Třetí ročník festivalu má poněkud jinou podobu, než v minulých dvou letech. Nekoná se koncert v kostele, ani dokumentární promítání a povídání v zámku, ani opera v zahradě. Probíhá však chvályhodný pětidenní mistrovský kurs pro mladé pěvce s Dagmar Peckovou a tento velmi vybraný a velký koncert 30. srpna.
Dagmar Pecková je obdivuhodnou dámou nezaměnitelného kouzla, jež mi vždy imponovala schopností inteligentně vystupovat a pronášet i nepříjemné a nesvaté výroky. Navíc mi velmi konvenuje její striktní názor, že klasická hudba a zejména opera se nemají rozmělňovat a slevovat z vysokých nároků na jejich provozování. Kromě toho je stále radost její zpěv poslouchat. Pro mladé adepty pěveckého umění musí být kurs u této temperamentní osobnosti zážitkem nejen po odborné stránce. Na našem koncertu společně se Štefanem Margitou pokračuje v začínání končení, jak nedávno vychytrale a vtipně označili současnou etapu svého uměleckého působení. K těmto vysoce mezinárodně ceněným osobnostem se podařilo získat i přes jejich nesporně nabitý program patrně nejlepší českou sopranistku Martinu Jankovou a hvězdu nejzářivější, i když nejmladší, basbarytona Adama Plachetku (1985) jehož čeká, doufejme, skvělá kariéra. Pódium a hlediště tentokrát postaveno v hospodářském dvoře, kde je dost místa pro asi 1000 diváků, jak jsem odhadl. Patrně největší akce v dějinách Litně i okresu berounského. Po stranách jsou stánky s občerstvením jako v Českém Krumlově a v jedné velké stodole mobilní kabinky s toaletami i mobilní umývárna. Po stranách krytého pódia visí dvě velkoplošné obrazovky. Na jednu jde detailní záběr na účinkující a na druhé pásmo z fotografií Jarmily Novotné. Moderuje zasvěceně, sebejistě a perfektně česky rozhlasový a televizní autor a žurnalista Jiří Vejvoda, mimochodem dřívější manžel Dagmar Peckové. Po úvodních slovech začínáme předehrou k Donu Giovannimu. Operu jsem už viděl čtyřikrát v různých provedeních a vždycky si uvědomuji, jak dokonalé dílo Mozart vytvořil a jak do předehry vložil stopy celého budoucího dramatu. U Mozarta ještě třikrát zůstaneme a pak se k němu ještě jednou vrátíme. V opeře Cosi fan tutte zpívá Guglielmo árii Donne mie la fate, v níž prokazuje, že ženám vůbec nerozumí, natož té své Fiordiligi. Adam Plachetka naopak prokazuje krásný, silný a znělý hlas a vzhledem k tomu, jak krásnou a příjemnou Fiordiligi si vzal, asi už o ženách něco ví. Tahle ukázka s Lukou Pisaronim je moc pěkná a dokonce s textem: https://www.youtube.com/watch?v=6Ws81b-wXeE. Nyní již přichází Martina Janková v červených šatech, které měla už jednou na sobě v Rudolfinu na podzim 2012. Doufám, že jí nebudu muset připomínat obměnu šatníku, jako Markétě Janouškové. Podle fotek Jarmila Novotná nikdy neoblékla nic dvakrát. Přes tento ustrojovací prohřešek Martina svým něžným a líbezným hlasem a s naléhavým pohledem zpívá jednu z nejlíbeznějších árií L‘ amero, saro costante z Mozartovy opery Il re pastore a já mám pocit, že to zpívá přímo Jarmile a v té chvíli propadám kouzlu večera nadobro. Vám to musím ukázat v neméně něžném podání legendární krásky Andulky Moffo: https://www.youtube.com/watch?v=5g4MDN6m_qc. Škoda, že Jarmila Novotná zřejmě Martinu nikdy neslyšela. Když zemřela, bylo Martině třiadvacet a ještě pilně studovala. Plachetka s Jankovou pak společně zazpívali duet Bei Männern welche liebe fühlen z Kouzelné flétny. Pozoruhodně pečlivě vyvážili své hlasy, takže oba vynikly dostatečně a žádný nepřekrýval druhého, což se bohužel někdy stává. Tohle je skoro tak půvabné, jako jsme to měli my: https://www.youtube.com/watch?v=WtOzJJjtf14 Nato zahrál orchestr oddychově předehru k Rossiniho opeře Hedvábný žebřík, která se tak moc nehraje na rozdíl od Lazebníka sevillského a Italky v Alžíru. Poté Adam doslova zazářil v Fin ch’han dal vino z Dona Giovanniho a ukázal zase jinou polohu prostopášníkovu. Projevem a určitým dandyovstvím je podoben Simonu Keenlysidovi, jehož Don Giovanni mě oslovil zatím nejvíce a viděli jsme ho v předchozí ukázce. Tady je jeden z velkých světových barytonů „šedý vlk“ Dmitrij Hvorostovskij: https://www.youtube.com/watch?v=X97WnX0wB90 Na řadě byla zajímavá programová vložka. Vejvoda hovoří o životě a díle Jarmily Novotné, na obrazovkách jde plno fotografií a ukázky z filmů a je to nesmírně dojemné zejména v konci, když se Jarmila vrátila do svobodné vlasti nakonec i k poslednímu odpočinku zde v rodinné hrobce Daubků. Celé podmalovávají reprodukované předehry k Traviatě a Lazebníku sevillskému. Nyní přicházejí chvíle zkušených. Štefan Margita zpívá árii Lenského „Kuda kuda“ z Čajkovského Evžena Oněgina a je pro mě skvělým přednesem i zacházením s hlasem milým překvapením. Nikterak nezaostává za Adamem Beczalou, který je zde: https://www.youtube.com/watch?v=DG5zK7GBXwQ. Oddechovou vložku a předznamenání věcí příštích obstará orchestr v podobě intermezza ze Sedláka kavalíra. Jedna z nejkrásnějšch operních melodií vůbec, leč právě proto příliš často hraná a možná oposlouchaná. Příjemné pohlazení za vcelku teplého večera. Přes veškeru ohranost si to určitě pusťte s orchestrem Met pod Leonardem Bernsteinem v roce 1970, neb oni tu poezii trefili dokonale: https://www.youtube.com/watch?v=xtbllaU6D88 Utřete slzu a dolejte si víno, protože Santuzza si přijde v árii Voi lo sapete, o mamma postěžovat na to, že je na ni Turiddu vošklivej a je to tak krásné. Leč Turiddu to tak nevidí a je na chudinku holku vošklivej vopravdu a veřejně v dalším skvělém duetu Ah! Lo vedi….No, no Turiddu. K Dagmar se proto připojí Štefan a oba to sehrají a zapějí úžasně. První árie v podání další krásky Eliny Garanči: https://www.youtube.com/watch?v=fe28C54TsAI a druhá s dvojicí nad jiné slavnou: Fiorenza Cossotto a Plácido Domingo: https://www.youtube.com/watch?v=NNdL6fDabOY. Aspoň Hani vidíš, co tě čeká příští rok při přenosu z Met. Pak opět intermezzo v podobě dvou úseků ze slovácké suity Vítězslava Nováka, který se pohříchu též hraje málo. Obě tyto skladby jsou však známé a já jich využiji, přikradu se k blízkému stánku a koupím si obnovené vydání vzpomínkové knihy Jarmily Novotné Byla jsem šťastná, neb jsem též šťastný, leč jinak než loni a taková kniha musí být v mé knihovně i v pozůstalosti. Vnoučata se o ni pak porvou. Český závěr koncertu potvrdili společně Adam jako Kecal a Štefan jako Jeník v slavném duetu ze Smetanovy Prodané nevěsty, který začíná vcelku pravdivým Kecalovým tvrzením, že každý jen tu svou má za jedinou, a pokračuje představováním jisté majitelky dukátů, jež k nim patrně ještě obdrží nemovitost. No nevemte si takovou. Oba pánové skvěle zpívali i hráli a bylo to velmi vlastenecké a já jsem si umínil, že určitě na Prodanku někdy zase zajdu, už jsem ji dlouho neviděl. Je to skutečná hudební perla a docela dobrá komedie. Naše hvězdy Peter Dvorský a Richard Novák to uměli taky skvěle: https://www.youtube.com/watch?v=HUXhEzIuRhQ. Na závěr se přišla poděkovati dáma, jíž bychom naopak měli poděkovat my všichni ostatní, kteří sem rádi jezdíme a zase přijedeme. Nápad s festivalem a vše další včetně zajištění bezchybné organizace je dílem paní Ivany Leidlové, jíž spolu s manželem zámek a celý areál patří. Jak pravím mnohokrát, je historickou i lidskou povinností buržoazie pěstovat a podporovat kulturu a charitu. Liteňští Leidlové to po Daubcích dělají obdivuhodně. A stejně jako v minulých letech promluvil syn Jarmily Novotné George Daubek a pravil: Matka napsala knihu BYLA jsem šťastná a já myslím, že po tomto koncertu JE šťastná. Úplný závěr je režírován tak, aby jediný voko nevostalo suchý. Z reproduktorů šumí starý gramofon, na obrazovce tvář Jarmily Novotné, která z desky za klavírního doprovodu Jana Masaryka zpívá Lásko, bože, lásko hlasem, jaké už nejsou a nebudou, jak s oblibou říká nostalgik ve mně: https://www.youtube.com/watch?v=IKDyREzZhZs
