Písňové studánky Martiny Jankové

  Pod tímto poetickým a čisťounkým názvem uzavřel v zámeckém areálu v Litni Festival Jarmily Novotné letošní ročník. Jsem tu opět po čtyřech letech.

   Závěru předcházejí interpretační pěvecké kursy letos vedené Martinou a Markétou Cukrovou a také kurzy režiséra a lektora herectví Marka Mokoše. Koncert je zároveň poctou 90. výročí úmrtí Leoše Janáčka. Dnes je hlavní postavou Martina Janková, již doprovází stejně jako na desce na klavír Ivo Kahánek a s nimi v několika písních spolupracuje soubor Ensemble Flair se svou zpěvačkou Klárou Blažkovou se sóĺisty Ludmilou Vaškovou a Petrem Zetkem.

   Program je členěn do osmi bloků s dvěma klavírními intermezzy a téměř se shoduje s programem té povedené desky ukvalských a moravských písní, již jsem si doslova zamiloval, nosím si ji v mobilu a s radostí pouštím k oslavě horkého léta na svých vycházkách.

   První blok jsou písně ukvalské (hukvaldské) a ostatní moravské. Od prvního objevení se Martiny na pódiu tu panuje úžasná nálada daná jejím zářivým a něžným úsměvem a hlasem, kterému těžko hledat srovnání. Není na světě mnoho podobných lyrických sopránů a ještě méně je dam, jež pocházejí právě z Janáčkova kraje a mají lidovou lyriku a hudebnost v krvi.

   Program je promyšleně sestaven tak, že směřuje k závěrečnému vrcholu. Nejprve se zpívá píseň Památky a Martina a položí hlavu na rameno cimbalistovo a zpívá smutnou píseň o tom, že se musí rozejít, neb je zaslíbena jinému. Budou na sebe vzpomínat a my jsme celí rozněžnělí. Nato spustí soubor Muzikanti, co děláte a zní to mohutně a zpívající se vystřídají a máme tu vyložené vinobraní. Martina se tváří, že se zlobí, že mají husle a nehrají, jak každý dobře ví.  

  Co bych tak řekl závěrem a souhrnně. Martina náleží k těm lidem, kteří jsou kromě fyzické krásy obdařeni nesmírným osobním kouzlem a jejichž projev jakéhokoli druhu je svým způsobem darem nebeským. Stejně jako jsem o jedné sopranistce řekl, že je krásná jako Praha a o jedné houslistce hovořím jako o hudebním zlatíčku ze všech hudebních zlatíček nejzlatíčkovatějším, tak nyní pravím, že Martina Janková je studánkou, jejíž voda je čirá a osvěžující, a z níž pít je léčivé a povznášející.  

   A už se těším na 18. prosince, kdy nám Martina k Šimonovi a Judovi přinese vánoční dárek v podobě Michnových písní a koled ze Slezska, Lašska a Valašska.