3. ledna jdu s velikým zájmem na soubor zvaný Třeboňští pištci, opět do Korunní 60. Soubor tvoří sympatické a mnohdy velice pohledné dámy a pouze tři pánové, takže název pištci není genderově korektní, spíše by se mělo říkat pištky po vzoru Ester Kočičkové, jež dámy pozvané do své talk show nazývá hostky. Hrají směs od staré hudby přes baroko až po úpravy hudby populární a je to nesmírně příjemné zahájení roku pro ducha, ucho i oko. Nejen hrají, ale také pěkně zpívají. Podívejte: https://www.youtube.com/watch?v=N8OtKxb5VeM.
14. ledna zkusíme s Hankou (nezkusíme, ochořela) další ze sborových těles z anglosaské oblasti, jež nám zprostředkovává agentura The Prague Concert Co. s.r.o., tentokrát McPherson College Choirs a Band z Kansasu, USA. Sbor se střídá s žesťovým kvintetem a program tak vypadá dost barvitě. Zpívá se výběr z duchovních skladeb pro sbory, skladeb amerických autorů a tradicionálů i jazzu. Je to jako obvykle velmi příjemné a občas vyniknou i sólisté, jako třeba jedna krásná nakrátko ostříhaná černá dívka, jejíž hlas byl tak nádherný, že jsem se podivil, proč ji nevyužívají častěji. Asi se střídají s jednou zasloužilou zpěvačkou, která zahajovala. Na závěr prohlásil dirigent, že hrají z přátelství a jsme tím vlastně už přátelé a až budeme odcházet, budou stát podél schodiště a loučit se s námi osobně. Po americku vstřícné a velmi příjemné chování a samí mladí a hezcí lidé. Takhle z
pívají: https://www.youtube.com/watch?v=08V0Zo0q1z8.
11. února zajdu do naší Galerie 14, kde hraje mé oblíbené Kinsky trio v čele s hezkou a elegantní houslistkou Lucií Sedlákovou. Program sestaví výtečně, neb začnou Haydnovým Triem G dur s krásnou melodickou druhou větou a opravdu uherským podmanivým závěrem Rondo all’Ongarese. Zato přechod k Sukovu Triu c moll, op. 2, ukazuje obrovskou propast mezi klasicistní hudbou a pozdním romantismem mladíčka, který se brzy rozletí s křídly rozepjatými. Po smělém a postupně klidném Allegru následuje zářivá krása Andante kouzlená zejména oběma smyčci. Nakonec zdivočí všichni v závěrečném Vivace. Program uzavřou Dvořákovy Dumky, op. 90, šestivětá bohatá skladba, kde se i v průběhu vět mění tempa podle toho, jak skladatel dumá. Skvělý a citlivý koncert, jako obvykle. Abyste viděli, jak vypadají a hrají a že nekecám, pokud jde o eleganci a vzhled Lucie Sedlákové: https://www.youtube.com/watch?v=TRD9LellUrw.
12. února jdeme s Hankou do Aera na Orfea a Eurydiku Christopha Willibalda Glucka (1714-1787). Dílo patrně za zahraniční koprodukce pořídila česká firma BVA International s.r.o. za režie Ondřeje Havelky s českým týmem a zahraničními pěveckými hvězdami v čele s americkým kontratenorem Bejunem Mehtou v roli Orfea. Ten se už u nás zaskvěl loni na podzim s Velkým C a psal jsem o tom velmi pochvalně.
Film vznikl za shody mnoha šťastných okolností a byl natočen ve světoznámém barokním divadle českokrumlovského zámku a v jeho podzemních prostorách. Velké C v čele s Václavem Luksem obstaralo hudbu se svou typickou citlivostí a pochopením dramatického poselství opery.
Vynikajícího Mehtu dokonale doplnila na nesourodou dvojici rakouská sopranistka Eva Liebau. Eurydiku zpívala vroucně a působila velmi věrohodně jsouc popuzena pro ni nepochopitelně odtažitým Orfeovým chováním. Obrovským překvapením byla švýcarská sopranistka Regula Mühlemann (1986) v roli Amora. Nádherné zjevení dívky, jež svým milým úsměvem, krásou a svěžím hlasem šíří dobrou náladu a už se těším, že si jí někde všimnou víc a uvidíme ji v nějaké významnější roli. Také Havelka po představení potvrdil, že bylo radostí s Regulou natáčet.
Na představení mě nejvíce zaujalo několik scén. Předně sbor tančících démonů z podsvětí byl zcela soudobě pojatý jako výrazový tanec hrůzných masek a zanechal mocný dojem. Za druhé se ukázalo, že nebude zapotřebí využívat barokních kulis a taneční scény v prostoru pouze podřídit dobové gestice a stylu. Sestup Orfeův do podsvětí je ponurou cestou kamsi do hloubi sklepení pod zámkem, výstup pak dostal úžasný impuls v nápadu využít stínohry na stěně schodiště, kde se promítají siluety obou manželů ve zdánlivých milostných dotecích a objetích. To se nám převelice líbilo.
Poslední námět k přemýšlení nám dal sám Mehta tím, jak pojal závěr opery, na což Havelka dle svého vyjádření přistoupil. Orfeus totiž dává najevo vyložené zhnusení tím, jak všichni společně s Eurydikou slaví její návrat po vzoru soudobých tupých televizních veselic a je viditelně smutný a otrávený, jako kdyby si kladl otázku, zda je Eurydika ta pravá. Takhle žít nechci a jdu pryč z divadla. Tak jsem to pochopil já.
Po promítání přišli na pódium před plátno režisér a scénografka a pod vedením šikovného a inteligentního moderátora nám vysvětlili, jak film vznikal a co zajímavého se přitom prožilo. V hledišti zůstala řada diváků, především operní a filmové kritičky a lidé od hudby a filmu. Mohli jsme se ptát na cokoli a tvůrci byli velmi milí a sdílní. Zážitek z tohoto rozhovoru výtečně uzavřel bilanci krásného večera. A kdo jste viděli na Vánoce tento film na ČT art, vězte, že televize záznam nezvládla technicky a způsobila tvůrcům vyložený šok z nepovedeného pořadu s mizerným zvukem.
Jediným stínem je, že producent si stanovil za dvd neuvěřitelnou cenu 690 kaček, vysokou i pro Německo. Je jasné, že zásoby budou vyprodávat za pár let se slevou. Opery z Met na dvd lze koupit u nás za přijatelné čtyři stovky. Jistě také někdo film pověsí na internet, řekl bych do roka a do dne, pokud tam už není. Nejlepší obrana proti pažravým vydavatelům je svoboda internetu.
