Mých šest hrdinů

V první řadě chci poděkovat p. J. Polákovi za námět a posléze p. J. Dvořákovi za výzvu - díky jejich návrhu jsem se při dělání včerejší večeře usmívala tak nápadně, že se manžel začal vyptávat, kdo mi ten úsměv na tváři způsobil.

Myslela jsem, že výběr šesti postav bude jednoduchý. Nebyl.

Tak tedy, tady jsou.

Odvážná školačka - ano, jednou z prvních postav z knížky ( přemýšlela jsem ještě o Pipi Dlouhé punčoše), která mi zústala v hlavě, je Marusja Orlovová, budoucí školačka, velice se těšící a nevěřící, že ji maminka s babičkou do školy opravdu zapsaly. Maruška ( Marusja) je trochu rozmazlená a dost zlobivá, hodně paličatá a užívá si takové věci, jako například oslavu VŘSR ...Záviděla jsem jí hnědou uniformu se zástěrkou, dlouhé vlasy spletené do copů, chtěla jsem vědět co nejvíc o zemi, kde žila...Bylo mi osm a děda, u něhož jsem knížku našla v knihovně a přemlouvala jsem ho, aby mi ji dal, mi to nedovolil. Nechal mě ji dočíst a zastrčil jí dozadu za knížky.Já bláhová si myslela, že ji má rád jako já ...

Bylo mi jedenáct, když jsem pod stromečkem našla poklad - knihu, jejíž hrdina mě ovlivnil na řadu let.

„Tobě patří hvězdy?“                              

„Ano.“„Ale viděl jsem už krále, který...“„Králové nejsou majiteli.

Králové vládnou.

A v tom je velký rozdíl.“
„A co ti to pomůže, že máš hvězdy?“
„Jsem bohatý.“
„A co ti to pomůže, že jsi bohatý?“
„Mohu si nakoupit jiné hvězdy, pokud nějaké objeví.“
„Tenhle člověk rozumuje trochu jako ten můj opilec, řekl si v duchu malý princ.

Ano, Malý princ , romantický kluk, co má rozumu za všechny dospělé mě doprovází dodnes,knížku stále mám, poznámky si píšu do zápisníku Moleskine s ilustracemi z této knihy a k narozeninám si přeju jeho vydání v obrázkové formě z nakladatelství Albatros, které je momentálně vyprodané.

Po éře romantických hrdinů ( jak ráda bych se rozepsala o  Ludvíku Bodmerovi, doktoru Ravicovi, nebo třeba Robertu Jordanovi ) přišli muži ( hrdinové ) zdánlivě bez emocí, odvážní, neváhající zabít, je-li to potřeba k ochraně krásné ženy nebo vlasti.

Mezi všemi Bondy,Zemany ( já vím, ale já mu fandila) a Stevech Carellech pro mě vítězí  profesionální žokej, sportovní novinář,někdy spisovatel, diplomat, často detektiv, ale vždy muž, který se nenechá zastašit, neomylně stojí na správné straně a v neposlední řadě se chová k ženám jako džentleman, přestože se nenechá spoutat, nikdy ženě neublíží.Mívá různá jména, například Peter Darwindip,Gene Hawkins nebo Alexander Kinloch, ale vždy je to on, bývalý letecký mechanik, později pilot bombardéru, vítěz 350 dostihů , muž, který získal dvakrát Řád britského impéria (1984, 2000), třikrát (v letech 1970, 1981 a 1996) cenu Edgarda Allana Poea a ceny od Britské asociace detektivních autorů za vůbec nejslavnějšího a nejlepšího spisovatele koňských detektivních románů a má velkou zásluhu na tom, že miluju koně a jízdu na nich. Samozřejmě, je to Dick Francis.

V roce 2004 jsem objevila dalšího hrdinu a opět je to chlap. Jmenuje se Max- Pol, byla jsem s ním v Paříži,v Barceloně, prošla jsem s ním Krétu, pila jsem s ním kávu a jedla fazole s fetou a tzatziky a musaku a čerstvé ryby a ...Uchvátil mě natolik, že jsem si koupila i druhý díl knihy Třetí přání a pak i třetí díl knihy Třetí přání, knihy, v které je Max-Pol jedním z hrdinů.Její autor, Robert Fulghum, který byl u Marka Ebena Na plovárně, je přesně takový, jakého jsem si představovala.

Předkládám Ti své vlastní trojice.

Pravidla hry:

Otevřená mysl.

Rovné hřiště.

Spravedlivá pravidla pro vyrovnané utkání.

                                Max Pol

Jedinou ( dospělou) ženou mezi mými šesti hrdiny je Marcella Hazan. Není to literární ani filmová postava, ale myslím si, že jednou určitě bude. Je to autorka neuvěřitelné kuchařky " Klasická italská kuchyně" při jejím čtení máte pocit, že stojí vedle Vás a cítíte tu vůni ančoviček, ricotty, lanýžů, mortadely...

S ní usínám a jí si listuju, když je v televizi česká liga. Tuto knihu otvírám, když mám celou rodinu pohromadě nebo naopak,když jsem doma jenom se svým mužem a kouzlím s její pomocí rissoto s hříbky, tortelliny plněné masem, maceruju hroznové víno nebo plátky pomeranče, chystám geláto nebo sorbet...

Marcello Hazan, děkuji. 

 Posledním mým hrdinou, tentokrát filmovým,  je Čech, důchodce, bývalý učitel Josef Tkaloun, muž, který si ponechal dětskou duši a fantazii, který se nemíní poddat stárnutí a stále sní...

Jemu podobného chci mít jednou doma. 

Vím o něm skoro všechno, to, že má rád svou dceru, ženu i vnuka, je vítací typ, nikdy nežehlí, trošku žárlí, to, že chápe slabost svého zetě, rozumí mlčení Řezáče - Mluvky, líbí se mu Ptáčková ...dokonce i tuším, koho volil v prezidentských volbách.

A propo - koukám, že každý z mých hrdinů je jiný a jiná byla i doba, kdy jsem se s nimi potkala. Říká se tomu zrání, tuším...