Zlovolný imperátor, jeho dva poskoci, a pan Poche.

Pan Babiš, a pan Hamáček, se po dotazu, zda podají kompetenční žalobu na prezidenta za nejmenování pana Poche, jež byl navržen na resort zahraničí, zdráhali odpovědět. Mají strach? Nebo se tu dějí nějaké nekalosti na pozadí? 

Pan Zeman si vykládá ústavu po svém, to je již obecně známý fakt, a nějaké nejmenování navrženého ministra, to je přeci prkotina. Prezident si může dovolit nejmenovat ministra jen za podmínky, že se někdy v minulosti dopustil trestné činnosti, ovšem důvodem není, že se prezidentovi nelíbí ministrovy názory, nebo postoje k různým tématikám. To se prostě nedělá! Ale zpět k žalobě. Je vůbec v zájmu premiéra podávat kompetenční žalobu na pana Zemana? Není! Proč? Rozhádat se s panem prezidentem není v zájmu ani pana Babiše, ani pana Hamáčka. Mohl by totiž nové vládě dost zavařit se svým znatelným vlivem v politice. Zde totiž vítězí čirý pragmatismus.

A co pan Poche? Stále věří, že svojí prací na ministerstvu zahraničí dokáže přesvědčit pana prezidenta, aby změnil svůj dosavadní názor. Ovšem sama ČSSD je rozpolcená. Jistá část kolem pana Poche by ráda, aby se dostal na resort zahraničí, kvůli přihřátí polívčičky, a ulovení si nějakého teplého místečka. Zdá se, že kamarádství se ve vládě vyplácí. Přeci jen pan Poche orodoval za zvolení pana Hamáčka předsedou ČSSD, ale nic není zadarmo, a tak stále trvá na svých požadavcích, jako službičku za hlasování pro, a ovlivňování ostatních členů. Ovšem zdá se, že pan Hamáček jaksi pozapomněl na toto nepsané pravidlo, a tak sedí na dvou židlích ve vládě. 

A tak tedy v parlamentu zvítězil čirý pragmatismus, skepse, a rádoby kompromisy. Takové divadýlko pro nás, diváky, abychom se nenudili a média měla o čem psát. Předseda ČSSD zasedne na resortu zahraničí a vnitra, jen po dobu nezbytně nutnou. Hlavně, aby vznikla vláda. A co ta žaloba? Přeci jí nemůžou podat. Musí myslet napřed sami na sebe, pak teprve na nějaké státní zájmy, nedej bože na zájmy občanů. A tak, aby si neuškodili, raději jen pohrozili prezidentovi přes média. A jak známe pana premiéra, za týden vše spláchne čas, a po otázce na žalobu, pan Babiš opět uhne pohledem, odpoví vyhýbavě, nebo nás odkáže na svého tiskového mluvčího, a zamumlá něco o kampani. Ať žije transparentnost!