vyšli ze svého úkrytu v podzemí. Chtěli osídlit i jiné části měsíce, dokonce i vydat se ke hvězdám. Jejich životní potřeby to však neumožnovaly. Nedovedli nahradit unikátní podmínky Počátku.

Bylo to jediné období, kdy slavili. Byli v duchu se svými mladými, kteří procházeli očistným procesem.  

---

„Atmosféra dýchatelná. Nejsou tu žádné stavby, ani jiné známky civilizace. Životní formy velice podobné, těm, co známe. Jen to jak obíhá okolo plynného obra, bude působit podivná roční období.“

Pomalu si začala uvědomovat kde je. Vzrůstající neklid ji probudil ze snění. Ani pohodí lůna i nenavrátilo do hlubokého spánku.

---

Její nitro bylo naplněno touhou podílet se na překrásné civilizaci, o které sní, přispět k dalšímu rozvoji, přidat své objevy k nezměrnému vědění.

Ale to muselo počkat. Nejprve musí dospět. Cítila, že už je čas. Něco se změnilo.

Tam venku, tam, kde to ještě neznala, se odehrávala překrásná podívaná. Kotouč plynného obra na obloze nad jejich domovem nad Oriou, měsícem, který okolo tohoto obra obíhal, se přiblížil ke slunci.

Vliv této konstelace se odrazil všude kolem. Nejen na vzedmutém moři. Divoký vítr, který se náhle zvedl a přinášel bouři, která přicházela pouze v tuto dobu. A hlavně vše živé se živé se připravovalo na zatmění.

---

Poprvé se nadechli vzduchu nasyceného vůní květin a kypré úrodné půdy. Bylo podivné ticho. Čekali zpěv ptáků, zvuky větších zvířat, jak se svolávají. Ale možná zdejší zvířata nepoužívají zvuky, nebo tu nejsou větší zvířata podobné ptákům.

A možná to způsobil plynný obr, který měl co nevidět zakrýt slunce.

Byli první z posádky a byli plni radost, že mohou informovat posádku v lodi, že příroda i atmosféra zde je příznivá.

---

Tady v lůně tu nebeskou podívanou nemohla vidět, ale i ona cítila to napětí. Očekávaný příchod nebezpečí. Příchod predátora stojícího ne nejvyšším stupni ekosystému měsíce.

Změněné gravitační podmínky způsobily, že se do jejího těla vlily hormony, které ji změní. Kosti se jí zpevnily, svaly dostaly pevné obrysy. Vědění, ze kterého se nedávno těšila, se vzdalovalo za mlhu pudů a instinktů. Jediné, co se na jejím těle nezměnilo, byly veliké do fialova zbarvené oční duhovky.

---

Postavili první provizorní obydlí. Příliv posádky lodi, teď už vlastně osadníků, může začít. Museli pracovat v pološeru, ale nyní už se začalo zpoza plynného obra ukazovat slunce. Začínali mu říkat Naděje.

---

Běžela porostem. Cítila, jak ji šlehají listy rostlin do citlivé kůže, kterou napínaly namáhané svaly. Zastavila se jen na chvíli. Zavětřila.

Pachy, které zachytila, byly zajímavé. Rozrušilo ji to. Náhle pocítila prudkou touhu.

Touhu ucítit vůni teplé krve tekoucí ze zmítajícího se těla. Touhu zabíjet.

Nastražila uši. Hluk ji trochu zmátl, ale její touha všechny postranní myšlenky umlčela. Proto se vydala po směru, odkud cítila kořist.

---

„Je tady někde.“ Bylo slyšet rychlé rozrušené dýchání. „Asi to dostalo všechny ostatní. Já… Není kde se ukrýt. Do obydlí se dostane. Viděl jsem, jak se do vedlejšího dostal jako do papírové...“ Slova přerušilo praskání. „Ach Bože, je tady.“ Další přerývané dýchání. „Nevím, co dělat… Je tak rychlý.“ Najednou byl klid. „Vypadá tak divoce. Ale… Ty jeho oči. Jako by mě hypnotizovaly. Jsou krásné… Aáááá…“ Pak jen byl slyšet vítězoslavný řev divého zvířete.

---

Období Počátku skončilo. Očistilo jejich mladé od agresivity a nyní se z nich stanou vyzrálé bytosti hodné jejich civilizace. Skončili oslavy a jejich mysli se obrátili k výzkumům, technologii a filozofii.

---

Neměli na výběr, podmínky v lodi se zhoršovaly. Bylo otázkou dní, kdy se stane neobyvatelnou.

Měsíc měl bohaté rostlinstvo. Obdivovali krásné květy a výživné plody.

Z první skupiny nikdo nepřežil. Ale uběhlo spoustu času a na žádného predátora nenarazili. Pomalu jejich strach zmíral.

Plynný obr putoval po obloze. Někdy se skryl úplně, jindy byl vidět jen část jeho kotouče. Nikdy všal se nepřiblížil k Naději.

Až nyní.

---

Období počátku se blížilo.