FOK na podzim 2022

Promyšlená a pestrá práce dramaturga Martina Rudovského dělá z komorní řady FOK spolu s komorní řadou PKF to nejlepší na hudební scéně. Nutno však přiznat, že u PKF hraje významnou roli skvělá a sličná dramaturgyně Martina Sermain

 4. října U Šimona a Judy cembalový barokní svátek slavený českým katolíkem J. D. Zelenkou a německým luteránem J. S. Bachem v prvé půli Zelenkovou Hipocondria á 7 concertanti a dur, které shledávám vtipným se skvělým závěrem, po němž od druhého pána slyšíme dva Koncerty pro tři cembala a smyčce d moll a C dur. Hráno s lehkostí a samozřejmostí.

   Po přestávce Zelenkova Ouverture-Suite F dur, což je pozoruhodná asi šestivětá skladba, jež vyvolává dojem doslova dokonalosti. Rytmus strhující a dechy se blýsknou. Fakt byl Jan Dismas borec. Večer uzavře Bachův Koncert pro 4 cembala a smyčce a moll, kde je obdivuhodná souhra nástrojů. Přídavek je opakování jedné věty asi z posledního koncertu.

   Dnes nám hrála Musica Florea v čele s Markem Štrynclem a jeho violoncellem a s houslistkami Magdalenkou a Simčou. K cembalům zasedla česká cembalová elita Edita Keglerová, Monika Knoblochová a Barbara Maria Willi a dámy do závěrečné čtveřice doplnil Martin Hroch.

   18. října jeden z méně frekventovaných souborů staré hudby L‘Armonia terrena přidává k předním osobnostem vídeňského klasicismu (Mezi nimiž plno Čechů) dosud opomíjeného Václava Jindřicha Veita (1806 -1864), romantika mendelssohnovského střihu a českého Němce, který se i později česky naučil a kladně přijímal české emancipační úsilí. Na klarinety dnes hrají Jan Czech a Matouš Kopáček.

   Zahajujeme Mozartovým Adagiem a fugou c moll K 546, kde slyším náladu pozdějšího Requiem. Poté současník a po Koželuhovi dvorní skladatel František Vincenc Kramář (1759-1831), a jeho Koncert pro dva klarinety a orchestr č. 2 Es dur, op. 91, jenž melodicky a střídáním nástrojů opravdu dobře naladí. Skladatel by si zasloužil větší pozornost dramaturgií stejně jako Veit, jehož Symfonie e moll, op. 49, se může důstojně postavit vedle Schumannovy Rýnské a Mendelssohnovy Italské a já bych jí dal název Vltavská symfonie, neb slyším jakousi podobnost se Smetanou.

   Při odchodu se mi jaksi zatočí hlava a já sebou u pódia fláknu a narazím žebra, což se spraví až za 14 dnů. Přítomná mi pomohu na nohy a u toho asistuje Josefínka, jež má velmi účastná očka, jež tak sluší sličným rusovláskám.

   1. listopadu opět zde v dvorním prostoru FOK další starohudební soubor Ensemble Tourbillon pod vedením teorbisty Přemysla Vacka. Vidím krásnou a skvělou houslistku Lucii Sedlákovou, bohužel schovanou za notovým pultem, leč přece nastane chvilka pro oček hození a pokývnutí. V programu je uvedena pod dívčím jménem Hůlová. Na hoboj přišla hrát vysoce ceněná Xenia Löffler a na barokní housle Daniel Deuter a na gambu mladíček Michal Raitmajer, který mě doslova nadchl.

   Těžíštěm programu je dnes dvakrát táta hudby Johann Sebastian a jeho druhý syn Carl Philipp Emanuel a nechybí ani rodinný přítel a synův kmotr Georg Philipp Telemann. Dnes budou hrány skladby komorního charakteru vhodné do Zimmermannovy kavárny, či jakéhokoli salónu

   C. PH: E. Bach zahájí Sinfonií G dur, jež občas zní až mozartovsky. Pokračujeme znovu s ním Koncertem B dur, pro hoboj, smyčcové nástroje a basso continuo. Otec poté přidá svůj Koncert g moll pro housle, smyčcové nástroje a basso continuo se zpěvným Largo.

Po přestávce pak kmotrova suita D dur pro violu da gamba, kde si Michal získá srdce mé zejména virtuózním a jímavým Rondem. Koncert uzavře táta hudby Koncertem c moll pro hoboj, housle, smyčce a basso continuo s Adagiem, kde píšu naprostá nádhera.

   9. listopadu v Obecním domě tu máme zvláštní večer, neb se budeme držet českých autorů a jejich prvotřídních orchestrálních děl. Orchestr bude řídit nový šéfdirigent Tomáš Brauner. Zahájíme čtyřdílným výběrem z Dvořákových Legend, jež oplývají celou škálou nálad a typickou autorovou schopností nalézt jímavé melodie, jíž se tak obdivoval Brahms. U Dvořáka stejně jako u Mozarta vše zní jaksi samozřejmě a přirozeně. Nyní následuje zlatý hřeb večera v podobě Pavla Šporcla, který se ujal renesance Kubelíkova houslového díla a zahraje nám Koncert pro housle a orchestr č. 1 C dur a sklidí nadšení publika.

   Po přestávce dávají Symfonii č. 4, H 305, Bohuslava Martinů. Tu skladatel složil před koncem války, kdy už bylo znát, že bude vítězná. A je na ní znát velký optimismus, jak to s konci válek bývá.

   15. listopadu U Šimona a Judy obsáhlý recital jednoho z našich největších houslových talentů a po Janu Mráčkovi dalšího vítěze světově ceněné Kreislerovy soutěže Milana AL Ashhaba, jehož doprovodí na klavír Adam Skoumal.

   Hrají se Bartókovy Rumunské tance a Prokofjevova původně flétnová Sonáta č. 2 D dur a prvou půli uzavírají Skoumalovy Variace, jež bývají zadávány často na soutěžích.

Po přestávce proslavené Saint-Saënsovo Introdukce a Rondo capriccioso a moll, jež mnohým houslistům slouží k blýsknutí se. Za kovidu v létě 2020 se tím blýskala nejkrásnější druhá houslistka světa Markéta Vokáčová, tehdy chudinka se zlomeninou v nártu v důsledku nohejbalu a o holích a housličky za ní nosili. Byla tak skvělá, že jsem na ten koncert šel ještě jednou.

   Možná nejkrásnější skladby večera přišly nyní v podobě Debussyho Krásného večera zaranžovaného Jaschou Heifetzem. Tohle hrál skladatel na svém posledním veřejném vystoupení v roce 1917 a tou druhou jei Houslová sonáta g moll, kde píšu poznámku: Výtečná sonáta pane Claude. Známá je též závěrečná Fantazie Carmen Franze Waxmana.

   6. prosince U Šimona a Judy dle mého názoru jeden z nejlepších a nejzajímavějších koncertů podzimu nazvaný podle hlavního bodu programu Händel Chandos Anthems, což je soubor, který Händel vytvořil pro Jamese Brydgese, hraběte z Carnarvonu, později vévodu z Chandosu. Ten nechutně zbohatl jako pokladník britské armády za války o dědictví španělské, již vyhrál Churchillův předek John. Vévoda podobně nechutně zkrachoval a zemřel chud a v zapomnění.

Chandos Anthems je cyklus jedenácti chrámových děl na žalmové texty. Händel zde dovedně zachází s hlasy a jejich seskupeními i doprovodem. Dnes nám bude hrát už čtvrtý starohudební soubor Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory čtyři anthemy z jedenácti, a to 4., 1., 7. a 11. Zpívají sopranistky Gabriela Eibenová a Lenka Cafourková, tenorista Gernot Heinrich a basisté Tadeáš Hoza a Jiří Miroslav Procházka. Říci, že se mi to moc líbilo, by bylo moc málo. Kdyby tohle slyšel chudák nebožtík Purcell.

8. prosince v Obecním domě jistého druhu svátek. To proto, že nejzářivější ozdobou večera je v programu Vánoce v Paříži nejkrásnější světová sopranistka Maří Fajtová. Už se stává téměř pravidlem, že nám zpívá před Vánoci a jistě na tom má zásluhu její největší obdivovatel hostující dirigent Jac van Steen, který se před Haydnovým Stvořením kdysi vyjádřil, že si neumí představit, kdo jiný by měl zpívat role Lásky a Evy, než Maří. Myslím, že na Maří nahlíží ve shodě se mnou.

 Zahajujeme Poulencovými Laněmi, suitou z baletu, skladbou plnou života a téměř filmovou jako od Korngolda. Poté přijde ke slovu zralejší již, ale stále sličná a velmi sympatická kanadská klavíristka Angela Hewitt k zahrání Mozartova Koncertu pro klavír a orchestr C dur, K 503, takto koncertu dvacátého pátého. Posledních osm Mozartových klavírních koncertů je vrchol klavírní literatury a vzor pro kohokoli včetně Beethovena, který po Mozartovi tuto disciplínu ještě posunul o úroveň výše.

   Po přestávce využijeme s Honzou neobsazených míst v první řadě přímo pod očekávaným postavením zpěvaččiným a na konci koncertu to vyústí v Honzovu poznámku, že Pánbůh se u Marie zdržel déle a krásou marnotratně plýtval.

   Rovněž plýtval hlasovými schopnostmi, neb Maří, jak vypadá, tak zpívá především Mozartovo slavné moteto Exsultate, Jubilate. Následuje Poulencovo Gloria pro soprán, sbor a orchestr, kterým je Pražský filharmonický sbor, které Maří zpívá jako kdyby to byla milostná árie. Takový večer před Vánoci je dar, jaký nepřinesou ani tři králové.

   11. prosince přichází k Šimonovi a Judovi dirigentský světoběžník Andrej Borejko a přináší Smutný příběh Mieczyslawa Karlowicze, tragicky zahynuvšího v Tatrách ve 33 letech a zřejmš mldíka velkého talentu, neb z té skladby vykukuje stín Mahlerův. Poté přesun klavíru do čela a k němu zasedne Julianna Avdějeva ruská odpůrkyně války na Ukrajině, jak osvědčila svou účastí na protestních koncertech mimo Rusko. Já jsem tu hezkou holku s výrazným nosíkem zažil jako doprovod houslistky Julie Fischer, Julianna nám zahraje jeden z klavírních oříšků, a to Prokofjevův Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll, op. 16. Ten koncert zaujme střídáním dynamiky a míst doslova hladivých a překotnými běhy. Julianna na závěr přidá skladbu, u níž jsem zachytil pouze jméno skladatele Silvestrova a našel na Youtube, že jde o Messengera. Je to doslova zázračně krásné, poslyšte: https://www.youtube.com/watch?v=S3QzqBFkhtg. Tohle se bude líbit Martině Sermain už proto, že to hraje Helenka, již jsme si oba oblíbili.

   Po přestávce Kabeláčovo Mysterium času, což je symfonie vyžadující soustředění a  střídání odlišných ploch se trochu podobá Prokofjevovu koncertu. Vše zakončáí Skrjabinova skladba Prométheus: Báseň ohně, symfoie č. 5 pro velký orchestr, klavír, kde sedí opět Julianna, varhany, smíšený sbor a světelnou klaviaturu, což je soubor barevných světelných efektů vytvořených Lukášem Ddřevjaným a promítaných na stěnu s varhanami a na hlavní portál a stěny sálu. Dnes koncert velmi neobvyklý a zážitkově pestrý.

   20. prosince U Šimona a Judy vystupuje České noneto, s nímž tu dnes není často hostující houslistka a vyhlášená kráska Petra Brabcová. Tento soubor zahrnující 4 smyčce a 5 dechů hraje Dětskou suitu Jiřího Jarocha, Martinů Nonet č.2, Trojanovo Nonetto Favoloso, jež hudbou k příběhu Ostatečném rytíři Bajajovi.

   Po přestávce Dvořákova Serenáda pro dechové nástroje d moll. A přídavkem je Lutoslawskiho 1. věta z Tance orchidejí.