O jednom pohřbu a jednom království

Po přenosu pohřbu prince Philipa z windsorského hradu kromě obdivu k britské noblese a eleganci a úspornému průběhu musím opět zkritizovat českou televizi, která nebyla schopna o místě, kde se událost konala, říci ani slovo.

O jednom pohřbu a jednom království

 Natož říci, co se hrálo a zpívalo. Po celou dobu běží stupidní titulky o tom, že komouši nechali ve funkci své předsednictvo a 15 letá tenistka Fruvirthová vyřazena. Ta talentovaná dívenka se možná ještě dočká přijetí u královny, až vyhraje Wimbledon.

   Musím se obdivně vyjádřit k té zpívající čtveřici, jak z hlediska projevu a krásně k sobě padnoucích hlasů, tak i z hlediska výběru hudby, kde převládala dle mého mínění hudba z ruky takových renesančních osobností, jako Tallis, Tavener, Dowland, Byrd a možná i soudobý Britten (kdo jiný). Ještě před nimi patrně Purcell (kdo jiný) k pohřbu královny Mary, anebo možná i Händel, kterého si Britové přisvojili a pohřbili ve Westmisteru jako Purcella. A vojenští trubači. Nadchl mě skotský dudák, který odcházel a přitom hrál. Symbolické pro vévodu z Edinburghu.

   Poněkud neuctivě musím poznamenat, že královská podívaná a významné události, jako jsou korunovace, svatby a pohřby mají přesné scénáře a velmi konzervativní pravidla a jsou ohromným divadlem. Jde o jistý folklór, neb na tu podívanou zírá celý svět. Umíte si představit, že by celosvětová televizní síť přenášela takové události třeba z Lucemburska, či Švédska, nebo jiné monarchie? Celý svět zírá na Brity, neb ta monarchie patří k nejstarším (dvanáct století s krátkým devítiletým přerušením rukou parlamentu a poté Cromwellovou) a přemítá, kolik to stojí a kdy toho budou mít Britové dost. A celý svět musí obdivovat tu britsky vzorně ukázněnou windsorskou dynastii, jak má po celou dobu nasazeny roušky. To na jiných hradech nevidíte.

   Já, který jsem upřímně želel britského odchodu z EU, bych možná ještě upřímněji želel zániku té důstojné a zábavné monarchie a neumím si představit, že bychom tomu státu říkali Spojená republika Velké Británie (a podle vůle Skotů možná jen Anglie, Walesu) a Severního Irska. Jen si vezměte, že bychom přišli o ty zlaté kočáry, medvědí čáky, rudé kabátce a zdobená řemení a blysknavé šavličky a rituály a panovníky pověřujíci své premiéry a zahajující zasedání Dolní sněmovny. A ty rodinné svízele a pikantnosti.

   A copak by mohl bez panovníka existovat Commonwealth? Jak to, že ty bývalé kolonie včetně Indie neposlaly Brity do háje a staly se členy společenství a uznávají i královnu. Proč to dělají a co z toho mají? Musí tu být nějaká nadhodnota, řekl bych s Marxem. V politice je důležité udržovat jistou noblesu a vydávat i možná zbytečné peníze, když to napomáhá soudržnosti a hrdosti, již si může právě Británie dovolit jako málokdo a jež je v každém státě tak nutná. Konečně řekněme si, že dnes pochovaný princ je dílem Řek a dílem Dán a předkové královnini, povětšinou původem Němci po meči i přeslici, a to už od roku 1714. Z toho vidět, že opravdové osobnosti na tohle nehledí a ke své zemi lnou srdcem. Viz jeden lucemburský princ, anebo později pražský Němec Heinrich Fügner, neřku-li v německých školách zběhlý Bedřich Smetana. Nemůže desetiletí trvat, než se naplní osud královnin a pak teprve něco uvidíme, to bude pohřeb století.

  A doufám, že jste si dobře všimli, jak jsme my kluci stavařský šikovný a celá kaple z přelomu 15. a 16. století je takový Crystal Palace. Okna jako na skleněném mrakodrapu a konstrukce z kamenné krajky. Kam se hrabe starší Sainte Chapelle. Nutno přiznat, že klenby mají mnoho žeber zbytečných a jen dekorativních, ostatně to už předváděl Ried na Hradě a později po něm i Santini v Kladrubech a Horách Kutných. Ach ta gotika a ty britské herečky v čele s Audrey.