Po prvních sondách a článcích v odborném tisku a zveřejnění programu 16. ročníku rozhodnuto, že na několik koncertů pojedu a podaří se mi k tomu též přesvědčit Honzu.
Vybral jsem už z předchozí zkušenosti amerického zpěváka a hráče na loutnu a kytaru Joela Fredriksena, jenž se souborem Ensemble Phoenix Munich festival 15. září v České Lípě v bazilice Všech svatých otevře. Pečlivý a pozorný čtenář si jistě vzpomene na mou chválu únorového Joelova koncertu u Šimona a Judy v rámci komorní řady FOK.
Pro nás je připraven program Requiem za růžový měsíc. Ten sestává z písní málo známého anglického písničkáře Nicka Drakea z přelomu 60. a 70. let a názvem připomíná Drakeovu poslední desku Pink Moon. Program se tak stává svého druhu requiem za Nicka Drakea, jenž odešel ze světa vlastní rukou v důsledku předávkování léky ve 26 letech. Vidíte, zase blízko těch magických 27 let z té doby.
Původní hudba doznala úprav a aranžmá pro sestavu historických nástrojů, již reprezentuje loutna, teorba a viola de gamba ve dvou provedeních a druhý hlas v podobě tenoru Timothy Leigha Evanse. Výsledný zvuk se tak podobá anglické renesanční praxi na přelomu 16. a 17. století, což je něco pro mě, dowlandovského nadšence.
Hráči své nástroje ovládají s mistrovstvím a citem a nejpříjemnějším překvapením je Timothy, jenž je malý, kulatý a přes melancholické naladění hudby i textů usměvavý a dobře naladěný. Jistěže dominuje výrazný bas Joelův, ale souznění obou hlasů obohacuje večer.
Je jen škoda, že pořízení českého překladu textů ocitá se zřejmě nad ekonomickými možnostmi festivalu. Překlad cizojazyčných textů vokálních skladeb by přispěl ke kvalitě programu a spokojenosti publika a postačovalo by jej vytisknout na obyčejný papír předávaný u vstupu. Při troše chytrosti by se jistě našel sponzor, třeba jazyková škola, která by takovou práci mohla zadat pokročilým žákům jako závěrečný úkol.
Na úvod, jak vcelku pochopitelno, dostane slovo vedení festivalu a regionální politické osobnosti z libereckého kraje, města Česká Lípa a také biskup litoměřický. Snad bych si mohl dovolit poznamenat, že vždy platí, že méně je více, neb někteří se příliš rozhovořují, přestože zřejmě mluvený projev i slovní zásoba nejsou jejich nejsilnější stránkou. Já být režisér, škrtám a jsem časově nesmlouvavý.
Koncert má neobyčejnou náladu danou onou syntézou nesporného umění zapomenutého písničkáře a staré hudby, ať jde o fragmenty gregoriánských requiem, nebo hladivé mistrovství renesančních anglických mistrů Dowlanda a Campiona. Jen Honza se později vyjádří, že na něho to bylo moc smutné, ale hudebně koncertu nic nevytkl. Já jsem byl, jak jistě netřeba zdůrazňovat, nadšen s jedinou drobnou výhradou k zmíněné absenci textů.
O týden později jede Honza na pozoruhodný koncert Zlato v Prysku a oceňuje nápaditost, s níž experimentovalo duo Aurea sestávající za zpěvačky Aleny Leja a německého hráče na australský nástroj dodgeridoo. Hudbu vytěžili z díla Hildegardy von Bingen a Kodexu speciálníku. Nemohu, neb mám koncert mladých talentů na Dvořákově Praze.
V sobotu 23. září nadchází onen dlouho očekávaný den, kdy nám naše milé Collegium Marianum ve Stráži pod Ralskem doprovodí boží dar, který si zaslouží jen ti z nás, kteří konali dobré skutky a chovali se slušně, a byli spravedliví a myli si uši, Hanu Blažíkovou. Hana si oděje do chladného kostela vhodně ke svým vlasům černé šaty s pleteným přehozem a dnes více než jindy potvrzuje mou někdejší domněnku, že by v jiné době mohla sloužit jako model El Grekovi. Dnes venku úporný déšť a chladno. Podaří se nám však obsadit první řadu a jsme tedy ve středu dění.
Začíná se dvěma zpěvy z Michnovy České mariánské muziky a pak se střídají skladby vokální s instrumentálními, aby si Hana oddychla. Biberova růžencová Sonáta Annuntiatio stvrzuje houslové mistrovství zdejšího nejslavnějšího rodáka a šikovnost Lenky Torgersen. Po Albricim, Monteverdim, de Macquem a opět Michnovi, jenž své zpěvy opatřoval českými texty vlastní provenience, neb kromě obchodního ducha a skladatelského talentu též vládl perem, přichází klenot večera Figlio mio G. G. Kapsbergera, kde potvrzeno pravidlo, že největší krása je v prostotě. Dlouhý úvod obstará teorba, pak se přidá Hana a nakonec i Fleková Hana s violou da gamba. Hanin zpěv je nepopsatelně krásný a jímavý a já píšu devítku. Ona tu zpívá mimo jiné „amoroso mio tesoro“, takže všechna srdce se chvějí.
Dnešní program nazvaný Labyrint lásky sestaven ze skladeb domácích rodáků Michny a Bibera a v soumraku života svého zde působícího Albriciho a stylové pestrostí italské scény dané proměnami hudby v době nastupujícího baroka, jak stvrzuje mistrovský zpěv Monteverdiho O Maria virgo. Prvé úst otevření a vzduchu v hrdle zachvění, a je tu stav milosti veliké. Ano, je to přesně tak krásné, jak jsem čekal. Podaří se nám však obsadit první řadu a jsme tedy ve středu dění.
Začíná se dvěma zpěvy z Michnovy České mariánské muziky a pak se střídají skladby vokální s instrumentálními, aby si Hana oddychla. Biberova růžencová Sonáta Annuntiatio stvrzuje houslové mistrovství zdejšího nejslavnějšího rodáka a šikovnost Lenky Torgersen. Po Albricim, Monteverdim, de Macquem a opět Michnovi, jenž své zpěvy opatřoval českými texty vlastní provenience, neb kromě obchodního ducha a skladatelského talentu též vládl perem, přichází klenot večera Figlio mio G. G. Kapsbergera, kde potvrzeno pravidlo, že největší krása je v prostotě. Počátek obstará teorba, pak se přidá Hana a nakonec i Fleková Hana s violou da gamba. Hanin zpěv je nepopsatelně krásný a jímavý a já píšu devítku. Ona tu zpívá mimo jiné „amoroso mio tesoro“, takže všechna srdce se chvějí.
Po Fontanovi končíme Michnou a jeho líbeznou češtinou doby temna. Zde olemuje Jana Semerádová zpěv krajkami, neb opakuje zpívanou melodii na flétnách. Viz nádherné hoboje reagující na zpěv u Velkého C, nebo Orchestra of the Enlightement pod Christieho vedením, kde měl dokonce čtyři. Přidává se jeden zpěv, patrně Michna, neb je to česky.
Oba se s Honzou shodneme, že jsme viděli jeden z nejpříjemnějších letošních koncertů a Hana by měla být jen za odměnu. A vzpomeneme na únorový purcellovsko-händelovský koncert Collegia Mariana u Lobkowiczů, kde indisponovanou Hanu nahradila k naší původní lítosti Angličanka Robin, která si však zasloužila hluboké poklony a zanechala ten nejlepší dojem.
Pro mě opět argument, že mám opět zakoupit podzimní koncerty Barokních podvečerů, i když tam Hana nevystupuje. Budu na ni aspoň myslet a pustím si desku Gloria s Collegiem Marianem a Simonou Šaturovou, jejíž dnešní vystoupení na Dvořákově Praze v Te Deum jsem obětoval, abych mohl do Wartenbergu za Hanou.
