Od nynějška včetně této vynasnažím se rozsahy svých esejí omezovat a používat co nejúspornější styl. Moc mě nebaví, když se na netu najde jen několik desítek lidí, které zajímá totéž co mě.
Podzim začíná 14. září zahajovacím koncertem, na němž po delší době uslyším jako druhé číslo Beethovenův houslový koncert. Housle dnes třímá izraelský houslista světové pověsti Pinchas Zukerman a zahájí Beethovenovou Romancí č. 1 G dur méně hranou na rozdíl od č. 2 F dur. Ukáže se jako ukázněný a přesný hráč a poté v koncertu drží mistrovskou linku. Leč to, co mám doma s orchestrem Concertgebouw Amsterdam pod svým slavným dirigentem Haitinkem a houslistou Szeryngem na jedné z mých nejmilejších desek, mi připadá lepší. Po přestávce udělá dobrou náladu Šeherezáda Rimského-Korsakova. Opravdu krásná ruská muzika s občasnými orientálními závany.
18. října o sobě dá silně vědět šéfdirigent Pietari Inkinen, který k obohacení našich znalostí sáhne do své domovské hudby, jíž samozřejmě dominuje Jean Sibelius.
Jediným bodem programu je rozměrná chorální symfonie Kullervo na námět příběhu z finského národního eposu Kalevala. Dirigent si vzhledem k jazyku libreta prozíravě přivede finské sólisty a Helsinský polytechnický sbor, který doplní sbor Kühnův. Nálada je jezerně finská.
Skladba je obohacením počátku sezóny a její zádumčivá vznosnost dokládá, že jde o jedno ze Sibeliových nejkomplexnějších děl, jež nebylo dlouhou dobu příznivě přijímáno a doceněno až koncem 20. století. Nijak překvapivé, podobná nedocenění se týkají i jiných velkých děl a autorů.
Konečně 5. prosince mám radost největší, neb druhá nejmilejší (po Markétě J.) hudebnice na světě a majitelka nejkouzelnějšího lyrického sopránu a nezapomenutelná Zuzanka Martina Janková bude u Šimona a Judy zpívat titulní roli v oratoriu Svatý Mikuláš z Bari Giovanniho Batisty Bononciniho (1670-1747).
Jakmile Martina otevře ústa a vydá prvé tóny a počne živě reagovat na zpívaný děj, vzpomenu si na její vyprávění, jak za ní chodil její budoucí manžel do curyšské opery a posílal jí po představení květinový koš s pozváním na večeři (celé divadlo si šeptalo: „Janková už má zase koš“), až po téměř pěti letech vytrvalého úsilí na večeři šla a brzy se ocitly všechny ruce v rukávech. Na mě působí takové skvělé ženy s mimořádným kouzlem podobně a vůbec se tomu pánovi nedivím. A snažím se Martinu, jež se tu zase objeví bůhvíkdy, si užít co nejvíc.
A s ní si užívám též Kateřiny Kněžíkové, další členky Klubu krásných českých sopranistek v roli Mikulášovy matky Giovanny. Vedle nich tu jsou i barokně zkušená altistka Markéta Cukrová jako Mikulášův spolužák Clizio a italský barytonista Furio Zanasi co Mikulášův otec Epifanio. Orchestrem je Musica Florea řízená Markem Štrynclem, a jeho nepřehlédnutelnou violoncellovou hrou obohacená. A občas též barokní kytarou.
Text máme v italštině i češtině. Sleduji dle svého zvyku bedlivě a hodnotím text vysoce a zatrhávám opět nejvýživnější místa. V závěru prozíravě konstatuje Epifanio: „Láska není vybavena zrakem, však jasné myšlenky přináší. Víra je rovněž slepá, leč dokáže nás vést.“ A v Largu zpívá Mikuláš: „V popelu, jenž zbyde po jiskrném plameni krásných očí, skončí všechna pýcha a sláva.“ Doporučuji při namlouvání použít. Jsme tu s Honzou a dokonce se přidala i Evička. Jdeme pak k Anežce na obvyklou sklenku, neb jsme v milostivé náladě.
