Když se žena rozhodne ...

Prosím mravokárce a ty, kteří nedělají v životě chyby a špatná rozhodnutí, aby dál nečetli. Můj příběh se jim nebude líbit. 

 Mezi pár lidí, které můžu nazvat svými přáteli, patří Jitka. Je je úplně jiná než já. Já ve vztahu, který nikdy nebyl partnerstvím, vydržela spoustu let jen proto, že jsem se bála být sama. Datum druhé svatby jsem měla stanoveno dřív, než jsem dostala papír od soudu o tom, že rozvod prvního manželství nabyl právní moci. Pro mě "běhat" znamená protrpět pět kilometrů šnečím tempem, pro ni je všechno do dvaceti kilometrů a rychlosti deset kilometrů za hodinu jenom procházka. Já nevyjdu ven bez make-upu, ona dostala první řasenku ve svém životě ode mě ke svým třicetinám, nalakovat si nehty jsem jí nedonutila nikdy, nosí jenom bavlněné spodní prádlo a nohy si poprvé odepilovala poté, co jsem s ní odmítla jet k moři, dokud to neudělá. Přesto (možná právě proto) se okolo ní motá spousta chlapů. Mimochodem, je to modrooká přírodní blondýna.

V pětadvaceti usoudila, že je čas pořídit si dítě a ihned otěhotněla. Svému partnerovi oznámila, že je těhotná, ale vdávat se nemíní a pokud chce, může se k ní nastěhovat. Já se s ní seznámila, když její dceři byly asi tři roky. Vyprávěla mi, jak jí otec dcery, Karel, pár měsíců po porodu lezl na nervy tak, že nemohla dýchat. Vydrželi to spolu do Eliščiných prvních narozenin a když odešli hosté, babičky a děděčkové, tak mu oznámila, že musí z bytu pryč. Karel odešel se sebejistým úsměvem a s tím, že to ona bez něj prostě nezvládne. Zvládla. Šla do práce, jako zdravotní sestru ji nadšeně vzali na původní místo, do péče o dceru se zapojili prarodiče a kamarádky a brzy i Karel. Pro mě byl záhadou, Jitka ho líčila jako chlapa- stíhačku, kuchyňku a žárlivce, na druhou stranu jako táta fungoval dokonale, slavili spolu veškeré narozeniny, bývali společně na Vánoce, jezdili na dovolené...

Seznámila jsem se s ním v době, kdy jejich Eliška chodila do první třídy. Časem jsem pochopila i to, jak jejich vztah funguje - on doufal, že ona se časem zklidní a usadí a ona ho měla v záloze pro období, kdy zrovna nechodila například se sexy záchranářem, svalnatým potápěčem nebo o jedenáct let mladším chovatelem koní. Někdy jsem jí i záviděla, to když mi popisovala třeba sex na lanovce v Tatrách a podobně...

Karel a Jitkla spolu více méně vycházeli, hlavně proto, že Karel neměl tušení o jejích sexuálních eskapádách a Jitka si vždycky byla jistá, že ho má v hrsti. Historky z jejich společných dovolených mi vyprávěla nejenom Jitka, ale i Karel a časem i Eliška. Ta taky Karlovi s bezelstností, vlastní pouze dětem, vyprávěla třeba právě o mladém klukovi, který ji učí na koních a u kterého s maminkou o víkendu byla a Karel si myslel, že má právo vědět, co Jitka dělá, když má Elišku on, a Jitka mu řekla, že mu do toho nic není a on začal tvrdit, že jí asi dává moc peněz, když může jezdit po různých výletech a ona mu řekla, že jí to s ním nikdy nebavilo a pak se Karlovi naskytla příležitost jet za slušné peníze do Japonska. Jitka, pracující jako zdravotní sestra na první pomoci a mající noční služby a pohotovost na telefon každý druhý víkend, to neustále probírala a nechápala, jak to, že on si může klidně na čtyři měsíce odjet a na kolik ho to asi vyjde a Karel se strašně těšil a chtěl po mě souhlas s tím, že by byl blázen, kdyby takovou cestu odmítl.

Čtyři měsíce, kdy byla Jitka na desetiletou Elišku sama, utekly jako voda. Karel se vrátil nadšený, ale taky mu došlo, že jeho úspory jsou pryč a projevila se naplno jeho povaha - litoval toho, že cestu absolvoval. V práci se vrátil na stejné místo, ale měl co dohánět a taky si myslel, že se Jitce bude stýskat a že možná... Té po celou dobu chyběla hlavně jeho pomoc s Eliškou a uvědomila si, že o něj opravdu vůbec nestojí. Ti dva dospělí a skvělí rodičové se mezi sebou začali dohadovat, Jitka trvala na tom, že když on má na Japonsko, tak snad má i na nové kolo pro Elišku a on nechápal, jakto že Eliška přestala chodit na tenis a Jitka ječela, že jí to prostě nebavilo a Karel řval, že byla jenom líná vozit ji na druhý konec města a že jestli si myslí, že se peníze tisknou, tak ať si je natiskne.

Sešly jsme se s Jitkou na kafi a ona mi vyprávěla, jaké boje probíhají a pak mi s potutelným úsměvem vyrazila dech.

" Mám řešení," oznámila mi.  "Jaké?" ptám se já.

" Než mi začneš říkat, že sem blázen, tak tě chci ujistit, že mám všechno promyšlený. Ty peníze potřebujem. Budu mít mnohem lepší podmínky v práci. Nebudu dělat noční. Bude mi šestatřicet, mám nejvyšší čas."

Čekala jsem, že mi oznámí, že si bude brát sedmdesátiletého primáře nebo že se rozhodla vykrást banku.

" Dám se k vojákům" pronesla.

Co řekla, to udělala. Karel se mohl zbláznit.

" Už Ti řekla, co vymyslela, Chápeš, proč to dělá?" ječel na mě do telefonu.

" Řekla Ti, kolik bude brát, o kolik bude mít víc? A kolik dostane za misi?" použila jsem ten největší argument.

Nejdřív počítal s tím, že neudělá testy. Věděl, že je paličátá, ale že až takhle...Jenže, ona je udělala. Nastoupila přípravu. Několik měsíců bývala čtrnáct dní pryč, přijela na tři dny a odjela znovu.

"Ona si někde blbe a nechá tu holku. Víš, jak je složitý vozit jí na zpěv a na ten její přiblblej orienťák? " rozčiloval se, když jsme se spolu sešli.

Když jsme se sešly s Jitkou, hezky v teple obýváku, historky o tom, jak se musí hlásit vyšší šarži, když chce jít čůrat nebo o tom, jak si s ostatními účastníky kurzu rozdělujou syrové kuře k jídlu a připravují si ho na ohni v dvaceti stupňovém mrazu, nás vždycky rozesmály. Vyprávěla mi, jak běhá se samopalem po lese a spí v záhrabu ve sněhu. Když odjížděla potřetí, rozbrečela se. Ani já, ani Karel jsme jí nikdy brečet neviděli.

Výcvik ukončila jako pátá nejlepší. Nevím přesně, co to znamená a jestli to bylo v kategorii stárnoucích ženských, ale myslím, že podmínky měla jako všichni ostatní. To, co vojenská příprava udělala s její postavou se dá popsat jednoduše - návrat k dvacítce. Myslíte-li si, že celulitída se nedá odstranit úplně úplně a jednou povolená kůže se nemůže smrsknout, mýlíte se. Stačí několik měsíců tvrdě makat. Opravdu tvrdě.

Karel ve skrytu duše doufal, že stýskání a fyzická bolest Jitku přivede zpátky do jeho náruče. To se spletl. Armáda má totiž kromě peněz pro Jitku ještě jedno obrovské plus - množství potencionálních milenců. Dnes již platí - množství Jitčiných milenců.

"V našem věku se musí využít každá šance", tvrdí Jitka.

Na misi si sebou vzala i řasenku ode mě a taky červený lesk. Nijak jsme se neloučily, prostě jsme se dohodly, že se uvidíme za půl roku. Karel je s ní ve spojení, stejně jako Eliška. Ta je na mámu strašně pyšná a nedávno řekla Karlovi, ať si furt nestěžuje, že máma je víc chlap než on. Karel s ní trochu bojuje, ostatně jako každý rodič s třináctiletou puberťačkou.Taky za těch pár měsíců pochopil, že i když mu Jitka na Elišku nechala stejnou částku, jakou jí dával on, musí dost peněz přidat.

On neustále hořekuje nad tím, s jak strašnou ženskou si pořídil dítě. Nejdřív ho vodila za nos, pak mu nechala na krku dceru, on se musí o všechno starat a ona si někde užívá s doktorama.

Nevim proč, ale vůbec nevidí to, co vidím já - ženskou, která chlapa nehnala do chomoutu, nijak ho neuzurpuje, nechce po něm jeho peníze, snaží se zabezpečit sama, nebrání mu ve styku s dcerou, dokonce se v zájmu zabezpečení obětuje a dceru nechá jemu.

Vypadá to, že ani muži nevědí, co chtějí.