Jak bylo v divadle ve druhém čtvrtletí 2013

Zhlédl jsem jen Pána z Prasečkova ve Stavovském divadle 21. dubna a myslím pohříchu, že bych nijak duševně nezchudl, kdybych toto představení neviděl. Mám pocit, že patří k tomu horšímu, co se zde hraje. Je zde pokus hudbou, tancem a do jisté míry i proměnou scény napodobit barokní divadlo, leč jen pokus. Hra sama má být komedií, ale bohužel již Moliére napsal levnou protiměšťanskou agitku, jež mu měla přinést tolik kýžený úspěch mezi urozenými vrstvami. Mimochodem hra je úplně o něčem jiném než se píše v upoutávkách.

Herci průměrní a neodbytný pocit, že by bylo nejlepší se sebrat a vypadnout. Plebejské a nenáročné publikum se řehoní ubohým vtipům a já se cítil spíš trapně. Jediný, kdo představoval vyšší standard, byl skvělý Václav Postránecký v titulní roli. Toto představení nedoporučuji. Už druhé nenadšení po mírném pozdvihnutí obočí nad Troilem a Kressidou a od nynějška výrazně zvýším kritéria výběru činohry v Národním. Ovšem dvakrát naprostá spokojenost s Nosorožcem a Z prachu hvězd, takže skóre zase není tak hrozné. Jít však na Svetlanu Zacharovu v roli Giselle nebyla chyba ani v nejmenším, i když jsme museli těžce platit. Tedy já jsem musel, aby bylo pravdě učiněno zadost. Ovšem ve srovnání s jinými světovými hvězdami to vlastně je v normě. 15. a 17. května hostuje první dáma ruského baletu ve Státní opeře. Svého času se proslavila jako Giselle také nádherná zrzavá Rita Hayworth, ale zde máme klasický balet v podání ruské školy, jež má tu nejvyšší kvalitu. Evička to mínila jako dárek a teď brblá, že to je drahé, a po způsobu Knoflíkové války roní slzy, kdybych to byla bývala věděla. Zaujmu tedy jediný možný postoj pravého muže a hrdě prohlásím, že nic nechci, ale jde se, protože to bude krásné nejen uměním, ale i ženou, v jejíž společnosti budu viděn, a navíc dodám, že stejně tam, kam všichni směřujeme, je přísně zakázáno si cokoli brát, včetně peněz. Kapsa prázdná, ale aspoň hromada bodů. Ale o Giselle jsem již napsal samostatně.