S naší veřejnoprávní za povznesení rodného jazyka

O přestávkách mezi programy ČT 2 se objevila věta s hrubou chybou, napsal jsem tedy pomocí diváckého e-mailu: „Táži se zdvořile, zda někdo s odpovědností za správné užití rodného jazyka odhalí hrubý mluvnický prohřešek v otázce: "Víte, nevíte?" hojně vkládané mezi programy. Ona věta zní: "Na Sahaře žije přes 2 miliony lidí."

Po měsíci mi odpověděli: Vážený pane Mandelíku, děkujeme za Váš zájem o vysílání České televize, kterého si velmi vážíme. Na neshodu podmětu s přísudkem jsme kolegy z vizuální prezentace upozornili. V současné době by tento tzv. ambasador neměl být součástí vysílání. Ač se velmi snažíme, aby k podobným chybám nedocházelo, ne vždy se nám to daří. Přijměte, prosím, naší omluvu a příslib, že se vynasnažíme být pozornější. Přesto věříme, že zůstanete naším spokojeným divákem a svými postřehy a náměty nám pomůžete zlepšovat kvalitu vysílaných pořadů. S pozdravem… Jsou sice pomalí, ale slušní. Naladím se tedy přívětivě, odlehčím tón a odpovím: Vážená paní, ve chvíli, kdy jsem si přečetl, že si televize vyhrazuje 30 dnů na odpověď, jsem zapochyboval, zda má vůbec smysl komunikovat, neb mi tato neblahá byrokratická zvyklost k televizi jaksi neseděla. Řekl jsem si, že se snad nebude veřejnoprávní chovat jako úřad, a vzhledem k triviálnosti mé námitky ozve se dřív. Proto mi nejdříve dovolte tuto bohužel široce rozšířenou "třicetidenní" lenost ostře kritizovat a vyjádřit s ní zásadní nesouhlas. Za druhé si dovolím poněkud kritizovat Váš text, kde věta počínající slovem "Ač" má velmi problematickou stavbu a ve větě další má mít zájmeno náš ve 4. pádu krátký tvar "naši". Tak a teď jsem si to s vámi vyřídil a nandal vám to vrchovatě. Nevím, zda od vás nyní někdo vezme korunu. Věřte však, že maličkosti tohoto druhu mě nemohou odvést od mého odhodlání vybírat si z televizních programů převážně Českou televizi, jež dvojkou a artem vysoce převyšuje vše ostatní. Omluvu samozřejmě přijímám, neb, jak již praveno, jde pouhé smítko. Avšak smítka začínají v managementu. Správné užívání češtiny, supervize v tomto smyslu a výběr lidí, kteří tyto nároky splňují, je záležitost, již bych od veřejnoprávního média čekal především. Jednoznačně se jedná o manažerské pochybení a ta se snadno řeší osobním postihem. Možná byste mohla mé výtky vyřídit na vyšších místech. Dokonce jsem si v jednu chvíli říkal, zda se neobrátit na Radu České televize. Přestože jsem mocně vrčel, děkuji vám za přívětivost a též vám přeji nejeden příjemný den. Snad už bude tepleji. Se srdečným pozdravem... O pár hodin později zapnu televizi a z obrazovky na mě křičí opět ona věta. Mocně naštván sednu a píšu dopis tohoto znění: Vážený pane generální řediteli, je mi velmi líto, že Vám musím zkazit náladu a zaměstnávat Vás věcí možná podružnou, avšak odmítám zkoumat, komu má věc náleží. Jako každý správný šéf odpovídáte za všechno a sám rozhodnete, jak s mým podnětem naložíte. Když někdo v dobré víře napíše do televize e-mail, dostane se mu vyrozumění, že odpověd obdrží do 30 dnů. Už to okamžitě zarazí. Nic s tím dělat nelze, systém je systém, ale někdo ho nastavil a někdo ho, doufám, kontroluje. Ale nemohu vyloučit, že šéfové nic nevědí, a ani by mě to nepřekvapilo. Vznesl jsem tedy zdvořile připomínku a čekal. Odpověď skutečně přišla po měsíci a byla sice slušná, ale nepravdivá, jak se ukázalo, dáma sice přiznala, že se o chybě ví, ale ona upoutávka běhá na stanici ČT 2 dál přes ujištění a nikomu to zřejmě nevadí. Já jsem ocenil, že se netriviálně a věcně vyjádřila. Byl jsem v dobré náladě, a přívětivě zavtipkoval na téma dvou chyb, jichž se pisatelka dopustila. Neuvědomil jsem si však, že zpráva zase spadne do měsíčního cyklu. Avšak poté, co se na obrazovce znovu objevila ta nešťastná záležitost a vtírá se tam neustále o každé přestávce, dospěl jsem k názoru, že se obrátím přímo na Vás, a to doporučeným dopisem. Dělám to jako poctivý a přesvědčený plátce poplatku a jeho zastánce. Berte to, prosím, podobně, jako kdyby se na Vás obrátil akcionář. Nejde mi o tu hloupou větu, ale o to, že na ni celý národ zírá a zírají na ni manažeři veřejnoprávní televize a nic se nestane. A jde mi o způsob komunikace s veřejností. Shledávám zcela nepřijatelným stanovovat nesmyslné lhůty po vzoru byrokratů, kterým dodnes nedošlo, že třicetidenní lhůta ve správním řádu neznamená, že se věc má vyřídit až třicátý den. Korespondence České televize se správním řádem nemá zhola nic společného, ale někdo se „inspiroval“ a zaslouží za to vzít po letech. Dovolím si poznamenat, že kdyby se něco takového stalo v mé firmě, následoval by tvrdý zásah a osobní postih. Pochopitelně příslušný šéf by přišel o část odměn a bylo by mu dáno najevo, že sankce dotyčným podřízeným přímo odpovědným za upoutávku na obrazovce a za komunikaci s veřejností se očekávají tvrdé a budou zkontrolovány. Ale troufám si prohlásit, že mně by se to ve firmě stát nemohlo. A trapné je v dnešní době používat drahou a nepružnou formu doporučeného dopisu. Leč co zbývá. Vyhrazuji si též obsah této korespondence uveřejnit na blogu upravený tak, aby byl věcně srozumitelný. Abych vám naopak náladu pozdvihl, vězte, že ČT 2 a ČT art jsou mými nejmilejšími stanicemi a takové lapálie mě nemohou od nich odvést. Srdečně zdravím…