Dvakrát do maličkých divadel a dvakrát do druhé pražské scény jako už tradičně na elegantní Vinohrady.
To prvé maličké je Karla Hackera v Kobylisích, které z pověření MČ Praha 8 vede kdysi úspěšná a nápaditá paní Miroslava Drakselová, jež skvěle a dodnes dramaturgicky nedostižně řídila rok po odchodu bývalé ředitelky Atrium na Žižkově. Tak ji aspoň jednou ročně jdeme s Honzou a případně i Velkou Kateřinkou pozdravit. Taky tu je v suterénu malý bar na začátek i přestávku a dnes i na závěr.
V podání Divadla Blama dávají současnou hru Jany Pacnerové pro tři aktéry jménem Upír ve sklepě. Málo úspěšnou a zoufale nepraktickou spisovatelku již zralejšího věku, leč neberoucí to na vědomí, hraje a celou hru režíruje Petra Johansson, Upíra skvěle hraje pohybem, gesty i hlasem Blanka Zdichyncová a mladého dynamického darebáka Michal Šturman.
Ten je ztělesněním obchodního „šmejda“ pohybujícího se ve vymáhání dluhů a nemajícího žádné skrupule. Upír je naopak postava, která se ihned přidá na stranu spisovatelčinu a účinně jí pomáhá čelit tlaku mladíkově. 400 letý Upír je patřičně povznesen nad lidským pachtěním a může si dovolit být zásadový a vtipně glosovat současné dění. Nakonec na rozdíl od skutečného života vše dobře dopadne a my pobaveni sejdeme dolů do baru a za chvíli se k nám přidá paní Zdichyncová a povídáme si radostně ještě do druhé sklenky.
Další divadelní událost máme s Evičkou 20. ledna ve Vinohradském divadle, kde dávají Český román, což je scénické zpracování románu Olgy Scheinpflugové Janem Vedralem zde s podtitulem Milostný příběh první republiky.
Režii má Radovan Lipus a Olgu hrají v různých časových úsecích jejího života Simona Postlerová, Andrea Elsnerová a Tereza Císařová v dětském věku, Jan Šťastný Karla Čapka a dále se tu objevuje řada historických postav od TGM přes slavné herečky a herce až po osoby okrajové, které jen ilustrují dobu. Já musím říci, že jsem si užíval nejen výtečných výkonů dam v hlavní roli, ale především, jako v Audienci u královny historických mezníků v hereččině životě a československých dějinách a odhadoval, k čemu se aktuální děj vztahuje. Moc povedené a dobře napsané i zahrané.
Další divadelní návštěva opět ve Vinohradském, a to na zejména výtečným starým filmem proslavené hře Obchodník s deštěm N. Richarda Nashe. Vzpomínáte na titulní postavy Katherine Hepburn a Burta Lancastera? Zde v režii Juraje Deáka v titulních rolích Lízy Zuzana Vejvodová a Starbucka Marek Lambora.
Nutno říci, že zde profily Líziných bratří jsou vykresleny podrobněji a jejich podceňování nepůvabné sestry zřetelnější než ve filmu. Líza postupně roste a její chvíle přijdou až po přestávce. Zato však konkurovat vzpomínce na Burta Lancastera je nesmírně těžké a dalo to Lamborovi zabrat. Nejdůležitější poselství této hry je však výtečně a stoprocentně uvěřitelně vyzdviženo a zdůrazněno. Jde tu o respekt k jiné osobnosti a víru ve vlastní schopnosti a cenu. Mohlo by se to jmenovatv podtitulu Jak získat i díky podvodníkovi sebeúctu a sebedůvěru, aneb milujte sami sebe a věřte si.
Po čtvrté do divadla trochu kuriózního 19. dubna. Spolek Kašpar, který působí v Divadle v Celetné, má svou malou scénu v Jindřišské ulici pod jménem Klubovna. To je mrňavý sklepní prostor, kam se vejde i minibar, kde obsluhují právě herci. Prostředí je takové spíše rodinné a jsme tu s Evičkou a přidá se i slavná žižkovská dvojice Honza a Velká Kateřinka.
Jdeme na kousek jménem Vincenc britského autora Torbena Bettse (původní název hry Invincible-neporazitelný). Jak si vzpomínám, jmenoval se tak britský bitevní křižník potopený 1916 v bitvě u Jutska, kde velitel eskadry bitevních křižníků admirál Beatty, vida, jak jdou ke dnu dvě z jeho lodí a jeho vlastní těžce poškozena, pravil: Dnes se s našimi křižníky děje něco divného.
V hře vystupují dvě manželské dvojice, každá s jinými zájmy a preferencemi. Jedna z dvojic má rodinného miláčka kocoura jménem Vincenc, jehož nešťastnou náhodou usmrtí muž z druhé dvojice. Tato druhá dvojice rozebírá, jak se a zda vůbec má přiznat té dvojici druhé. Mezitím se spolu scházejí a komunikují a seznamují se více a více a mnohdy se pohádají a na mnohém se neshodnou.
Pozoruhodná je žena kocouřího „vraha“, jež je typickou ukázkou pobloudilé levicové intelektuálky, které to v pohodlném anglickém kapitalismu mají tak snadné. Například, když druhé dvojici naznačí, že považuje jejich syna vojáka za válečnou kreaturu, která na Falklandech bojuje za zájmy kapitalistů. Nato se druhá dvojice ostře ohradí, neb je na syna hrdá. Ó, jak britské. Kéž bychom na své vojáky byli stejně pyšní.
Musím nyní přiznat, že si už nepamatuji, jak to celé dopadne. Asi dobře, přes ostré vyhrocení vztahů. Musím se zeptat ostatních a pak to doplním.
Na cestě ven musím šplhat po strmých schodech, kde zábradlí vlevo a nevyjde mi to na posledním schodu, kde už se nemám čeho chytit a fláknu sebou nedůstojně a naštěstí mi pár chapů pomůže na nohy.
