Opět se ukázalo, že dramaturg Martin Rudovský umí dovedně sestavit a s hudebníky dojednat komorní část programu tohoto pražského orchestru. Nejen to, on odpovídá za dramaturgii celého souboru.
K tomu poznamenávám, že máte-li za manželku přední evropskou hvězdu staré hudby a dámu krásnou a elegantní a zároveň i dramaturgyni Collegia Mariana a duši tohoto souboru s nejpřívětivějším úsměvem, musí vás to mohutně inspirovat.
25. ledna u sv. Šimona a Judy vystupuje v Aix-en-Provence sídlící mezinárodní soubor příznačného jména Café Zimmermann (ano, to je onen podnik, v němž hrával k poslechu Bach otec se svým Collegiem Musikem a jehož majitel byl dle mého výzkumu jedním z dlouhé řady předků Járových). Soubor tvoří skvělí hudebníci ve složení Céline Frisch – cembalo, Pablo Valetti – housle, Karel Valter příčná flétna, mimochodem skvělá a Petr Skalka – violoncello.
V prvé půli program zahrnuje instrumentální výňatky z kantát patriarchy rodu, mezi něž vložena triová sonáta druhého nejstaršího syna C. Ph. E. Bacha a pro generační a vývojový kontrast Mozartova Air a Fuga, K 404s.
Po přestávce už jen Bach otec a výňatky z kantát zakončené čtyřvětou Triovou sonátou g moll z Hudební obětiny BWV 1079 a celé uzavřeno Chorálem G dur Vor deinen Thron tret’ich hiermit, BWV 668.
17. února v Obecním domě dirigent ze slavné estonské rodiny Kristjan Järvi (je synem Neemeho a bratrem Paava) se představí vlastní skladbou Polární záře složenou k filmu o Arktidě. Nyní nastoupí zde již mnohokrát hrající houslista Vadim Repin k Prokofjevově Koncertu pro houdsle a orchestr č.2 g moll, jehož pomalá věta je podobna Beethovenovi říznutému Bruchem.
Po přestávce Pärtova Labutí píseň plná krásy a obdivuhodných dechů. Dirigent je autorem suity ze scénické hudby k Čajkovského Sněhurce, jež přehlídkou melodické dovednosti Petra Iljiče patřičně dramatickou a uzavřenou Tancem kejklířů, kde konstatuji, že to je fakt síla. Dokonce se dočkáme přídavku, kde se smyčce blýsknou pizzicatem.
1. března u sv. Šimona a Judy se v prvé půli představí skladatel a sběratel rozličných hudebních nástrojů Kryštof Mařatka a svými skladbami Vzlet pro klarinet sólo (Jan Mach), Labyrint pro sólovou violu (Jitka Hosprová) a Báchorky pro oba předchozí nástroje, klavír a vybraný soubor Mařatkových českých lidových nástrojů (obojí sám skladatel). Poslední skladba je skutečně pohádková a podmalovaná osobitostí mnohých nástrojů. A obraťstránka u klavíru je skutečně půvabná dívenka.
Po přestávce se rukopis Mařatkův projeví v úpravě Dvořákových Dumek pro tři dnešní nástroje.
12. dubna v 10:00 v Obecním domě generální zkouška Dvořákova Stabat Mater, na niž jdu především toho důvodu, že sopránový part zpívá nejkrásnější světová sopranistka Marie Fajtová oděná v důstojné černé, jí k ruce jsou mezzosopranistka Jana Sýkorová, tenorista L’udovít Ludha a výtečný basista Martin Bárta. A sborem je Kühnův smíšený. A diriguje Lukasz Borowicz. Co říkat k tomu impozantnímu dílu plnému pokory a skladatelovy hluboké víry. Nemám, co dodat. A pohled na Marii potěší každého znalce.
5. května v Obecním domě den sváteční, neb sympatický velikán Jac van Steen odřídí Mahlerovu Symfonii č. 6 a moll, „Tragickou“. Mně tragická nepřipadá, stejně jako Čajkovského stejného čísla mi nepřipadá Patetická. Ale to už víme od Leonarda Bernsteina, jenž přesvědčivě publiku v Carnegie Hall prokázal, že hudbě můžeme dát obsah zcela svobodně dle svého naladění a vnímání a že ony přívlastky se s naším cítěním mohou míjet. Mahler je vždycky svátek a já si ho užívám pekelně soustředěn a vždy z něho trochu unaven.
16. června v Obecním domě další svátek, dokonce dvojí, neb první dáma českého skladatelského stavu Sylvie Bodorová složila před deseti lety ve spolupráci se světovou barytonovou hvězdou Thomasem Hampsonem, jehož hlasu a dramatickým schopnostem je určen cyklus písní v různých jazycích s doprovodem orchestru Lingua angelorum na námět rudolfinské Prahy (plány na umělý jazyk z hlav Johna Dee a Edwarda Kelleyho). Mně se hudba moc líbila a Thomas mě nadchl, přestože už není žádný mladík. Připomněl jsem si, jak před pár lety v Hoffmannových povídkách zpíval v každé ze tří epizod všechny záporné barytonové role a s energií jemu vlastní je i skvěle zahrál. Přeji mu, aby měl výdrž jako Richard Novák.
Po přestávce se už hraje jen Šeherezáda Rimského-Korsakova, kde si každého získá základní houslemi uvedený líbezný motiv, jeden z nejkrásnějších.
