Pozdní odpoledne s těmi nejmilejšími

Jdeme znovu na jisté navázání na koncert Dua du réve v Anežském klášteře 1. prosince. Tentokrát větší prostor dán houslím Markéty Janouškové a společné komorní hře.

   Když jsme ten koncert objevili, ukázalo se, že je už pozdě, neb koncerty na historické nuselské radnici MČ Praha 4 bývají téměř okamžitě vyprodány, přestože je nutno pro lístky jít zcela nemoderně a nepohodlně osobně na novou radnici na Antala Staška k přepážce Czech Pointu. Ještě, že máme Markétu, která po mém lkaní, že lístky už nejsou, nabídla Klubu svých přátel sedm volňásků.

   Přihlásili se Honza, Hanka a Velká Kateřinka a já jsem pozval Evičku a v této chvíli se to zadrhlo, neb mnozí oslovení buď nemohli, nebo se vůbec neozvali. V poslední době obvyklé. Co je s vámi, lidé hudební? Nakonec, světe div se, na poslední dva lístky se ozvaly po mém pozvání Ivety na jednom z koncertů v Atriu dvě třetiny sličných kavárnic z Atria Bára a Iveta. Na mou úpěnlivou prosbu úžasná Markéta zajistila u pořadatele rezervaci v první řadě.

   Sraz navržen u slavných Bansethů naproti, ale bohužel už na večer vše rezervováno, takže po koncertu máme po žížalkách. Sejdeme se tu jen já a Honza s Velkou Kateřinkou, kteřížto si dají večeři k mé plzni. Hanka píše, že se jí stále nepouští úporná nádcha a nejde. Jako obvykle uvedu oblečení. Bohumír je v elegantním černém. Markéta má krásné tyrkysové šatečky s horním krajkovým topem, které zřejmě vytáhla ze zákoutí skříně, neb je už dost dávno znám. A děsné jí sluší.

    Jana Jarkovská tentokrát v dlouhých přiléhavých šatech temně karmínových s černými stíny a tentokrát s vlasy v uzlu. Až se mi těžce nadechuje. Naše dámy velmi elegantní, aby na čtyřce neřekli, že se ti přespolní neumí obléknout.

   Zřejmě rukou společnou sestavili přitažlivý program vhodný pro pozdní odpoledne, který odstartují nikoli obligátním Mozartem, nýbrž vlastenecky Sukovou Bagatelou F dur „S kyticí v ruce“ To je takové houslo-flétnové pohlazení. Následuje Markétin výstavní kousek, který jsem jí před časem poradil a ona si Prokofjevovu Sonátu D dur pro housle sólo oblíbila a často ji hraje. On ji Sergej složil pro své studenty, aby se pocvičili. Markéta zde zařadila jen první větu Moderato.

   Dalším číslem je zpěvné Pastorale pro klavír a flétnu Germaine Tailleferre. Po této radosti pokračujeme Via maris Sylvie Bodorové, oblíbené skladatelky obou dam. Z této skladby se vyvine podmanivé trio. Nyní znovu jako v Anežce 4. věta Spiritoso Telemannovy Sonáty E dur pro flétnu a housle. Nyní pozoruhodná obměna. Bohumír také skládá a zahraje nám ještě před slavnou Rachmaninovovou Vokalízou svou skladbu Vox Maris, která k závěru strhujícím způsobem graduje, a kdyby ji slyšel Rachmaninov, určitě by Bohumíra pochválil.

Nyní tedy slibovaná Vokalíza a na závěr v Anežském klášteře hrané Trio pro flétnu, housle a klavír Nino Roty. Lidé neznale tleskají po první větě a na to Markéta udělá ten svůj k ničemu nepřirovnatelný poděšený obličejík, až by člověk vytáhl zlaťák a dal jí ho. A na konci už nevydržel její účes a pramen vlasů jí létá před levým okem. Stejně jako na zámku Kozel loni, kdy mě od toho začalo v oku svědit. Podivuhodné je, že u mě na pravém. Ostatně takzvané senzační čumáky dělá ona pořád a bez nich by to nebylo ono.

   Po koncertu se jdu sličných kavárnic sedících na levé straně první řady zeptat na dojmy a mám nesmírnou radost z toho, že jsou nadšené a umiňuji si, že bychom je měli zvát častěji. To je jeden z důvodů, proč rád chodím na hudbu s někým dalším, mám radost z jejich radosti. Sdílení je mocná síla.

   Po hovoru s dámami jdu k východu ze sálu a tady hned za dveřmi Markéta s ostatními členy svého Klubu přátel, a tak máme možnost osobně poděkovat a složit poklonu. Snažím se jí vysvětlit, jak moc pro nás a jmenovitě pro mě znamená jako hudebnice i krásná dívka. Ona způsobí vlhkost v oku mém, když nás ujistí, že i pro ni je to stejné a děkuje za naši podporu i naše připomínky. To neříká jen jako frázi, evidentně to tak cítí, na jejích vočíčkách a tónu hlasu to poznám. Ještě se tu zastaví Jana a tak jí mohu složit poklonu za to, jak jí to sluší a jak se mi líbila její hra.

A Markéta nás mocně nás zve na recital 21. března v Muzeu Antonína Dvořáka. Už jsem koupil 8 lístků po pouhých 80 kačkách a jistě tolik lidí seženu. Budu Vás všechny honit. Tady je odkaz: https://www.praha4.cz/Jarni-koncerty-na-Nuselske-radnici-2023.html