V létě vítaný vyvolavač dobré nálady a těšení se na každý další koncert, a to dokonce i na koncerty v Trojském zámku s odporně dlouhým točitým schodištěm bez zábradlí vpravo při výstupu. Leč nejkrásnější pražský sál stojí za to.
K té vší nadšené náladě přispívá jisté tajuplné spříseženství s lidmi, jako jsou obě milé dámy u vstupu, od nichž kupuji v předprodeji vstupenky a dostávám úsměvy. To je začátek každého koncertu a okamžitě nálada pozdvihnuta k výšinám. Možno též potkat nyní již ředitelku festivalu, Josefinku Matyášovou. Dobrý den paní ředitelko, uctivě zdravím, aby viděla, že si vážím její funkce. V Sexmisi jedna volala, já jsem funkcionářka. A další dámy pořadatelky. A téměř inventář festivalu fotografka Petra Hajská, jíž to v lehounkých letních šatech neobyčejně sluší. Jak fotografovat fotografku… A pár lidí, s nimiž se vidíváme na koncertech pořádajícího Collegia Mariana. A španělská dvojice patrně z ambasády, jako vždy a jako já v první řadě. Očky hodíme a na hezkou kudrnatou paní úsměv. Tak se mi skládá okolí hudební mozaiky a utváří tichá vnitřní radost.
Letos se festival jmenuje Mediterraneo a je savallovským navštívením význačných hudebních oblastí a tvůrců kol Středozemního moře. 10. července první koncert zvaný Královny Středomoří netypicky ve Vinohradském divadle, kde mlhou mít zadní řady poněkud akustický problém. Se souborem Les Ambassadeurs vedeným flétnistou Alexisem Kossenkem letos přijela francouzská sopránová hvězda Véronique Gens, jež tu již před pár lety zanechala skvělý dojem při koncertu s Velkým C. Petra mě varuje před tím, že budu muset být v záklonu, neb z první řady vysoká Véronique ční k výšinám. Já ji naopak upozorním na to, aby si všimla, jak Véronique přichází a odchází pomaloučku, rozvážně a důstojně. A soubor mám doma na skvělé rameauovské desce, kde doprovázejí krásnou a nadějnou sopranistku Sabine Devieilhe.
Dnes se hrají výhradně barokní Francouzi jako Couperin, Lully, Campra, Stuck, Leclair, Rameau, Royer, Francoeur a Rebel. Každá skladba má středozemní zeměpisné určení. Gambistka Lucile Boulanger si mě získá černovlasou krásou i živým vystupováním při hře. A cembalistka Elisabeth Geiger (dle jména zřejmě Němka) je dáma, jež udělala ze svých šedin přednost a svým střihem a účesem dokládá, že opravdové dámy jsou krásné v jakémkoli věku. Hudební doprovod a instrumentální mezihry patřičně citlivé, ale možná, že zdejší akustika není příliš příznivá. Nedchla Véronique, ale soubor jen odvedl dobrou práci. Přídavkem je cosi něžného na noc.
16. července v Tróji již stálý host (po třetí), baskický Euskal Barrokensemble vedený Enrike Solinísem s programem Un compás. Jako obvykle v souboru nějaký výjimečný host. Letos si přivedli hráče na perskou loutnu setar jménem Kiya Tabassian, jehož jméno zní arménsky, ale jaký pas vlastní, netuším. Barva nástroje a to, co na něj Kiya předvádí, je zjevením. Nadšená a velmi soustředěná hra celého souboru je téměř jazzově okořeněná virtuózními vstupy Kiyovými. Hezká houslistka Miren Zeberio opět výtečná a otcovsky na každého hledící Enrike přispívá brilantní barokní kytarou a istanbulskou loutnou lavta. Vynikající osobností jak hrou, tak i především osobním zaujetím a živým vystupováním také podobným jazzovým hráčům, je kontrabasista Pablo Martin Caminero.
Procházka Středomořím je zde nesmírně pestrá a podobná savallovským programům. Hrají se skladby známých autorů a skladby vytěžené z folklóru a starých sbírek a je to opět zářící večer s hvězdou festivalu. Atmosféra je nepřenosná, ale přece jen si dovolím předložit malou ukázku: https://www.youtube.com/watch?v=e3IHt0LOQUM. Mimochodem, celý loňský koncert je na Youtube už také.
19. července jsme u Panny Marie na Slovanech a v dnešním horku budeme pomalu a něžně ukolébáváni a ochlazováni nejjemnějším a nejpřívětivějším dámským souborem Tiburtina Ensemble, v němž navíc mému srdci nejvíce svědčí obě vynikající sólistky a hráčky na středověké harfy Barbora Kabátková a Hana Blažíková, které nám závidí celý svět.
Pořad Mezi nebem a zemí je vystavěn na složitě a nejasně definovatelných vokálních útvarech zvaných laudy, vznikajících v prostředí a okolí žebravých řádů františkánů a dominikánů na počátku 13. století. Z doprovodného textu Barbory Kabátkové jasně vysvítá množství objevné práce, jež je zapotřebí vynakládat na shromáždění a zpracování historických podkladů. Již jen to zvyšuje mou úctu k tomuto jedinečnému souboru. A tato hudební objevitelka pak předmět svého bádání zpívá a k tomu nešetří milými úsměvy ku kolegyním i k nám v auditoriu. Ještě k tomu přistupuje členění souboru do trojic, je-li třeba více hlasových linek. Vítaným a neobvyklým zpestřením je hostující doprovod dvou nyckelharp Markem Ambrosinim a jeho dcerou Angelou.
A k tomu něžné zvuky obou harf a bledé kouzlo tváře Hanky Blažíkové rámované černými dlouhými vlasy, toho modelu pro El Greka. A její andělský hlas ušlechtilosti andělského podílu, což je terminus technicus pro odpařené množství single malt whisky z každého i dokonale uzavřeného sudu. Tiburtinu nutno vidět a slyšet živě, žádná deska ji nemůže nahradit. A už se těším na listopadový koncert Barbořin ve Viole, na který zvu i Markétu Janouškovou.
23. července jdeme skrze prezidentovy stánky ozbrojenců na Hrad k Lobkowiczům na pořad Láska a zrada. Hraje německý soubor Lautten Compagney Berlin a zpívá sopranistka Hanna Herfurtner. Na programu skladby vokální i instrumentální skladatelů jako Alessandro a Francesco Scarlatti, Händel, Porpora, Hasse, Graun. Hanna je pohledná zralá blondýnka a Petra mi o přestávce říká, vy musíte mít radost, sopranistka je hezká a zpívá dobře. Zpěv se mění po přestávce. Mám silný pocit, že na rozdíl od prvé půle jsou vybrány árie, kde lze uplatnit mocné koloratury, jež jsou efektní a v publiku vyvolávají, jak již od baroka typické, nadšení a volání. Koloratury jsou sice čisté a kvalitní, leč jednoznačně na efekt. Přesto si odnáším dobrý dojem také díky první houslistce a dychtivé violonellistce.
26. července je u Šimona a Judy přítomna i Hanka a sraz je U Anežky. Dnes koncert La tempesta di mare a hraje soubor nejednoduchého názvu (oh!) Orkiestra Historyczna vedený houslistkou Martynou Pastuszkou. Jsou tu už podruhé, před pár lety tu hráli wartenberského rodáka Bibera. Martyna se od počátku zářivě usmívá a působí velmi vstřícným dojmem. Italští autoři Guido, Vivaldi a bratři Scarlattiové doplnění dvěma neznámými Poláky Jarzebskim a Mielczewskim z počátku 17. století. Nejzajímavějšími skladbami jsou Guidova zpracování vivaldiovského tématu ročních dob, v tomto případě jara a léta, z nichž hudební bohatostí vyniká Léto.
Ještě před ním osvědčí Martyna, že Vivadiho nutno vychutnávat v celé šíři jeho bohatství houslových koncertů, nejen se omezovat na Quatro Stagioni. My slyšíme Koncert pro housle Es dur, „La tempesta di mare“, RV 253, kde sóĺo hraje místo Adama jeho paní Martyna, jak půvabně a poctivě ohlašuje ředitelka Josefína, jež vůbec nemá ústa líná. A dívka večera je hezká cembalistka Anna Firlus, jež minule byla v sladkém očekávání a dnes se mi zdá, že se to chystá zopakovat. Jak večer pokračuje, hrají stále lépe a lépe a je s nimi dobře. Přídavkem je další Jerzebski. Pro ilustraci okuste s nimi zde tohoto Bacha: https://www.youtube.com/watch?v=lJrYIIrMblw.
Jedním z letošních nejpříjemnějších překvapení a nejlepších koncertů je v Troji 30. července vystoupení belgického souboru, který je patrně sestaven jen pro festival, neb nemá jméno, leč koncert se jmenuje Barocco napoletano. Musím tedy vyjmenovat všechny aktéry. Jako umělecká vedoucí je označena Sarah Louise Ridy, hráčka na historické harfy. Jí k ruce je hráč na flétny a rozličné píšťaly slavného cyklistického jména Jowan Merckx. Na teorbu drží základ Sofie Vanden Eynde a konečně hvězdou večera je sopranistka Lore Binon. A jako bonus navíc venku rozsáhlá oprava nádherné sochařské výzdoby schodiště dokumentovaná fotopanely a podrobným textem.
Dnes se nálada blíží prostotou a něhou koncertu Tiburtiny Ensemble a prochází se bohatstvím renesanční a barokní hudby neapolského okruhu, obohacené nápaditou a náladově podobnou hudbou Jowanovou. Lore je nesmírně milá a hlasu andělského typu H. B. Merckxovy skladby jsou náladou podobny pozdně renesanční hudbě a náladu virtuózními flétnami dotvářejí. Ale bohužel na Youtube nejsou.
Poslyšte tedy jiné ukázky: Mayoneho Toccata quarta: https://www.youtube.com/watch?v=19XLxYYBZKI. A Trabacciho Toccata seconda: https://www.youtube.com/watch?v=8FM09DPaF7w. A vliv neapolský na hudbu vlámskou: https://www.youtube.com/watch?v=4NBII2K1YnU. A abyste viděli, jaká je Lore: https://www.youtube.com/watch?v=qdShHFzy9Tg.
A obvyklý zlatý hřeb zatlučen spolu s Hankou do pražce 8. srpna v Rudolfinu. Dnes se dává Evropa galantní. Sbírka scén ze slavného stejnojmenného opery-baletu Andrého Campry, jenž stojí mezi Lullym a Rameauem a spoluvytváří bohatství francouzské hudby operní a taneční na přelomu 17. a 18. století. Dějově jde o představení rozdílnosti povah jednotlivých národů ve věcech milostných. Hudebně spojeny dva orchestry, vlevo Collegium Marianum a vpravo Les Folies francoises. Řídí jako loni Patrick Cohën-Akenine a Jana Semerádová z lavice fléten dává svými nenapodobitelnými úsměvy a gesty najevo každému, jak pěkně hrají a zpívají. Jako klíčoví sólisté jsou tu francouzské sopranistky Chantal Santon-Jeffery a Eugénie Lefebvre. K nim pět mužských hlasů pro různé role středomořských milovníků.
Jako výtečné vodítko máme texty, v nichž dílky perfektní výslovnosti lehko se orientovat, což je pro mě důležité. Obě dámy bohatě obdařeny půvaby, jež Merle označil jako půvabně zakulacená přesně tam kde je to třeba. Chantal má sebevědomý a velmi silný hlas a je nespornou osobností a své role hraje téměř panovačně. Vedle ní Eugénie zprvu submisivnější, avšak její chvíle, kdy doslova zazáří a ozdobí své árie, přijdou. Chantal by znalec jako já za její zpěv sevřel v náručí s plnou silou a velikou chutí a Eugénii také a k tomu něžně pohladil. A oběma řekl, že to dnes s nimi bylo krásné. Pánové sehrávají své role milovníků z různých středozemních národů s invencí a nadhledem. Všichni si užívají vtipných textů a situací. Výtečný závěr letošního festivalu.
