Jsou věci, jež mě míchají už dlouho, leč jsa nedůsledný, dosud jsem se jim nevěnoval. Až nyní mi trpělivost došla. Uvidíme, co se stane.
Kromě nedůslednosti je mou vlastností přesvědčení, že více lze zmoci dobrým slovem a na chřestění zbrojí je vždy času dost. Napsal jsem tedy přímo na adresy dvou hlasatelek a jednoho hlasatele zpráv, a to vstřícným tónem. To, že mezi nimi nenacházíte toho čtvrtého, znamená, že on jediný mluví správně česky.
Vážená paní Augustová, paní Písařovicová a pane Kubale,
vážím si Vaší práce a zkušeností a jsem rád, že jste hlavními tvářemi zpravodajského týmu. Dovoluji si touto cestou po úvodní pochvale, jež vždy nastolí dobrou náladu, vyslovit malá přání. Mohli byste, prosím, uvažovat o tom, že není spisovné říkat lidi, policisti, Američani, či sociální demokrati. A k té prvé prosbě přidám ještě dvě další. Bylo by jistě příjemné přestat slýchat z médií slovo brexit vyslovované jako bregzit, pro což není žádný důvod. A za třetí pojem rezonovat není synonymum k pojmu znít, nýbrž jeho význam je zcela odlišný.
Byl bych neskonale šťasten, kdybyste v tomto smyslu napomohli kultivaci užívání češtiny ve veřejném prostoru. Jistě, nelze na Vás klást odpovědnost za výchovu občanstva k správné mluvě, leč sami jistě víte, že lidé považují ty, kteří hovoří ve veřejném prostoru, za svého druhu autority. Znáte to: „Já říkám, že Angličani hlasovali pro bregzit, protože to tak v televizi říká Kubal (Augustová, Písařovicová).“ Přál bych si, aby právě veřejnoprávní média s ohledem na své poslání držela prapor úcty k jazyku vysoko.
Srdečně zdravím a přeji pěkné léto Vám i ČT
Richard Mandelík, Praha
