Místo Atria divadlo 1

  Jak jsme slíbili, chodíme poctivě do toho kobyliského divadélka Karla Hackera a do blízké hospůdky a všechno pani Drakselové chválíme. Tedy, zde uvidíte, že skoro všechno.

  Začnu tedy ukázkou úřednické tuposti. Pozice paní Drakselové se nejmenuje správně ředitelka, principálka, nebo manažerka, nýbrž zcela hloupě a navíc v mužském rodě referent a tohle tisknou na vizitce. Být starostou MČ Praha 8, červenám se. Co se divím, podobně se dokázala předloni „vytáhnout“ i Česká filharmonie, která na plakátech vytiskla k Magdaleně Kožené, tomu národnímu pokladu, že je rezidenční umělec.

  13. ledna jsme s Honzou šli vyzkoušet pořad zvaný Hovory W 1 s podtitulem: "Tak jak to všechno bylo, pane Werichu?" Tím Werichem je pán, jenž si říká Jiří Werich Petrášek, má být synem slavného otce a neopomene dodat, že je armádní důstojník a tomu také odpovídá intelektuální úroveň jeho vystupování.

   S ním podprůměrný muzikálový zpěvák Pavel Mészáros, klavírista Karel Štolba, a jako hosté Jan Přeučil a velmi zkušená dáma, jež se u Werichů starala o kuchyni a různé služby Eva Tůmová a zazpívá si tu i další muzikálová „hvězda“ Kamila Hübsch. Je jasné, že profesionál Přeučil tu dominuje, leč tuhle šmíru nezachrání nikdo.

   Já jsem pořad označil za estrádu pro družstevníky v 60. letech. O životě a době a o Werichovi jsme se vůbec nic podstatného nedověděli a humor byl velmi komunální včetně hudby, již snad lépe dělají Gott, Vondráčková a David, kteří zejména vynikají dovedným živnostenským podnikáním. Dokonce jsem měl puzení předčasně odejít. A to ještě pomíjím, že tu také šlo o nepokrytou reklamu na jakési knížky dvou zdejších aktérů včetně kuchařky vytěžené ze služby ve Werichovic kuchyni. A trapné pýření se a ohlížení, na koho to vlastně míří pochvala, je nejhorší ubohost.

   Pokud jde o mě, už nikdy více tyto pořady, jichž je tu naplánováno ještě 5. Dnes tedy nechválíme. Ještě že Honza i s bystrou a inteligentní paní z někdejšího Dismanova souboru jdou se mnou občerstvit ducha i tělo do nedaleko objevené hospůdky.  

   21. ledna příjemné překvapení s hudebně i slovem vkusným pořadem Tomáše Matonohy a jeho kapely Inspektor Kluzó. Největší objev je mladá a velmi talentovaná zpěvačka Vendula Příhodová. Jak jsem zjistil, je vítězkou oblíbené televizní soutěže a má toho na Youtube už víc. Hrou i slovem dobrý byl klávesista a skladatel Zdeněk Král. Oba jsme s Honzou pořad ocenili a dali zapomenout na minulý nezdar. Shrnuto: Slovo, jež nevybočilo z mezí dobrého vkusu, vtipkování s nadhledem a přirozené, hudba příjemná, zpěvačka, v jejímž hlase se ozývala Aneta Langerová, nadějná a pohledná. A nadchl mě konec, kdy Matonoha navrhl, že nám rovnou přehrají oba připravené přídavky, aby nemuseli dvakrát trapně odcházet a zase se vracet. Tohle bych zavedl i v Rudolfinu. 

   Leč dovolil bych si Vendulce nevyžádaně poradit, aby si vymezila své výsostné území, nejlépe spíše šanson a dobrou a neotřelou písničku, jako mají právě Langerová a Radůza. Chce to nápadité autory hudby a zejména textu. Být jí, vyhnul bych se důsledně přezpívávání převzatých hitů, což možná konvenuje diváckému průměru, ale nepřináší žádnou kvalitu, již by stálo za to sledovat. Muzikál asi ano, ale pečlivě vybírat s ohledem na hlasové možnosti a hudební úroveň.

   24. ledna jdeme na v roce 2016 vzniklý soubor Divadlo Bez debat, který se sám označuje za ochotnický, a kupodivu jsem si ho dosud nevšiml, přestože jeho sídlem je KD Kyje v mé domácí městské části. Hrají hru ve Švýcarsku narozeného Francouze Marca Camolettiho A do pyžam, jež je komicky pojednaným příběhem tradiční záměny jmen a osob, kde samozřejmě směsice nevěr má být utajena a při tom utajování neustále všichni šlapou vedle a musí stále improvizovat. Sledujeme, jak si herci vedou, a jsme brzy blízci pochvale za sympatický a přesvědčivý výkon všech až na poslední objevivší se postavu, jež přehrávat trochu musela, avšak po chvíli se srovnala.

    K tomu všemu představitelka manželky z dvojice, u níž se děj odehrává, je brunetka z umně sepnutými vlasy, jež ani v náročných chvílích drží a nepovolí, a vysokou štíhlou postavou, která se k večeři převlékne do tyrkysových šatů a já Honzovi šeptám, že s takovými kráskami je na světě hezky. Našel jsem si, že jde o Vendulu Citovskou, jež byla v roce 2008 zvolena Miss Brněnské přehrady. Nijak se nedivím, já bych jí dnes udělil čestný titul Miss Kobylis. Nejen sličná, ale i herecky šikovná jako manželka nevěrná i podváděná. I když u podobných her je nebezpečí upadnutí do špatných návyků a levnosti, náš soubor vše dobře zvládl a jistě na něj můžeme jít znovu. Já bych to pojal tak, že se jde na Vendulku. V lednu zde v divadle už druhá Vendulka, potěcha oka mého.

     Naposledy v lednu 28. na hru Jany Pacnerové Upír ve sklepě, jež má podtext komedie o žízni po krvi, lásce k alkoholu a šmejdech. Režisérkou je Petra Johansson, jež hraje i hlavní postavu Hermínu, upírku Bonaventuru hraje Blanka Zdichyncová (výtečně si tu roli užila) a podvodníčka Ludvíka Michal Šturma. Nemám pocit, že bych zhlédl veledílo, soudím však, že se to docela dalo vydržet. Když člověk zůstane doma, nezjistí nic a pak neví, na co jít, či nikoli.

    A naše pochvala též míří k vesměs dámskému personálu, jenž se usmívá u pokladny, šatny i vstupu a stává se součástí dobré pohody a diváckého komfortu. Současně tu probíhá jednání o převzetí baru. My, zkažení Atriem jsme připraveni každou barmanku podpořit lichometným slovem i objednávkami. Jen to chce důsledně plánovat přestávky a vyzývat diváky ku konzumaci.