Othello, aneb Jago černý vně i uvnitř

Inscenován Královskou shakespearovskou společností přímo ve Stratfordu nad Avonou, přenášen do světové sítě kin, okořeněn dvěma černými herci a za spolupráce jedné bělostné blondýnky vysoce vyzdvižen jako věčný příběh.

    26. srpna jdeme s Evičkou do Aera a co myslíte? Deset minut před začátkem volá, že uvízla na Želivského. Začátek naštěstí posunut, neb cosi vázlo i ve Stratfordu, a tak to děvče stihne. Ještě k ní stačím už asi posedmé vlídně pohovořit o výhodách příchodu nejméně 45 minut před představením a klidném rozjímání nad sklenkou a poutavou četbou na dvoře kina, popřípadě hovorem se sympatickým seniorem, leč její hlavy pokyvování spolu s pohledem laně, jíž odmítli dát úvěr, značí, že to příště zřejmě zopakuje. Vzpomínáte, jak na jedno představení jela do nesprávného kina? Ale Evička je bezvadná holka v kolektivu velmi oblíbená.

   Scéna stratfordského divadla vybíhá z portálu a je obklopena podkovou hlediště a děj se tak odehrává ve velmi těsném kontaktu s diváky, což se mi velmi líbí i u hudebních představení. Stavby jsou velmi úsporné, neb dle mého názoru tato hra patří k dílům, jejichž těžiště není ve vizuální složce, nýbrž v myslích a chování postav. Považuji za nutné je zde představit už proto, že jistě zajdeme i na jiná představení Královské shakespearovské společnosti a s mnohými aktéry se znovu setkáme. Tak tedy k osobám a obsazení.

   Othella hraje černý zkušený herec Hugh Quarshie (1955) původem z Ghany. Černý Othello je mi daleko milejší, než načernění bílí herci. Othellův vývoj je v průběhu hry pozoruhodný už tím, že to vypadá, jako kdyby v jedné konfliktní situaci Othello pod tlakem prodělal jakýsi záchvat, po němž se jeho povaha změní směrem k oné zoufale hloupé a u takové osobnosti nevysvětlitelné žárlivosti. Netuším, zda to tak Shakespeare napsal, avšak změnu chování vlivem třeba srdeční či mozkové příhody nelze vyloučit. Sám o tom něco vím. Osobně si však myslím, že žárlivec je žárlivcem jednou provždy a jako takový je skvěle manipulovatelný a předvídatelný. Na tom Jago staví svou akci.

   Jak jsem již předeslal, také Jago v osobě Brita s tanzanskými kořeny Luciana Msamatiho (1976) je černoch, což někdo může považovat za odvážné. Pikantní je, jak věrohodně svou nenávist vůči Othellovi opírá o notnou dávku rasismu. A není to ten projev, kdy si černoši v hospodě říkají negře. Je to skutečná brčálová, páchnoucí a hluboko vrostlá nenávist.

    Nutno také uznat, že personální politika Othellova je nešikovná a opomíjení starobylých kariérních zvyklostí, kdy povyšováni bývají osvědčení starší důstojníci je neprozíravé. Pokud jde o historické souvislosti, ve služebním záznamu Jagově není žádná skvrna a jako voják je dobře hodnocen i samotným Othellem. Proto můžeme Jaga chápat, pokud jde o morální a jistě i ekonomickou újmu, když do velitelské funkce je Othellem povýšen Cassio bez znatelných zkušeností. Othello Jaga stále chválí a úzce s ním spolupracuje, avšak povýší Cassia. Takové manažerské chyby se mohou vymstít kdykoli a kdekoli.

   Ale geniální psycholog amatér Shakespeare tuto chybu Othellovi napíše do scénáře úmyslně, neb poté Jaga poněkud více chápeme a vzpíráme se uznat, že jde o lidský zmetek prvního řádu. Jagova manipulace se všemi postavami je mistrovskou ukázkou jednoho z nejnebezpečnějších vzorců lidského chování. Je jistě jasné, že zahrát skvěle Jaga, jež dokonce v monolozích své intriky vysvětluje a psychologicky zdůvodňuje je klíčem k úspěchu hry. Othello musí být značně sebevědomý a posedle trvat na svých pomýlených závěrech a je neomylně veden jako v antické tragédii k smrti Desdemony i vlastní.

   Desdemonu hrála mladičká Skotka Joanna Vanderham (1993) a součástí její stylizace je určitě to, že herečka vystupovala s odbarvenými vlasy a její bělostnost v tomto směru symbolizovala nevinnost a čistotu úmyslů a možná i kontrast oproti manželovi i Jagovi. Vlastně je to tak správně, Desdemona má být mladičká a zdůrazněn věkový rozdíl obou manželů. Mně se líbila její věrohodná schopnost být nejen nevinnou obětí, ale i občas otevřenou a sebevědomou mladou ženou, která projeví vlastní názor a zastane se nespravedlivě sesazeného Cassia a potvrdí tak spolu s legendárním šátkem Othellova nejčernější podezření.

   Jagovu manželku, jež současně slouží u Desdemony co komorná, hrála zajímavá kráska indického původu Ayesha Dharker (1978). Ona má své hvězdné chvíle v závěru, kdy rejdy svého manžela veřejně odhalí a tu zapojí svou krásu a oči jako kodaňská věž. Ale, děvenko, když jsi vydala Jagovi Desdemonin šátek, nezapálilo ti to pranic. Nemá cenu spekulovat, Shakespeare to tak napsal.     

   Ještě chci trochu srovnat divadelní hru s Verdiho předposlední operou Otello. Úmyslně říkám Verdiho, neb existuje ještě jedna, a to starší Rossiniho složená hned po Lazebníku sevillském na di Salsiho libreto vycházející ze Shakespeara. Tu jsem viděl na Mezzu, kde excelovala Cecilia Bartoli jako Desdemona, avšak dějové odchylky od libreta Boitova, jež použil Verdi, podrobně neznám.

   Pokud jde o známějšího Otella, není v něm úvodní dosti důležitá scéna konfliktu v Benátkách, kde je objasněn vztah a uzavření manželství Otella a Desdemony a odmítavý postoj Desdemonina otce a poněkud předpovězeny intriky panující v nejvyšších vrstvách Benátské republiky, jejichž vyústěním je jmenovací zmatek v závěru a odvolání Otella zpět do vlasti. Opera nesnese takové podrobnosti jako činohra a zničující Jagovy akce v ní musí být zjednodušeny. A v anglické hře se píše Othello s h a v italských operách bez něj.

   Ovšem závěrečné Desdemonino loučení se světem, když tuší, že to špatně dopadne v podobě vzpomínky na píseň z mládí o jívě (Salce) a modlitby Ave Maria patří k nejkrásnějším scénám světové opery a ve hře nemají analogii. Vzpomínáte, jak mě dostala před dvěma lety Renée Fleming? Podívejte tady, to je z onoho představení: https://www.youtube.com/watch?v=-fFCJWF8uGc

   Na Evičku nesmíme zapomenout. Ona není vůbec na holky a nejvíc je vysazená na blondýny, takže svou pochvalu celého představení zmírnila poukazem na albinotickou Desdemonu. Zato však překvapivě sama pochválila půvaby oné indické krásky. A shodli jsme se na vysokém hodnocení obou hlavních mužských postav a na Jagovi jako hvězdě představení. Za odměnu jsem obdržel políbení, takže se mi doma uléhalo jako na obláčku. Ale uvidíte, že zase přijde příště na poslední chvíli.