Ne že by to bylo poprvé, co se mi zdálo o sexu s někým jiným. Jenže to bývaly spíš představy, které jsem si promítala v hlavě před usnutím. Jdu po ulici v našem městečku a potkám Bruce Willise. Naše oči se střetnou a oba víme ... Uáááááááá!
Tentokrát to bylo jiné. Zdálo se mi o sexu s chlápkem, kterého jsem kdysi znala. Nebyl můj typ. Malý, hodně hubený, s bílou kůží posetou pihama. Vlasy trochu do zrz a zuby jako kůň. Přesto mě strašně přitahoval. Kdykoliv na mě promluvil nebo se mě dokonce dotkl, lítaly kolem jiskry. Pozvání na večeři jsem neodmítla, ani pozvání na kafe. Bylo jasné o co jde a já nedělala žádné drahoty. Bylo to neuvěřitelné. Jakoby naše těla byla ztvořená jedno pro druhé. Dokonalá souhra a symfonie. Neskutečná. Nikdy jsme do toho nezatahovali nějaké city. Bylo to všechno jasné a srozumitelné. Náš vztah byl tajný. Schovávali jsme se před sousedy, partnery, známými. Časem nám to začalo trochu drhnout. Ne v posteli, ale v mezičase. Naše těla si vyhovovala, naše duše podstatně míň. Skončilo to.
Uběhla nějaká doba. Potkala jsem Muže. Vdala jsem se. Je to dávno.
Ten sen byl úplně živý. Věděla jsem, že je to on, ten zrzavý primitivní chlápek, co uměl jediné a to dobře Š---T. Poznala jsem ho, i když mu nebylo vidět do obličeje. Jeho dotyky poznám i za tisíc let. Cítila jsem jeho vůni, slyšela jeho dech. Byli jsme spolu tak blízko, jak jen to jde. Srdce nám tlouklo ve stejném rytmu. BOŽÉÉÉÉÉÉÉ.
Manžel mě vzbudil pusou na čelo a slovy, že už mám přichystanou snídani. Ne, není to žádný podpantofláč, jen to máme takhle zařízené - v týdnu se o domácnost starám já, o víkendu mi on chystá snídani. Byla jsem úplně zpitomělá. Otevřela jsem oči a chvíli jsme nevěděla, co je skutečnost a co se mi zdálo. Cítila jsem se provinile, bála jsem se, že toho ze snu ze mě ucítí, že to na mně pozná. To, že jsem byla nevěrná. Skoro.
Celý den mi ten sen vrtal v hlavě. Jsem celkem šťasná a spokojená. Jasně, už nám to nejiskří jako v době, kdy jsme spolu randili, ale to je přece normální. Výbuch vášně, slasti, naprosté odevdání se, potom ať přijde potopa ... V manželství se Vám může maximálně stát to, že budete nevyspalí. Člověk nemůže mít všechno. Nebo snad ano?
" Je ti něco?" ptal se mě muž za den několikrát. Byla jsem asi moc milá, tak, jako kdybych měla černé svědomí.
" Co se děje a netvrď mi že nic," udeřil na mě večer, sice mile, ale důrazně. A tak jsem spustila. O tom snu.
Že je naše manželství asi v krizi, že mě na to moje podvědomí upozorňuje, že s tím musíme něco udělat. Já Bláhová si myslela, že navrhne víkend třeba v Paříži, nebo alespoň horkou čokoládou potřené bříško nebo zavázané oči ...
Ale to ne. Můj muž mě svou odpovědí dokonale odrovnal.
" Ty máš ale problémy, miláčku," řekl mi. " To je přece normální," pokračoval. " Tak třeba : mně se předevčírem zdálo o té sestřičce od našeho zubaře. A dělali jsme věci, že by si tomu nevěřila."
Můj muž má pravdu. Máme mnohem podstatnější problémy, než krizi manželství. Například si musíme sehnat jiného stomatologa.
Sexu zdar!
