- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
2. února samozřejmě neuklizeno na Černém Mostě, noha tedy parou necválá, jen navzájem druhou zvolna mine. Před Rudolfinem, jak očekáváno, sněhu prosto. Původně jsem chtěl k jarní části sezóny vydat jedinou essay, leč skvělost prvého koncertu roku a božská nálada, jíž jsem nabyl od počátku večera, mě přivedly k sepsání zážitků a složení uctivé poklony.
Již několikrát v minulosti jsem s nadšením vnímal koncerty, kde dominovala francouzská barokní hudba dílem její odlišnosti od té nápadité a pestrobarevné naší a té k dokonalosti vedené německo-rakouské hudby, dílem jakýmsi jinak zbarveným nadšením orchestru i dirigenta. Něco na tom musí být. Je to doslova jiný hudební svět a Václav Luks to musí cítit a dokáže to přesvědčení vtisknout souboru.
Koncert se jmenuje Královské slavnosti ve Versailles. Nepůjde tu ovšem o žádnou veselou, taneční a zábavnou hudbu, nýbrž díla s náboženskými motivy převzatými z bible pro slavnostní a vážné účely, nikoli však bohoslužebné.
Tentokrát jsem zahájil jinak. Neposedávám ve foyeru a jdu rovnou dovnitř na svou třináctku poblíž středu první řady. Jsem tu sám a na pódiu uprostřed leží překrásná viola da gamba barvy vlasů Marie Fajtové. U cembala se dva ladiči snaží nástroj dokonale připravit, což je na rozdíl od klavírů s robustnější konstrukcí, úkol nelehký. Přijde Hana Fleková s účesem jako na Boucherových obrazech tentokrát s violoncellem a krátce pocvičí, vedle ní po chvíli kolegyně, vyměníme si mihotavý pozdrav, pak se ještě objeví pár lidí a také Václav Luks a celé to má zvláštní kouzlo příprav a spříseženství mezi hudebníky a mnou.
Pak přicházejí a já jsem zvědav na houslistku, která dnes zastoupí Helenu Zemanovou na židli koncertní mistryně. Má arménsky znějící jméno psané jako Chouchane Siranossian a hádám, že je Francouzka vzhledem k programu. Je mladá a velmi kudrlinkatá a hezká. Tak jsem ještě začátek koncertu nezažil a má dychtivost je napjata na skřipci. Oko mé se raduje také z houslistek Ivety Schwarz, Adély Štajnochrové a Magdaleny Malé.
K provedení Jubilate Deo Jeana-Baptiste Lullyho (1632-1687) se před orchestrem seřadí nebývalé množství sólistů, Dámám vévodí nizozemská sopranistka Judith van Wanroij spolu s mému uchu i oku milou Hanou Blažíkovou. Jakmile ji jen vidím na pódiu, už mám radost, ještě vzápětí zesílenou, když začne zpívat. Jsou tu také sopranistky Barbora Kabátková s Alenou Hellerovou a altistky Kamila Mazalová a Aneta Petrasová, vesměs potěchy oka mého. Pánové napravo zahrnují francouzského „vysokého“ tenoristu (nikoli kontratenoristu) Cyrila Auvityho, tenoristy Václava Čížka a Pavla Valentu a basistů Benoita Arnoulda z Francie a Němce Martina Schicketanze. Sestava sólistů se v každé skladbě změní. Sbor Collegium Vocale stojí tradičně za orchestrem.
Václav Luks zahájí svým tradičním nadechnutím, poskočením, dupnutím a hlasitým vypuštěním vzduchu z plic. To mám rád a vždycky se těším na chvíle, kdy ve vypjaté chvíli zdůrazňuje svůj záměr hlasitým vydechnutím a zafuněním. Francouzská barokní nálada je z hudby v barvách Poussinových obrazů a skvělosti dvora Ludvíka XIV. opět tady a já, bedlivě sleduje sólisty, mám pocit, že dnes zpívají s neobyčejnou radostí a nadšením. To současně padá i na mě a po onom kontemplativním začátku jsem skoro naměkko.
Za kombinování hlasů ženských a mužských skládám poklonu skladateli i dirigentu a tato pestrost je zřejmě francouzské barokní hudbě vlastní spolu s graciézností a jistou velkolepostí. Jako obvykle sleduji text v originále, abych přesně věděl, kde se ve skladbě nalézám, a poněkud mě překvapuje francouzská výslovnost latiny. Tu asi v té době používali. I v tom jsme plně vtaženi do dobové atmosféry. Stačí si představit. Nebo přehrát mistra nad mistry Jordiho Savalla: https://www.youtube.com/watch?v=-JbTdj7EXWg
Dohrají a sólisté si sednou, nyní mi jejich tváře nezakrývají notové pulty a vidíme na sebe. Výsledkem je, že na mě Barbora s Hanou kývnou a přitom mají v tváři úsměv, v jehož záři se vznesu ke stropu a diváci v první řadě koukají, koho že to dámy vyznamenaly. Pluji prostorem s voletem nafouklým a tu vbíhají hasiči a stahují mě háky dolů, a že se tu nesmí fotit, telefonovat a lítat v povětří. To o lítání na začátku nehlásili. Tak se do očí těch dam podívejte, nelítali byste taky? Lítali, ale nemůžeme, jsme ve službě. Tak jsme si zase pohráli a jdeme zpátky na koncert.
K Lullyho Te Deum, jež jsem předloni slyšel spolu s Charpentierovým v podání Musiky Florey si poznamenávám, že Cyril je skvělý, avšak hlasově zcela dominuje ženská část sólistů, střídání hlasů mužů a žen a jejich prolínání je tu ještě rafinovanější a radost všech sólistů i hráčů za nimi vykvétá bohatě. Nedivím se, že byl Lully tak ceněn a jeho hudba se udržela dlouho do 18. století. Avšak při této skladbě dávané z vděčnosti za královo uzdravení nedával pozor a dirigentskou tyčí si zranil nohu tak, že zakrátko zemřel na sněť.
Po přestávce se posouváme do 18. století a budeme plout na jiných vodách nejprve v motetu In convertendo Dominus Jeana-Philippa Rameaua (1683-1764). Hudba jiná a možná i trochu vážnější. Občas flétny a hoboje a závěrečný sbor skoro bachovský. Text je tak výživný, že ho musím citovat: „Kráčejíce šli a plakali, když rozhazovali semena, avšak přicházejíce přijdou s jásotem, až budou nosit snopy.“
Jean–Joseph de Mondonville (1711-1778) skvěle napsal úvodní mužskou sekvenci a i dále se střídá ženská část sólistů s muži a sborem, zde už není ono lullyovské prolínání a doplňování. Přichází předposlední část Testimonia tua, kde se zpívá: „Tvá svědectví jsou naprosto spolehlivá; tvému domu přísluší svatost, Hospodine, do skonání dnů.“ Dnes nejkrásnější chvíle, neb předstoupí Hana a je to přenádherné. Za ní orchestr hraje dokonale rytmicky a božskou náladu potvrzuje. Závěrečné sborové Gloria Patri prožije Luks za dupání a pobíhání a funění po svém piedestalu a zakončí stylově. Usmívají se všichni šťastně jako děti. A hezká fotografka Petra Hajská zjistí, že z první řady vedle mě pořádnou fotku díky notovým pultům neudělá. Okuste sami: https://www.youtube.com/watch?v=HFE8MoWERLA. Vy, kteří tvrdíte, že furt nemáte čas, ono Testimonia tua můžete přímo navolit pomocí odkazu v podrobnostech.
Žádná, byť sebelepší nahrávka nemůže nahradit mé dnešní živé zážitky a pocity, leč už se mi podařilo se přiblížit třeba s deskou Patricie Petibon Nouveau Monde a svým textem její koncert před 4 lety. A to zrovna ona, komediantka od boha, musí být viděna. Mé Velké C také.
Pro zajímavost, na Youtube jsem našel i reportáž ze zkoušky, kterou doporučuji už kvůli tomu, co se zde říká: https://www.youtube.com/watch?v=drFlSpd_nnU .
Další články autora |
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....