Denně vidíme hrubý nedostatek pracovníků v supermarketech, do kterých chodíme nakupovat. Jak to zvládá ta část zaměstnanců, která stále ještě zůstává na prodejnách?
„Je nás málo, práce máme stále více, za stejné peníze. Já mám třeba touhle dobou péct sladký a jelikož není zelinář, dělám práci za něj.“ Odpověděla mi paní pekařka na dotaz, zda bude upečené nějaké pečivo, zatímco probírala papriky a rajčata na úseku ovoce a zeleniny. Tento stav je patrný již několik let. Supermarketům chybí kvalifikovaný personál a po zbylých zaměstnancích se chtějí psí kusy. Část maloobchodních řetězců již tento problém vycítila a snaží se ho řešit zlepšením pracovních podmínek, konkrétně rekonstrukcemi prodejen, ale i bonusům k výplatě, nebo vyšším osobním ohodnocením. Ovšem stále to nestačí. Byl jsem nakoupit v jiném supermarketu, hodinu před zavírací dobou, a brigádník na pokladně mi sdělil, po krátkém rozhovoru, že je dnes již patnáct hodin za pokladnou. „Takže na záchod si nemůžete dojít, jelikož jsou neustále fronty. Nohy mě bolí, o zádech nemluvě, lidi na vás křičí, že jste pomalý. Nedej bože, když si chcete dojít zakouřit, nebo se v klidu najíst o pauze. Mělo nás být šest, celý den jsme tu byli čtyři.“ Vyjmenovává své každodenní starosti. Po mé otázce, zda by nebylo od věci si najít lepší práci mi odpověděl, že dělá v supermarketech celý život, že nic jiného neumí, a že ti co platí hodně, si také ale hodně vybírají a berou jen ty nejlepší, i co se týče vzhledu.
Že supermarkety zaměstnávají pracovníky nad rámec zákona je jasné, jen mě zajímá, co nastane, až se rozhodnou odejít i ti poslední, co zbyli? Od toho tu jsou pracovní agentury. Ty dodávají pracovníky na prodejny ve velkém a jejich brigádníci mnohdy tvoří více jak polovinu personálu. Proč? Nabízejí za hodinu více peněz, než samotné maloobchodní sítě. O to více si potom mohou účtovat za jednotlivé pracovníky. A proč jsou brigádníci pod agenturou? Často by ani neprošli zdravotní prohlídkou u závodního lékaře. Avšak i tyto agentury se potýkají s nedostatkem brigádníků, a tak jsou nuceny přijímat kohokoli, kdo jim přijde pod ruku, nehledě na zkušenosti, praxi, či řeč. Chodíš do práce a nekradeš? Výborně! Nesčetněkrát se mi stalo, že na mě pokladní promluvila rusky, nebo se pracovníci bavili mezi sebou cizím jazykem.
I když se situace na trhu práce lepší, a maloobchodní sítě nabízejí více a více bonusů, a vyšší mzdy, stále je to málo. Nábor nových pracovníků nesplňuje očekávání. Panují tedy tak příšerné podmínky pro zaměstnance supermarketů? Ano. Tento stav je alarmující. A co odbory? Tuto otázku jsem také několikrát položil zaměstnancům, a kolikrát ani nevěděli, že nějaké odbory existují, natož, aby věděli, jak postupovat, nebo na koho se obrátit. Dokud tedy supermarkety nezlepší podmínky pro své zaměstnance, nelze očekávat zlepšení, ani pro nás, zákazníky. Jediné co můžeme, je mít trochu pochopení, být slušní a usmát se, i když nás pokladní ani nepozdraví.
