Nový život

Zadívala se na jehlu. Byla tenká a krátká, ale i tak ji polilo horko, když si představila, že ji znovu do sebe zabodne. Na břichu měla bolavé oteklé kola, které ohraničovaly minulé vpichy. 

Už jí docházelo místo, bude muset vpich udělat vedle oteklého místa.

Zhluboka se nadechla a skousla si dolní ret.

Měla pocit, že kůže vzdoruje, jakoby zhrubla a nechtěla jehlu propustit. Přitlačila a injekce zajela pod kůži.

Stiskla stříkačku a čirá tekutina se pomalu dostávala do jejího těla. Cítila, jak se v místě vpichu rozlévá teplo.  Rychle vytáhla jehlu a lehla si.

Hřejivý pocit přešel v pálení. Zavřela oči a zhluboka dýchala. Soustředila se na nádechy a výdechy. Poprvé ji reakce překvapila, i když věděla, že to nebude příjemné. Podruhé byla už na bolest připravená. Teď po dvou týdnech si jen přála, aby to skončilo.

Velice pomalu bolest ustupovala. Tentokrát i ztratila pojen o čase.

Když už se mohla hýbat bez toho, aby se znovu bolestí zhroutila na lůžko, opatrně si sedla.

Podívala se na čas, který mezi tím uplynul.

Tři čtvrtě hodiny. Málem jí to vyrazilo dech. První agónie trvala jen několik minut. Ještě zítra a vše bude za ní. Kdyby se kúra nemusela dokončit, dávno by to vzdala.

Pryč s marnými myšlenkami. Řekla si. Copak měla na výběr?

Vstala a přešla před zrcadlo.

Nejprve se uviděla rozmazaně. Když si setřela slzy, které ji vyhrkly v bolesti, uviděla v zrcadle ženu.

Místo neforemných obřích boků, úzkých ramen a prsou, které se sotva rýsovaly i pod upnutou halenkou, viděla postavu bohyně. Agent, který ji prodal kúru, nelhal.

Boky oblé tak akorát, aby vynikl úzký pas, vnadná prsa dokonalých tvarů, dokonale tvarované stehna. Vše pokryté hebkou kůží.

Šálí ji zrak? Dívá se na ni někdo jiný?

Začala hledat v zrcadlové postavě své vlastní já.

Oddechla si, když si uvědomila své dlouhé kaštanové vlasy a o odstín světlejší oči.

Ještě jeden den a svět venku ji přijme. Usmála se na svůj obraz v zrcadle.

---

Další den byl nejhorší. Jediné, co ji utěšovalo při agónii, bylo, že je to naposledy.

Tentokrát nespěchala. Má před sebou, celý život, celý svět. Stačí jen vstát a jí tam ven. Tam, kde si užila tolik ústrk, kde byla dosud neviditelná.

Šaty, které si pro tuto příležitost nachystala, byly z lehkého materiálu, který obepínal její nyní již dokonalé tělo.

Nejvíce byla pyšná na prsa. Snad proto, že nikdy žádné pořádné neměla. Byly tak plné. Prohlížela si je z každé strany. Obepjaté látkou šatů vypadaly ještě lépe. Kdyby byla muž zamilovala by se.

Naposledy se zadívala do zrcadla a vyrazila.

Užívala si obdivných pohledů a pozornosti mužů. Bylo jí líto chudinek sedících v koutku. A taky měla radost, že už k nim nepatří. Najednou kolem ní bylo tolik krásných, úspěšných mužů. Mohla si vybírat.

Začala si užívat. Proč brát prvního, který se namane, co když ji čeká někdo lepší? Chodila do společnosti ráda. Dodržovat dietu, aby si udržela tělo krásné, jí nedělalo problém.  Pravda sem tam zhřešila. Tolik dobrot kolem sebe? Prostě neodolala.

Jak muže kolem sebe odmítala, bylo jich čím dál méně. Říkala si, že se protřídili a zbyli jen ti nejlepší.

---

Toho dne se jako vždy měřila a vážila. No vlastně to trochu zanedbávala. Kdy to bylo naposledy? Dívala se na svou postavu každý den, obdivovala ladné křivky a neměla pocit, že se nějak mění.

Opak byl pravdou. Její oblá prsa začala ztrácet svou pevnost a boky se začaly rozšiřovat.

Nasadila znovu dietu a tentokrát se zařekla, že nepovolí. Žádné pamlsky, žádný alkohol.

---

Dívala se na Karla. Jeho mumlání se jí dnes nezdálo tak vtipné. Jeho výstavní postava jemná pleť a moderní účes byly stejné. Nudné téma, které omílal dokolečka, ji odradilo. Omluvila se mu a šla si sednout k vzdálenějšímu stolku. 

Pozorovala výjevy kolem sebe. Viděla samu sebe v několika verzích. Najednou se ji vše zhnusilo. Tolik vytrpěla, aby dosáhla něčeho tak povrchního a pomíjivého.

„Taky vás už společnost unavila?“ Ozval se vedle ní příjemný hlas.

Jan nebyl tak svalnatý, jako Karel. Ani neměl tak ostře řezané rysy. Povídala si s ním celý večer.

A ten další. A další.

---

Vše to šlo jedno s druhým. Ani se nenadála a byli manželé. Její život se ubíral směrem, jakým si vždy přála. Své tělo nadále udržovala a byla na ně pyšná. Pečovala o sebe každý den. Každý rok jezdila na udržovací kůru. Byla méně bolestivá, než ta úvodní. Nikdy však nevynechala. I když měla chvíli pochybnosti, věděla, že jí vzhled přinesl štěstí. A tak mu věnovala hodně času.

---

Dnes cvičení, zítra masáže. Uvažovala, když jela domů.

Byt byl prázdný, když přijela. Tak jako včera. Byla ráda, neměla náladu na vzájemné popichování své dcery a manžela. Mluvili spolu neustále. Pomáhal jí se školou, bral jí na výlety. Byla ráda, že si rozuměli. Mohla se tak víc věnovat sama sobě.

Co za akci měli teď? Marně vzpomínala. Jeli na kolo? Nebo na bazén? Ano určitě to bude bazén.

Ozval se smích z předsíně a do bytu se jako velká voda vhrnula Marta, její dcera. Rozesmátá, neupravená. Byla hodně po ní. Vlasy oči, bohužel i postava. Měla malé prsa a široké boky už teď v pubertě. Po otci zdědila jeho povahu.

„Kde jste byli?“ Usmála se na ni.

„V cestovce, vybírali jsme si dovolenou.“

Zamračila, to měli probrat i s ní. Ona určitě nikam nepojede. A hlavně musí na další kúru.

„Chtěli bychom na plachetnici.“ Pokračovala dcera a sedla si vedle ní.

„Není to nebezpečné?“

„Je to s cestovkou, vše je zajištěné.“ Řekla a zkoumavě se na ni zadívala. „Pojedeš s námi?“

„Ne, jeďte sami, jen bych vám to kazila.“

Marta jen pokývala hlavou a odešla.

Trochu ji zabolelo, že ji nepřemlouvala, na druhou stranu ji nemusela vysvětlovat, proč by to nešlo.

---

Manžel s dcerou odjeli a ona osaměla. Z agentury se jí ozvali, že vyčerpala maximální počet kúr a další už není možná.

Byla zklamaná a nevěděla, co dělat. Bloumala bytem a vymýšlela si činnosti. Napadalo ji jen cvičení, kosmetika. Možná přece jen měla jet s rodinou.

Když došla do málo používané kuchyně, uviděla na stole obálku.

Čekala kontakt na cestovku, informace o jejich dovolené. Byl to však dopis.

Ahoj, už sis určitě všimla, že spolu trávíme málo času. Vlastně skoro žádný. Už takto nemůžu dál. Odcházím.

Marta chce jít se mnou. Doufám, že ji nebudeš bránit.

Když jej dočetla, udělalo se jí špatně.

Odběhla do koupelny. Zvracela, brečela a třásla se.

Udělala pár kroků k zrcadlu. Podívala se na sebe. Na postavu, které zasvětila veškerý svůj život. Nežila, jen udržovala svůj vzhled. Kdy se vše zvrtlo? Netušila. Ve vzpomínkách měla jen kosmetiku, cvičení a diety.

Neužila si nic z toho, co chtěla. Necestovala, nebavila se.

A teď už bylo pozdě.

Vzala na sebe starou bundu a vyšla z bytu. Neučesaná s rozmazaným mejkapem na tváři. Rozběhla se, chtěla všemu utéct. Najednou ji prsa strašně překážela. Chtěla být znovu tou starou šedou myškou, které by si nikdo nevšímal.