Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví.
Civilizace – spása i prokletí. Ta jejich byla tak stará, že si nepamatovali, kdy to začalo. A to si pamatovali mnohé. Byli hrdí na to, co o své planetě ví. Na to, že znají každou její část, každého i toho sebenepatrnějšího živočicha, každou rostlinku.
Bylo to jejich velkolepé a pošetilé dílo. Už věděli, že jejich čin nebyl z nejmoudřejších, přesto jej nelitovali. Chtěli stvořit lepší místo pro život, mysleli si, že jsou moudřejší než příroda a hrdě si říkali Eltajové.
Nejprve to byl jen kousek oceánu. Úspěšný experiment. Vybrali ty nejkrásnější a nejužitečnější rostliny a zvířata. Upravili je podle svých představ. Tak aby byli stejně mírumilovní jako oni. Přidali jim něco ze sebe, schopnost sdílet myšlenky a pocity. Tak, aby si s nimi mohli plně užívat ten dokonale utvořený svět.
Z počátku to pro ně bylo okouzlující. Po té, co zmapovali veškeré znalosti o své planetě, zbylo jen velice málo vzrušujících věcí, o které by se mohli zajímat.
Postupně oblast experimentu rozšiřovali. Nebylo to snadné udržet hranice. Vliv okolí byl devastující. Jakmile jen malé místečko neochránili, okolí celou oblast pohltilo tak rychle, že neměli šanci vše zvrátit.
A tak se rozhodli. Svůj experiment rozšíří na celou planetu. Pak už nebude místo odkud by přicházelo nebezpečí.
Nejprve se snažili přetvořit všechny druhy života. Jejich práce tak pokračovala pomalu. Měli na své straně svou trpělivost, proti byla rychlost pronikání nepřetvořených druhů do již změněných oblastí. Byl to nerovný boj. A tak svůj výběr zúžili a ty nejagresivnější druhy ze svého výběru vyřadili. Ne vše šlo úplně hladce. Některé druhy po změně skomíraly, a ač pro ně dělali, co mohli, vymřely.
Postupně se ovládli i malý kontinent planety. Bylo pro ně překvapením, jak odlišný život se zde odehrává. Nakonec se jim podařilo stvořit celoplanetární ráj. Sdíleli společně vše a všude. Bylo to úžasné sdílet tolik pocitů, tolik životů.
Jediné co je trápilo, byla nemoc. Propukala nenadále v mladých skupinách různých živočichů. Odmítali, nebo nemohli sdílet své pocity a myšlenky. Bylo to nepříjemné a hlavně nebezpečné. Způsobovalo to rozpad ekosystému. Byl velice křehký. Museli neustále kontrolovat vývoj a stav populace všech zvířat a rostlin. Plně je to zaměstnávalo a i když to bylo i únavné, přece jen to byl svět, který stvořili.
Nenašli žádný důvod, proč nemoc nastávala. Případů však ubývalo a měli pocit, že se celý systém stabilizoval.
Až jednou. Nemoc propukla tak náhle a v takovém rozsahu, že to zasáhlo celý kus kontinentu. Tentokrát to trvalo o dost déle celou oblast sterilizovat. Stálo to velké úsilí mnoha zvířat.
Nejprve přikládali tuto houževnatost nemoci tomu, že propukla na souši a také tomu, že se už po dlouhé věky neobjevila.
Jako vždy opatrně zkoumali místo nemoci. Chtěli se připravit, kdyby se nemoc vyskytla znovu.
Se zděšením zjistili, že tvorové, které zničili, nepocházejí z jejich planety. Jejich struktura byla úplně jiná, jejich systém tak odlišný, tak primitivní, že nedokázal komunikovat s tím jejich. Dostali se k nim na podivných plavidlech.
Nikdy je nenapadlo, že je to možné. To aby tak primitivní tvorové zdolali nicotu mezi světy. I oni kdysi v dávných dobách měli podobné touhy. Stali se však tak svázáni se svou planetou, že podobné cesty byly nemyslitelné. Oni byli planetou.
Udělali vše, aby prozkoumali pozůstatky cizích tvorů, aby pochopili jejich smysl i myšlení. Bohužel, bez živoucích forem měli jen velice málo faktů, zato mnoho teorií. Poznali jejich nebezpečnost. Byl to přece jen zásah z vnějšku do jejich planety, do jejich díla. To, čemu se už věky snažili vyhnout. Ze zkušenosti věděli, že přijdou další.
A tak se i stalo. Objevily se znovu jejich stroje. Tentokrát byli připravení. Studovali je i jejich technologie. Jejich stroje byly primitivní agresivní a tak opotřebované cestou skrz nicotu, že bylo záhadou, že se ti tvorové vůbec dorazili.
A tehdy přišlo další překvapení. Zjistili, že na jisté úrovni mají přece jen schopnost komunikace. A taj jednoho nejnadějnějšího jedince vzali a vylepšili jeho schopnosti.
Vyslali jej zpět s jasnou zprávou. Přijmout jejich svět, nebo odejít.
Jejich rozhodnutí nebylo snadné a také ne jednoznačné. To je překvapilo. Proč nejednají stejně? Přesto se rozhodli pomoci těm, co odmítli jejich nabídku sdílení dokonalého světa. Poupravili jejich primitivní technologii tak, aby se dostali na nejbližší pro ně obyvatelnou planetu.
Byl to risk, debatovali o tom dlouho. Planeta vyla opačným směrem, než odkud přišli a technologie, kterou jim zapůjčí, selže, jakmile tam přiletí. Budou mít čas se připravit, kdyby se chtěli vrátit. Větší riziko viděli ze směru, odkud tvorové přiletěli.
Ale to už budou připraveni. I díky zkušenostem a znalostem tvorů, kteří zůstanou a splynou s jejich světem. A možná toho bude víc. S příchodem těch tvorů se jim vrátila touha dovídat se o dalších světech za nicotou.
Tvorové měli přirozenou touhu poznávat světy a té využili. Pomohli jim z technologií. Změny, které udělali v jejich systému, je připoutala k jejich světu. Vraceli se zpět se svými poznatky a zážitky. Jejich touha po dalších vědomostech byla ukojena, aniž by riskovali cestu nicotou. Část svého světa, tvory tak cizí i tak blízké nazvali poutníky civilizace Eltaj.
